Se Slavií vybojoval titul, probil se do reprezentace, k české brankářské elitě patřil i při svém působení v Karlových Varech a Plzni. Poslední dva roky se ale gólman Roman Málek ve Švédsku tak trochu „ztratil“ z očí. V trápícím se MODO o něm moc slyšet nebylo. Po vynuceném návratu a bleskovém přestupu do Vítkovic si ovšem znovu podmaňuje extraligu.
Extraligoví kanonýři se opět učí respektu vůči brankářskému umění Romana Málka. Třiatřicetiletý gólman je jednou z klíčových opor rozjetých Vítkovic, vévodí brankářským statistikám soutěže. A má před sebou velmi zajímavý dvojboj proti svým bývalým klubům – dnes v Ostravě proti Růžičkově Slavii (17.30) a v pátek hraje v Plzni.
Neberte to jako urážku, ovšem váš extraligový titul se Slavií z roku 2003 už je docela zapadaný prachem a po odchodu do Švédska se o vás příliš nemluvilo. Vítkovické angažmá však vypadá jako velmi slušná resuscitace jména Roman Málek…
(pousměje se) „To vůbec ne… Pořád se opakuje, že jsem odešel ze Slavie, z Plzně… Ale já ve Slavii odchytal pět let a v Plzni čtyři dobré sezony. Bohužel jsem pak musel z Plzně odejít, to nebylo určitě nic příjemného. Ale já se teď normálně vrátil do Čech ze Švédska, kde mě hokej strašně bavil. A jsem rád, že s Vítkovicemi vyhráváme.“
Opravdu jste návrat nevnímal jako šanci oprášit své dobré jméno?
„Víte co, ono je hrozně těžké vyhrát titul. Když se nám to povedlo se Slavií, říkal jsem si – určitě vyhraju další! Ale ono to tak lehce nejde. Spousta lepších brankářů a výborných hráčů titul nikdy nevyhrála. Já měl štěstí, že se mi to povedlo. Každý hraje, aby vyhrával.“
 |
Jenže Vítkovice se po odchodech řady klíčových opor stříbrné sezony nejevily jako klub, který by měl patřit mezi top favority.
„Extraliga je strašně vyrovnaná, těžko se dá mluvit o titulu předem. Podívejte se na aktuální tabulku – třinácté mužstvo má 22 bodů a rozestupy jsou hrozně maličké. V posledních letech je liga strašně vyrovnaná, těžko dopředu říkat, že je někdo jasný adept na titul. Nebo naopak, že bude outsider.“
V létě jste byl bez angažmá. Pokud by se na začátku přípravy neobjevily zdravotní problémy Martina Pruska a vy se narychlo nedomluvil s Vítkovicemi, tušíte, kde byste teď hrál?
„Jsem stále hráčem Plzně a moje tabulková hodnota je bohužel pořád dost vysoká. Neuvažoval jsem nad tím, že budu v Čechách. Myslel jsem, že budu pokračovat v zahraničí. Ve Švédsku jsem mohl zůstat, ale smlouvu jsem ukončil sám, protože jsme tam byli najednou čtyři gólmani a manažer mi dal v červnu vědět, že se mnou nepočítají. Že bych musel začínat z třetího místa. Ale já chtěl hrát, tak jsem to sám ukončil a čekal. Byl jsem připravený na další štaci v zahraničí.“
O konci v MODO jste mluvil jako o úderu pod pás…
„Určitě to byla podpásovka, protože v březnu jsem s nimi podepsal smlouvu na dva roky. Dva měsíce jsem byl sice v MODO jen na střídačce, ale pak jsem odchytal všechno, celý konec minulé sezony a byla spokojenost. Když jsem začal chytat, byli jsme třináctí a postupně jsme se dostali na osmé místo. Až v posledním kole jsme spadli na deváté místo, o jeden bod jsme nepostoupili do play off. Já se manažera po sezoně ptal, jak to se mnou vypadá. Jestli zůstanu, nebo si mám odvést všechny věci. Ujistil mě, že se mnou počítá na místo jedničky. A během léta se všechno otočilo. To jsem bral jako podpásovku.“
 |
Jedno mi vysvětlete. Všichni o vás mluví jako o pohodovém chlapíkovi, se kterým není problém vyjít. A přitom jste ve Slavii, v Plzni a vlastně i teď v MODO končil ve zlém.
„Já myslím že to takhle nebylo. Ve Slavii jsem udělal jedinou chybu v tom, že když jsem odcházel, tak jsem o tom mluvil s novináři. Ti to hrozně rozpitvali a najednou z toho byly velké spory mezi mnou a Růžičkou. Proč jsem odešel, co za tím všechno bylo a tak. Prostě nesmysly. Chyba byla, že jsem se k tomu vyjadřoval. A Plzeň? Tam byly problémy velké, hlavně finanční a já tam byl nejdražší hráč. Ano, ta sezona (začátek ročníku 2008/09) nebyla nejšťastnější, ale tohle byl hlavní z důvodů, proč jsem tam skončil. Jen jsem pak neudělal znovu chybu v tom, abych to rozpitvával. A teď to taky dělat nebudu.“
S trenérem Růžičkou tedy vycházíte normálně?
