Růžičkův špion: Olympiáda není NHL, říká Klíma

V podnikatelském byznysu by se za takové depeše platilo zlatem, Klíma si s Růžičkou plácl na spolupráci za pár piv. „On už si moje služby předplatil v létě," směje se do telefonu.

Čtěte také:
Růžičkovy oči v NHL: Jandač vyráží na inspekci »

„Když můžu pomoci a vyjde to, budu rád. Třeba pak budu spolupracovat dál," přemýšlí 44letý chlapík během úterního rozhovoru pro Sport. Ten se mimochodem uskutečnil krátce před další konzultací s Vladimírem Růžičkou.

Kdy vás Růžička vlastně oslovil, abyste mu pomohl se sondováním hráčů?
„Každý rok v květnu jezdím na dva týdny do Čech. Pokaždé se setkávám s Růžou, Péťou Rosolem a s dalšíma klukama, s nimiž jsem hrával. Tak jsme seděli, kecali a Růža začal mluvit o tom, co bych pro něj mohl dělat. A hned jsme se domluvili. U mě to není problém, mám přístup na všechny stadiony NHL, dostanu se na hokej bez lístku a všude, kam je potřeba. Ke kabinám taky."

Co přesně po vás Růžička požaduje?
„Jde o informace, které se nikde v novinách nedočtete. Bavím se s trenéry týmů, s maséry, s dalšími lidmi od hokeje, co toho hodně vědí. V dobrém slova smyslu je háček v tom, že na olympiádu můžeme vybírat z velké hromady dobrých hráčů. Plno našich kluků hraje výborně, sbírají body. Jenže, má to i druhou stránku."

Petr Klíma Petr Klíma zářil v dresu Litvínova i v 38 letech • Archiv Sport

- bývalý skvělý hokejový útočník - narodil se 23. prosince 1964 v Chomutově - v roce 1985 získal v Praze titul mistra světa, v létě emigroval do USA, kde začal hrát za Detroit - po pěti letech v NHL získal v dresu Edmontonu Stanley Cup. Zahrál si i za Tampu Bay, Los Angeles, Pittsburgh. - v NHL zvládl 786 utkání, nastřílel 313 gólů a nahrál na 260 branek. V historickém bodování Čechů mu náleží 13. příčka. - Kariéru zakončil stylově v Litvínově v 38 letech. V předposlední sezoně dal ještě 25 gólů.

Jakou?
„S našima klukama se radši nebavím jeden na jednoho, aby někdo z nich nezískal falešný pocit, že má olympiádu jistou. Pak se na něj nedostane a on si řekne, tak on mě tady Klíma pořád otravoval a pak berou jiný. Toho se chceme vyvarovat. Proto se bavím přímo jen s Růžou a jemu říkám, jak naši hrají. Nemůžeme to vykládat naplno do novin. Zamezíme tím případnému konfliktu."

Pravdou je, že někteří čeští hráči bývají v tomhle směru hodně citliví a navrch si každý myslí, že zrovna on je ten nejlepší.
„Přesně tak. Ono to je v pořádku, sebevědomí musí mít každý. Ale já se chci vyvarovat i těch situací, kdy mezi mnou a hráčem padne téma olympiáda a já dopředu vím, že nejspíš nepojede. My ten tým chceme připravit potichu, vlastní cestou, aby kluci byli ve Vancouveru dobře naladěni a nebyl tam nikdo uraženej, že jeho kamarád z týmu si myslel, že taky pojede a teď je doma. Určitě se stane, že z týmu, kde jsou třeba tři Češi, pojede do Vancouveru jenom jeden. Nedá se nic dělat."

Po přestěhování z Floridy sídlíte šestým rokem v Detroitu. Chodíte na všechna utkání Red Wings?
„Úplně na všechny ne. Zato si natáčím večerní zápasy NHL a pak se na ně ráno dívám. Podívám se přesně na ty kluky, na které potřebuju a nemusím někde čumět tři hodiny dolů z tribuny. Na videu si promítnu různé akce, zanalyzuju si je a pak Růžovi předám svůj názor."

Určité otazníky kolem své nominace smazává Milan Hejduk, s 10 trefami nejlepší český kanonýr v NHL. Nyní už lze těžko věřit tomu, že do Vancouveru nepojede. Upoutal vás Hejduk?
„Na Milana Hejduka je radost se dívat. Pokud nebude zraněný, má pro nás obrovskou cenu. Letos hraje výborně. Přímo na mně nezáleží, ale dovolím si říct, že takového hráče potřebujeme. Je to nás nejlepší střelec, perfektní do přesilovky a výbornej kluk do kabiny."

Milan Hejduk • ČTK/AP

Co další jistá jména?
„Samozřejmě Kaberle, to je stejný případ. Tomáš za nás musí hrát. To by se musel praštit do hlavy, aby to nedopadlo. Anebo Špaček s Hamrlíkem, za Montreal hrají skoro třicet minut. A co je pro nás důležité, hrají spolu ve dvojici. A výborně. Snad jim to vydrží."

