Češi pokřtí Globen, nová verze má být dokonalá. Janecký: Dřív byla úchvatná
PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Tahle stavba předběhla dobu minimálně o dvě dekády. Nyní se o věhlas a pozornost hlásí znovu. Globe Arena, zkráceně Globen, dnes zmodernizovaný skvost pojmenovaný po švédském DJovi Aviciim, se teprve o víkendu otevřel veřejnosti, prvně od října 2023. Zatěžkávací zkouškou budou Švédské hry, kam se ve středu odpoledne vydali čeští hokejisté hájit vedení v seriálu evropské Tour. A v květnu se sem vrátí obhajovat titul z mistrovství světa. Pokud tedy v dánském Herningu vše klapne.
Kdo jednou zavítá do Globenu, není to naposledy. Každý se chce za nevšedním zážitkem vrátit. Příště a pak znovu. Unikátní půlkulovitá budova, největší svého druhu na světě, uhranula experty i veřejnost hned při svém otevření na jaře 1989. Do té doby svět nic tak originálního nespatřil. Oceňovaná hala prošla déle než rok trvající rekonstrukcí, architekti projektu vnitřních úprav slibují zcela novou dimenzi, splňující veškerá kritéria pro získání absolutního zážitku v patřičném komfortu.
Dává celkem logiku, že nové ozvučení a nekonečnou zásobu nejmodernějších technologických vymožeností a vychytávek oceníte spíše s chystanými koncerty světových kapel, ale kdo ví, třeba si i při nedělním duelu Čechů se Švýcarskem přijdete na své. Při bitvě, na kterou se neočekává excelentní návštěvnost.
Poslední akcí stockholmské dominanty byl koncert amerického rappera a herce 50 Cent zkraje října předminulého roku, následně se aréna zavřela, aby prošla zásadní úpravou.
Nová akustika, sedačky i VIP
Výrazným způsobem se snížil strop, díky čemuž se vyšvihla akustika, kompletně se obměnily sedačky. Známá rudá křesílka jsou minulostí, přednost dostala pohodlnější černá či tmavě šedá. Moderně a velmi atraktivně působí lóže, skyboxy, různé bary, restaurace a další VIP prostory. Společně s dalšími prvky se předělaná Avicii Arena vyrovnala nejmodernějším multifunkčním stánkům světa.
Od roku 1989 do Globenu dorazilo přes 25 milionů návštěvníků a říká se, že nenajdete Švéda, který by se do zdejší arény nikdy nevydal. Jde samozřejmě o nadsázku, ovšem jen mírnou. Fanoušci zde zažili nejen několik světových šampionátů, bitvy NHL, ale i koncerty Davida Bowieho, Metalliky, Bon Joviho, Whitney Houston nebo mši vedenou papežem.
Ačkoli zájem firem o spojení svého názvu se slovutnou arénou byl enormní, úřady rozhodly o přejmenování stánku na Avicii Arena na počest uznávaného a oblíbeného švédského umělce. Důvod? Zdůraznit důležitost a aktivní iniciativu v oblasti duševního zdraví mladých lidí. Světově proslulý DJ Avicii, kolegou z oboru Arminem van Buurenem označovaný Mozartem elektronické hudby, před sedmi roky ve svých 29 letech spáchal sebevraždu. Trpěl depresemi.
„Cílem modernizované arény je přilákat do Stockholmu ještě více světových superhvězd a významných akcí. To posílí roli města jako severského hlavního města událostí a vytvoří významnou hodnotu pro Stockholm i celé Švédsko,“ píše se na webových stránkách arény.
Zákulisí stockholmské a zároveň evropské ikony není ještě ze sta procent hotové, úplná tečka přijde až na podzim tohoto roku. „Připravte se, prémiové zážitky brzy dosáhnou nových výšin,“ slibují lidé, odpovědní za provoz unikátní chlouby.