„Jo, už jsme se párkrát potkali, nemám s ním žádný problém. Díky němu, a díky Slavii, jsem se dostal nahoru. On mě vzal v osmnácti letech do áčka, dal mi šanci. A i když mi to nešlo, tak mě podržel a dal mě znovu do brány. Díky němu mám odchytáno, co mám. Se Slavií nemám žádný problém. Skoro všechny lidi tam znám, není to tak, že bych někoho nenáviděl. To vůbec.“
Motivaci ale máte proti Slavii určitě velikou.
„To ano, Slavia je pořád můj mateřský klub. A je to víc, než hrát proti Plzni, kterou máme hned po ní. Slavie je každoročně adept na titul.“
I letos?
„Jo, mají výborné mužstvo. Venku hrají líp než doma a umí výborně bránit. To uměla Slavie vždycky. Dobře bránit a vyhrávat na pár gólů. Bude to asi podobný zápas jako teď s Karlovými Vary (2:1 po nájezdech), moc branek padat nebude. Alespoň na mojí stranu, doufám.“
¨
Historicky patříte k neúspěšnějším sběratelům čistých kont v extralize. V základní části jste jich nasbíral už 36, pouze Zdeněk Orct jich má o čtyři víc. V letošní sezoně už jste pětkrát končil zápas s jedním inkasovaným gólem, ale nuly se vám zatím vyhýbají.
„Asi jsem si to vybral už v přípravě, tam jsem měl nulu třikrát. (usmívá se) Ne, já to tak moc neberu, důležité je vítězství týmu.“
Neříkejte, že vás neláká překonat Orctův rekord?
„Samozřejmě, pro každého hráče je lákavé překonat nějaký rekord. Pro mě taky. Někdy je docela lehké nulu připsat, ale pak je řada zápasů, kdy vám uteče v poslední třetině. To se prostě stává. Jak jsem říkal, daleko důležitější pro mě je, aby se nám i dál dařilo s Vítkovicemi.“
Hokej Málek si po návratu ze Švédska znovu podmaňuje extraligu
S Růžičkou se bavím
KVĚTOSLAV ŠIMEK
Se Slavií vybojoval titul, probil se do reprezentace, k české brankářské elitě patřil i při svém působení v Karlových Varech a Plzni. Poslední dva roky se ale gólman Roman Málek ve Švédsku tak trochu „ztratil“ z očí. V trápícím se MODO o něm moc slyšet nebylo. Po vynuceném návratu a bleskovém přestupu do Vítkovic si ovšem znovu podmaňuje extraligu.
Extraligoví kanonýři se opět učí respektu vůči brankářskému umění Romana Málka. Třiatřicetiletý gólman je jednou z klíčových opor rozjetých Vítkovic, vévodí brankářským statistikám soutěže. A má před sebou velmi zajímavý dvojboj proti svým bývalým klubům – dnes v Ostravě proti Růžičkově Slavii (17.30) a v pátek hraje v Plzni.
Neberte to jako urážku, ovšem váš extraligový titul se Slavií z roku 2003 už je docela zapadaný prachem a po odchodu do Švédska se o vás příliš nemluvilo. Vítkovické angažmá však vypadá jako velmi slušná resuscitace jména Roman Málek…
(pousměje se) „To vůbec ne… Pořád se opakuje, že jsem odešel ze Slavie, z Plzně… Ale já ve Slavii odchytal pět let a v Plzni čtyři dobré sezony. Bohužel jsem pak musel z Plzně odejít, to nebylo určitě nic příjemného. Ale já se teď normálně vrátil do Čech ze Švédska, kde mě hokej strašně bavil. A jsem rád, že s Vítkovicemi vyhráváme.“
Opravdu jste návrat nevnímal jako šanci oprášit své dobré jméno?
„Víte co, ono je hrozně těžké vyhrát titul. Když se nám to povedlo se Slavií, říkal jsem si – určitě vyhraju další! Ale ono to tak lehce nejde. Spousta lepších brankářů a výborných hráčů titul nikdy nevyhrála. Já měl štěstí, že se mi to povedlo. Každý hraje, aby vyhrával.“
Jenže Vítkovice se po odchodech řady klíčových opor stříbrné sezony nejevily jako klub, který by měl patřit mezi top favority.