Evidujete si, kolik zápasů jste shlédl pozorným okem konzultanta?
„Každý den vidím aspoň dva zápasy. Jeden ráno, když odvezu děti do školy a pak večer. Můžu vám říct, že kolikrát už ani nevím, kdo proti komu hraje a proč (směje se). Já nebyl poslední roky zvyklý na takovou porci. Takže si občas rád odpočinu. Pokud doma Detroit nehraje s týmem, kde by nás někdo zajímal, nejdu tam a mám den volna."

Jaký druh informací nejčastěji získáváte od trenérů a dalších členů týmů NHL?
„V první řadě jde o to vědět, zda náhodou někdo nehraje se zraněním. Nesmí se nám stát, abychom nominovali hráče a ve Vancouveru po dvou zápasech zjistili, že přijel zraněný. To pak celé mužstvo dostane tvrdou ránu. Z vlastních zkušeností vím, že hrát NHL se zraněním je normálka. Ale olympiáda není NHL. Tam musíte být na dva týdny stoprocentní. Sebemenší zranění, které vám ubere dvacet procent výkonu, je pak na ledě hrozně znát. Takový hráč nemá na olympiádě co dělat."

Zatím dostáváte příznivé zprávy ohledně zdravotního stavu?
„Musím to zaklepat, zatím ano. Výjimkou je Radek Martínek. To je smolař, ten by se na olympiádě uplatnil. Ale problémy mají třeba Švédové."

Většina expertů z hokejového světa má o složení finále jasno. Zlato získá Kanada, nebo Rusko. Absolutním stropem Čechů je semifinále. Vidíte to stejně?
„Když si to tak všichni myslí, tak jim to nechme. Lepší je přijet na olympiádu s předurčeným pátým místem, než s tím, že to celý vyhrajeme. Papírové předpoklady jsou jedna věc, těžší je dokázat to na ledě. Rusáci nemají konkurenci, pokud jim Ovečkin a spol. hrají. Ale zrovna teď hrál Washington v Ottawě a kdyby komentátoři nemluvili o tom, že Ovečkina vůbec nevidí, tak o velkém Alexovi nepadne ani slovo. Klidně se může stát, že ve Vancouveru vyhoří."

Petr Klíma zářil v dresu Litvínova i v 38 letech • Archiv Sport

V organizaci Red Wings zůstal z Čechů už jen Jiří Fischer, potkáváte se při hokejích?
„Jednou jsme se viděli, ale já tam zrovna byl s jinými lidmi, tak nebyl čas poklábosit. A tady všechno běží v takovém fofru... Já se musím pořádně otáčet, založil jsem vlastní hokejový klub, trénuju šest týmů malých dětí. Od rána do večera jsem na telefonu pro rodiče. To je v současnosti můj hlavní byznys."

Přitom kdysi jste se věnoval prodeji aut. A třeba Jaromíru Jágrovi jste dovezl luxusní limuzínu. Tahle láska už je pryč?
„Tahle láska odešla s mými třemi dětmi (směje se). Respektive zůstala na Floridě. Tam se auťákům jako ferrari a porsche hodně dařilo. Dělal jsem to už vedle hokejové kariéry. Na což ale teď nemám vůbec čas."

Založit si hokejový klub v Česku, to může jen nadmíru bohatý člověk a nadšenec, jemuž nevadí nevratné investice. V Americe to funguje jinak, že?
„To ano. Tady si rodiče platí všechno sami. Komplet. Jen za led a za turnaje zaplatí mezi třemi až čtyřmi tisíci dolary. Na mně je z těch dětí něco vytvořit. K ruce mám šest trenérů, je mezi nimi i Čech Tomáš Andrýs, jeho brácha hrával za Vítkovice."

Zůstáváte s rodnou zemí v kontaktu víc než jednou návštěvou ročně?
„Občas si zatelefonuju s Rosolem. Jinak to nechávám na tu návštěvu. Vidím se i s Růčou, Petrem Nedvědem. Letos v létě jsem se poznal i s Tomášem Netíkem, proti jeho tátovi jsem hrál ligu."

To samé Dominik Hašek. Sledujete po internetu, jak si vede v extralize? Byť je momentálně zraněný.
„To zase jo. U vás se pořád píše, jestli pojede na olympiádu, nebo ne. Tomu se docela divím."

Nevěřím, že pojede.
„To bylo jasné hned. Ale za to, že ve svém věku ještě chytá ligu, za to si zaslouží respekt. A jak mu to podle vás jde?"

Celkově chytá dobře. Někdy výborně, jindy průměrně.
„Já si vzpomínám na jeho poslední období v NHL, právě tady v Detroitu. Zkoušeli ho ještě v play off, ale nebylo to ono. Už to prostě nešlo. Je to prosté. Hraje se totiž jiný hokej než dřív. To není Dominikova pomluva, to je fakt."

Říkal mi Otakar Janecký, že byste si v létě mohl zahrát jeho tradiční benefici v Pardubicích. Přijedete?
„Já už měl přijet i letos. S Otou jsem byl na všem domluvený. Ale tři dny před odletem mi praskla achillovka... Hrál jsme s dětmi fotbal a najednou mi v tom křuplo, achillovka se celá utrhla. Okamžitě mě odvezli na operaci, celé léto jsem byl o berlích. Pěkně jsem si odpočinul, od rána do večera jsem koukal na televizi (usmívá se). A dodnes vlastně kulhám."