Na tehdejší dobu úchvatná aréna, vzpomíná Janecký
V komunistickém Československu na konci 80. let minulého století se hrál špičkový hokej, ovšem na nevzhledných zimácích, jedinou výjimkou byla snad Sportovní hala v pražských Holešovicích. Dobře ji znali i tehdejší reprezentanti, kteří se tu často připravovali před odjezdem na mistrovství světa. Jako v roce 1989. A pak vyrazili do Stockholmu…
Jakmile tým trenéra Pavla Wohla dorazil na adresu Johanneshov 12177, hráčům spadla brada. Vlastně už o něco dřív, když z autobusu zachytili něco, co do té doby neviděli. Obrovskou bílou kouli uprostřed zástavby. „Na tehdejší dobu to byla úchvatná aréna, všem se nám moc líbila a na zápasech panovala výborná atmosféra,“ vzpomíná Otakar Janecký, tehdy pardubický útočník s vytříbeným smyslem pro kreativitu. Podobnou prokázali i architekti moderního kolosu. „Připomínala nám tvarem golfový míček, všem se moc líbila. Když jsme šli dovnitř haly, všechno vonělo novotou, to bylo fajn,“ navazuje Janecký.
Mladým lidem se to dnes těžko vysvětluje, ovšem tenkrát byl rozdíl mezi Východem a Západem obrovský. Vlastně i k severu bylo daleko, v případě Stockholmu rozhodně. Pro hráče to byl skoro kulturní šok. „Doma jsem hrál v Pardubicích v hale, která byla starší, a jeli jsme na mistrovství do Stockholmu do úplně nové. Nám dole na ledě to samozřejmě pak už tolik nepřišlo, ale lidi uvnitř na tribunách museli mít určitě jiný dojem. Nevím to na sto procent, ale myslím, že jsme bydleli i v hotelu, který je na Globen nalepený,“ zapátral Janecký v paměti.
Hotel byl a je skutečně součástí Globenu, v bačkorách se můžete z pokoje dostat až do haly. Pokud tedy natrefíte na správné dveře. Být tehdy mobilní telefony součástí života, hráči by domů posílali desítky fotek a videí. „Ale nic jsem si nenatáčel, mobily tehdy nebyly,“ usmívá se Otakar Janecký.
Mimochodem, na fungl nové arény měl docela kliku. Při své úctyhodné finské štaci v barvách Jokeritu stihl dva roky hokeje v Hartwall aréně. Což byla ve druhé polovině devadesátek další velkolepá záležitost. „Vizuálně jiná hala než Globen, ale obě byly nádherné stánky, tenkrát dvě nejlepší v Evropě. Až pak přišla Sazka aréna a další,“ vybavuje si hokejová legenda.
Reprezentační Blue line
Ale zatímco Janecký se v Globenu ocitl jenom na dvoutýdenní návštěvě, Martin Procházka měl to štěstí, že ve stockholmské pýše byl doma. Po zisku titulu mistrů světa ve Vídni 1996 se dohodl na angažmá v tamním AIK, tehdy šlo o senzaci, protože stockholmský klub si opatřil rovnou celou reprezentační lajnu, tehdy známou jako Blue line. Vejvoda, Patera, Procházka.
„Nevím, jestli se pak ještě někdy stalo, že by do zahraničního klubu vzali celou jednu kompletní lajnu. Vzpomínám na to moc rád, měli jsme finského trenéra, který nás nechtěl nijak měnit a ponechal nám naši hru,“ zůstalo v paměti Procházkovi.
Z Globenu byl doslova unešený a netajil hrdost, že patřil mezi domácí. „Úžasná, nádherná hala, pro nás byl sen v ní hrát. V prvním kole play off jsme vyřadili městského rivala Djurgården, Globen byl pokaždé vyprodaný, za oběma brankami byly úžasné kotle, fantastická atmosféra. Odrazil jsem se odtud k angažmá v Torontu,“ připomene odchod k Maple Leafs.
Pavel Patera s Otakarem Vejvodou zůstali déle, ale jen první z nich odehrál celý ročník 1997/98. Vejvodovi začaly ve Stockholmu trable se stehny, kvůli nimž musel ukončit kariéru. Ve Švédsku však zůstal. Vzpomínky na Globen nikdy nevybledly. Procházku i jeho kumpány bavil Stockholm jako takový. „Měli jsme to pojaté trochu jinak, v české hospodě u Švejka jsme se potkávali s krajany, byla to úplně jiná a příjemná doba,“ zmínil se nedávno s úsměvem Radiožurnálu.