„Extraliga je strašně vyrovnaná, těžko se dá mluvit o titulu předem. Podívejte se na aktuální tabulku – třinácté mužstvo má 22 bodů a rozestupy jsou hrozně maličké. V posledních letech je liga strašně vyrovnaná, těžko dopředu říkat, že je někdo jasný adept na titul. Nebo naopak, že bude outsider.“
V létě jste byl bez angažmá. Pokud by se na začátku přípravy neobjevily zdravotní problémy Martina Pruska a vy se narychlo nedomluvil s Vítkovicemi, tušíte, kde byste teď hrál?
„Jsem stále hráčem Plzně a moje tabulková hodnota je bohužel pořád dost vysoká. Neuvažoval jsem nad tím, že budu v Čechách. Myslel jsem, že budu pokračovat v zahraničí. Ve Švédsku jsem mohl zůstat, ale smlouvu jsem ukončil sám, protože jsme tam byli najednou čtyři gólmani a manažer mi dal v červnu vědět, že se mnou nepočítají. Že bych musel začínat z třetího místa. Ale já chtěl hrát, tak jsem to sám ukončil a čekal. Byl jsem připravený na další štaci v zahraničí.“
O konci v MODO jste mluvil jako o úderu pod pás…
„Určitě to byla podpásovka, protože v březnu jsem s nimi podepsal smlouvu na dva roky. Dva měsíce jsem byl sice v MODO jen na střídačce, ale pak jsem odchytal všechno, celý konec minulé sezony a byla spokojenost. Když jsem začal chytat, byli jsme třináctí a postupně jsme se dostali na osmé místo. Až v posledním kole jsme spadli na deváté místo, o jeden bod jsme nepostoupili do play off. Já se manažera po sezoně ptal, jak to se mnou vypadá. Jestli zůstanu, nebo si mám odvést všechny věci. Ujistil mě, že se mnou počítá na místo jedničky. A během léta se všechno otočilo. To jsem bral jako podpásovku.“
Jedno mi vysvětlete. Všichni o vás mluví jako o pohodovém chlapíkovi, se kterým není problém vyjít. A přitom jste ve Slavii, v Plzni a vlastně i teď v MODO končil ve zlém.
„Já myslím že to takhle nebylo. Ve Slavii jsem udělal jedinou chybu v tom, že když jsem odcházel, tak jsem o tom mluvil s novináři. Ti to hrozně rozpitvali a najednou z toho byly velké spory mezi mnou a Růžičkou. Proč jsem odešel, co za tím všechno bylo a tak. Prostě nesmysly. Chyba byla, že jsem se k tomu vyjadřoval. A Plzeň? Tam byly problémy velké, hlavně finanční a já tam byl nejdražší hráč. Ano, ta sezona (začátek ročníku 2008/09) nebyla nejšťastnější, ale tohle byl hlavní z důvodů, proč jsem tam skončil. Jen jsem pak neudělal znovu chybu v tom, abych to rozpitvával. A teď to taky dělat nebudu.“
S trenérem Růžičkou tedy vycházíte normálně?
„Jo, už jsme se párkrát potkali, nemám s ním žádný problém. Díky němu, a díky Slavii, jsem se dostal nahoru. On mě vzal v osmnácti letech do áčka, dal mi šanci. A i když mi to nešlo, tak mě podržel a dal mě znovu do brány. Díky němu mám odchytáno, co mám. Se Slavií nemám žádný problém. Skoro všechny lidi tam znám, není to tak, že bych někoho nenáviděl. To vůbec.“
Motivaci ale máte proti Slavii určitě velikou.
„To ano, Slavia je pořád můj mateřský klub. A je to víc, než hrát proti Plzni, kterou máme hned po ní. Slavie je každoročně adept na titul.“
I letos?
„Jo, mají výborné mužstvo. Venku hrají líp než doma a umí výborně bránit. To uměla Slavie vždycky. Dobře bránit a vyhrávat na pár gólů. Bude to asi podobný zápas jako teď s Karlovými Vary (2:1 po nájezdech), moc branek padat nebude. Alespoň na mojí stranu, doufám.“
Historicky patříte k neúspěšnějším sběratelům čistých kont v extralize. V základní části jste jich nasbíral už 36, pouze Zdeněk Orct jich má o čtyři víc. V letošní sezoně už jste pětkrát končil zápas s jedním inkasovaným gólem, ale nuly se vám zatím vyhýbají.
„Asi jsem si to vybral už v přípravě, tam jsem měl nulu třikrát. (usmívá se) Ne, já to tak moc neberu, důležité je vítězství týmu.“
Neříkejte, že vás neláká překonat Orctův rekord?
„Samozřejmě, pro každého hráče je lákavé překonat nějaký rekord. Pro mě taky. Někdy je docela lehké nulu připsat, ale pak je řada zápasů, kdy vám uteče v poslední třetině. To se prostě stává. Jak jsem říkal, daleko důležitější pro mě je, aby se nám i dál dařilo s Vítkovicemi.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
