Klapka dal gól ze své úřadovny: Jestli trenér řekl, že jsem moc hodný, příště nebudu!
Na ledě zaujal obr s číslem 95 na první pohled. S 203 centimetry a 107 kilogramy je Adam Klapka pohyblivější než plno menších a lehčích jedinců. Úřadovnu však má v prostoru kolem brány. „Moje silná stránka není stát někde na onetimeru a pálit bez přípravy,“ připomněl 24letý útočník Calgary po sobotním zápase se Švédy (2:4). Druhý český gól dal přesně ze své parkety.
V přesilovce pohotově dorazil puk po Laukově ráně. V reprezentačním dresu se Adam Klapka prosadil po třech letech. Právě na brankovišti a u mantinelů byl nejvíc platný. A dovede ukázat zuby. Vypadá, že se může zhostit odstrašující role vůči soupeřům, když jde do tuhého. „Jenže on je přitom moc hodnej,“ poznamenal trenér Radim Rulík. Taky si musí zvykat na specifika posuzování hry na evropské úrovni.
Vstřelený gól jste oslavil hodně emotivně. Nabudilo vás tolik, že jste skóroval?
„Samozřejmě. Prvních pár střídání nebylo moc jednoduchých. Velké hřiště, ale s každým střídáním jsem se cítil pořád líp. Jestli budu hrát i další zápas, očekávám od sebe ještě víc, než jsem předvedl.“
Vašemu gólu předcházela velká šance, kterou ještě neproměnil, Bral jste zásah jako vykoupení?
„Myslím, že mi to dával Čeče (Jiří Černoch). Krásná nahrávka, bohužel jsem neproměnil. Byl jsem na sebe trošku naštvaný a mám radost, že vzápětí se to povedlo a pomohl jsem snížit švédský náskok.“
Prosadil jste se z pozice na hraně brankoviště. To je vaše nejsilnější pozice, že?
„Pro mě je okolo brány místo, kde bych měl dominovat a kde je proti mně těžké hrát. Chci tam trávit co nejvíc času. Moje silná stránka není stát někde na onetimeru a pálit bez přípravy. Chtěl jsem se dostat co nejvíc k bráně a dát z toho gól.“
Což se povedlo. Využijete svůj fyzický fond, znepříjemnit život brankáři, uplatníte se v zakončení.
„Když se podívám na góly, co jsem dal tuhle sezonu, asi pět (z celkem dvaceti) jsem dal, když jsem byl u brány. Snažím se dělat, co můžu, abych pomohl.“
Chci být drsnější
Švédi působili namistrovaně, koukali poněkud svrchu. Viděl jste to stejně?
„Ze začátku jsme možná byli trošku vyjukaní, že jsou tam velká jména. Ale postupem času v pět na pět s nimi hráli vyrovnaný hokej. Oslabení byla velký průser, když to tak řeknu. To se nesmí stávat. Příště si na to musíme proti nim dávat velký pozor.“
Bylo utkání hodně vyhrocené?
„Člověk by se měl zastat svého spoluhráče. Jenže tady je to trošku složitější. Nemůžu jen tak odjet a nechat to být. Musím se zastat spoluhráče, ale samozřejmě to musím udělat trošku chytře a neprovést nějakou blbost.“
Možná proto trenér řekl, že jste moc hodný.
„Člověk nechce udělat nějakou velkou chybu. V NHL to pouští víc než tady. Dotknete se někoho a rozhodčí hned vyloučí. Chtěl jsem si trošku oťukat, co si můžu dovolit a co ne. Chci být drsnější, jenže člověk tam nechce přijet a něco provést, aby se pak hrálo čtyři na čtyři. Musí trošku přemýšlet. Ovšem jestli trenér řekl, že jsem hodnej, tak příště nebudu!“
Jaké bylo hrát před českými fanoušky?
„Super. Lidi jsou úžasní, milují hokej a dávají mu všechno. Hodně nám pomohli, když jsme tlačili v posledních vteřinách třetí třetiny. Vyrovnat se nepovedlo, ale je to ponaučení.“
Cítíte, že máte před nominací lepší výchozí pozici?
„Vím, v čem jsem dominantní, mám parametry, které moc ostatních kluků nemá. Snažím se toho využívat co nejvíc, ale taky stát nohama na zemi. Všichni, tady jsou výborní hokejisti. Musím jít krůček po krůčku.“
Kniha GUDY. Zpověď hokejového ranaře je již osmou publikací Edice Sport z nakladatelství CNC Books. Předcházely jí neautorizovaná biografie trenéra Jindřicha Trpišovského, knižní rozhovory s žokejem Josefem Váňou a fotbalovou legendou Janem Kollerem, zpověď fotbalisty Václava Kadlece a publikace Fotbalové devadesátky a Cesty ze dna s příběhy čtrnácti osobností českého sportu, které překonaly ve svém životě a kariéře závažné překážky.
