Do repre jsem se přišel učit od nejlepších, říká Cibulka. Dál sní i o zámoří. Co Gulaš?
Trefa do černého. Tak by v Českých Budějovicích mohli označit návrat odchovance Tomáše Cibulky z kanadské juniorky. Čerstvě jednadvacetiletý bek zvládl první sezonu mezi dospělými ve velkém stylu, patřil mezi nejproduktivnější zadáky hokejové extraligy a v play off jeho role ještě vzrostla. Po čtvrtfinálovém vyřazení s Pardubicemi proto zaslouženě přilétla pozvánka z reprezentace do přípravy před MS. „Věřil jsem, že když budu podávat výkony, mohlo by se to povést. Ale nečekal jsem, že by to vyšlo už tuhle sezonu,“ přiznává Cibulka, jenž dál pokukuje po zámoří.
Stihl jste si odpočinout po čtvrtfinále?
„Sezona byla docela namáhavá. Pro mě byla první v dospělém hokeji, takže to bylo něco jiného. Pár dní jsem se snažil si odpočinout, pak jsem byl párkrát v posilovně a projet se na kole, abych z toho úplně nevypadl.“
20 bodů v základní části, dalších sedm v play off. Panuje se sezonou spokojenost?
„Z individuálního hlediska jsem hodně moc spokojený. S týmem se nám bohužel nepovedlo zakončit sezonu tak, jak jsme chtěli. Úplně jsme si nezasloužili vypadnout 0:4 na zápasy. Není to ideální obrázek naší sezony, kdy jsme to měli nahoru dolů, a nakonec jsme se dostali až na šesté místo, což pro nás byla paráda. Bohužel to dopadlo takhle. Z individuálního hlediska jsem rád, že mi to takhle vyšlo, všechno se povedlo, všechno se spojilo. Doufám, že na to navážu.“
Už vyřazení přebolelo?
„Jo, teď už se na to nedá myslet. Jsme v reprezentaci a musíme se soustředit, abychom podávali co nejlepší výkony a vydrželi tady co nejdéle. To je můj cíl. Kluci, co jsou doma, na to asi furt myslí. Vždycky je to nepříjemné. Já jsem rád, že si hlava aspoň odpočine, a nemyslím na to, že jsme vypadli.“
Poslední čtvrtfinálový zápas pro vás skončil hodně brzo, už v 10. minutě jste dostal trest do konce utkání. Kousalo se to těžko?
„Abych řekl pravdu, kousal jsem to špatně. Věděl jsem, že to může být poslední zápas s některými z kluků. Poslední zápas s Gulim (Milanem Gulašem), s Tomášem Zohornou… Úplně jsem takhle nechtěl zakončit sezonu, nebylo to pro mě příjemné. Moc jsem nepočítal s tím, že to může být pět a do konce. Spousta lidí mi říkala, že to do konce nemuselo být, ale ohodnotili to takhle. Doufal jsem, že kluci vyhrají, abych mohl sezonu trošku uzavřít, jak by se slušelo. Bohužel.“
Gulaš se Zohornou si mě vzali pod křídla
Konec kariéry Milana Gulaše pro Motor bude velká rána, že? Ve 39 letech byl v týmu pořád nejproduktivnější.
„Obrovská ztráta. Mám ho hrozně rád, je strašně fajn člověk. Troufnu si říct, že mi hrozně pomohl. S Tomášem Zohornou si mě vzali pod křídla, jak se říká, starali se o mě. Mohl jsem se na ně obrátit po jakékoliv stránce. I mimo hokej. V tomhle budou ohromně chybět. Budeme se muset snažit dělat výsledky i bez nich.“
Teď je na vás a dalších hráčích, abyste přebrali zodpovědnost a stali se ještě většími lídry.
„Všichni zase budou starší, musíme se na to připravit přes léto. Přichází noví kluci, kteří by měli nějak zaplnit jejich místa. Doufám, že to bude ještě lepší než letošní sezona a dotáhneme to dál.“
V Motoru na vás už v této sezoně hodně spoléhali, v jednom zápase play off jste měl přes 34 minut na ledě. Vyhovovalo vám takové vytížení?
„Bude to znít blbě, ale jsem na to zvyklý z juniorky. Hrál jsem tam fakt 32 minut skoro každý zápas. Je to úplně něco jiného, nedá se to porovnat s dospělým hokejem. Já to ale mám radši, když hraju víc. Dostanu se do svého hokeje, jsem víc sebevědomý, než když sedím a málo hraju. Pak je těžké se do toho dostat.“
Byl velký skok vyměnit kanadskou juniorku za českou extraligu?
„Bylo to něco jiného už tím, že všichni jsou starší, vyšší, silnější. Pro mě to bylo velké zvykání na souboje a fyzickou stránku. Tam zase bylo menší hřiště, řekl bych, že to bylo rychlejší, víc rozlítané. Tady už jsou zkušenější hráči a vědí, že kolikrát nemá cenu se hnát za pukem. Počkají si na vás. Bylo to něco jiného.“
S Motorem jste prodloužil smlouvu na další dva roky s roční opcí. Je příjemné mít jistotu?
„Jo, podepsali jsme to už v průběhu sezony. Chtěli jsme ale, aby tam byly všechny možné klauzule, kdyby byla možnost odejít do zámoří. Je a vždycky bude můj cíl se tam vrátit a zahrát si tam. Je pro mě ale fajn, že tady o mě zájem byl a prostor tu dostávám.“
Velmi dobrá první sezona, povolání do reprezentace. To je dobrý vzkaz směrem k zámoří, že?
„Doufám, že jo. I s agentem a spoustou lidí, se kterými probírám hokej, jsme říkali, že je cíl udělat co nejlepší sezonu a podívat se třeba do repre, což se nakonec povedlo. Asi jsem ani nečekal, že sezona dopadne takhle dobře. Jsem rád, uvidíme, co bude v budoucnu.“
Věřil jste, že byste se do reprezentace mohl podívat hned v první sezoně? Zahrál jste si na švédských hrách, teď jste v přípravě na světový šampionát.
„Vůbec. Spíš jsem se soustředil na svůj hokej. Vydobýt si pozici v týmu, udržet se tam a podávat stabilně dobré výkony, abych dokázal hrát i přesilovky. Věřil jsem, že když budu podávat výkony, mohlo by se to povést. Ale nečekal jsem, že by to vyšlo už tuhle sezonu.“
Realizační tým vás znal z dvacítky. To taky mohlo pomoct.
„Zažil jsem je jen chvilku, jen jeden kemp. Byl jsem ve dvacítce zrovna na přelomu, kdy to pan Rulík předával panu Augustovi, takže jsem s nimi měl jen kemp ve Finsku. Vůbec si na ně nemůžu stěžovat, je to vážně parádní realizační tým. Pan Židlický je výborný trenér beků, má hrozně moc zkušeností, které dokáže předat. Jsem rád, že se můžu od takového trenéra učit. Dokáže mi pomoct s mojí hrou, vidí věci i po ofenzivní stránce. Pro mě super.“
Cesta k mistrovství světa teprve začíná. S jakými osobními ambicemi na ní vstoupíte?
„Bude to dlouhá cesta. Jsem hlavně šťastný, že tu vůbec můžu být. Chci tady vydržet co nejdéle, poznat nějaké starší hráče a koukat, jak pracují, jak se chovají na ledě. Učit se od nich. Přišel jsem si to hlavně užít a učit se od nejlepších.“
Šampionát je ale určitě jeden ze snů, ne?
„Sen by to určitě byl. Budu se snažit dělat maximum, aby to třeba vyšlo. Uvidíme.“
