Vyhlásil to dopředu. Tahle sezona je poslední. Ať dopadne jakkoliv, Jaroslav Bednář skončí. Po šestém semifinále, které vyhrál Třinec 2:1 po prodloužení a porazil jeho Mountfield 4:2 na zápasy, svůj verdikt útočník potvrdil: „Už se ukázalo, že tolik sil v tomhle věku není. Během sezony jsem se rozhodl, že skončím, vidím, že to bylo správně.“ Odchází další z generace výjimečných hráčů, který uměl být o myšlenku před ostatními.
Čekal, že ta otázka přiletí. Když dostal dotaz, jestli opravdu končí, navzdory obrovskému zklamání se usmál a vypálil: „No jasně.“ Jaroslav Bednář se loučí s hokejovou kariérou jako kapitán hradeckého Mountfieldu. Prostředí ale opouštět nechce. Na konkrétní pozici, do čeho se vrhne, je ale zatím prý ještě brzy.
Stejně ale musí být těžké k tomu rozhodnutí dojít, vzdát se něčeho, co vás celý život baví, ne?
„Cítil jsem to už delší dobu. Měl jsem nějaké zdravotní problémy. Už nebyl prostor k trénování, vlastně půl roku jsem se do toho nemohl pořádně opřít, na mých výkonech to bylo znát.“
Je po play off, už o tom můžete mluvit. Co vám všechno bylo?
„Po sezoně jsem byl na operaci s ramenem, docela těžká plastika. Nějak se mi to špatně zatáhlo, takže jsem nemohl udělat klik, nešlo posilovat ani s činkou. Navíc se mi zpátky ozvaly ploténky, které mě trápí už od dob, co jsem hrál v Rusku. Nedokázal jsem je vyléčit natolik, abych mohl být nějaký čas v posilovně. A když pořádně netrénujete, s těmi mladými kluky už nejde se honit. Hrál jsem nadoraz, každý zápas. Stejně to nepomohlo. Je čas se sbalit a nechat to mladším.“
Kdyby měl Hradec Jaroslava Bednáře, který je fit. Postoupil by dál přes Třinec?
„Ne, nevím, těžko spekulovat. Čekalo se, že mužstvu v produktivitě pomůžu, celou sezonu mi to šlo a teď to nepřišlo. Body jdou za mnou, beru to.“
Končíte v semifinále stejně jako před rokem. Tenkrát to vypadalo jako hradecké maximum. Nemrzí tahle tečka víc, že jste si neměli nechat utéct první tři zápasy, že jste mohli být lepší?
„Vloni jsme hráli proti úplně jiným týmům. Teď jsme dostali podobného soupeře, urputně bránícího, který v pěti lidech drží brankoviště. Nedovedli jsme přes to projít, trefovali jsme hráče, oni nás výborně blokovali. Nechali jsme tam všechno. Ale selhali v produktivitě.“
To byl největší problém Mountfieldu?
„Produktivita byla jediné, co nás táhlo dolů, co nám vůbec nešlo a stálo nás celou sérii. Byli jsme hodně dobří v bráně a v obraně. Ale vůbec nám nešly přesilovky a vyhrávat na jeden gól taky nejde, to je strašně málo.“
Když jste si pak šel podávat ruce. Musel jste potlačovat slzy?
„Zatím ne. Tohle spíš dojde později.“
Dovedete si představit, že by se váš život od teď ubíral mimo hokej?
„Ne, stoprocentně budu chtít zůstat u hokeje a čas ukáže, co přijde.“
Takže jednou na lavičce reprezentace jako progresivní trenér?
(usměje se) „Ježiši, to jsou teda vyhlídky. Ne, fakt teď nevím, je strašně brzy na to, abych řekl, co budu dělat dál. Nevím, jestli třeba přijde nabídka z klubu, uvidíme.“
Chápu, teď to chce si sednout někde na ryby, vyrazit na posed. Být v klidu, přemýšlet, nechat si celý hokejový život projít hlavou a nachystat se na budoucnost.
„Přesně. Navíc budu chtít s mými holčičkami na lyže, s klukama pojedu na ryby, jestli vyjde čas. Pak mám nějaké aktivity s kamarádem, které bych chtěl uskutečnit. Moc se na všechno těším. A když přijde nějaká nabídka kolem hokeje, stoprocentně ji budu zvažovat.“
Co pro vás vlastně bylo z té vaší kariéry se čtyřmi tituly, medailí z MS nebo zápasy NHL nejvíc?
„Ty jo... Na tohle když odpovím, tak pak si stoprocentně vzpomenu na něco jinýho. Bylo toho hodně, všechny tituly, první start za nároďák, první start za áčko... No, byli bychom tady asi do rána, než bych všechno vyjmenoval. První start v NHL, nejlepší střelec ve Finsku... Na ty špatné sezony postupně zapomenete a dobré zážitky zůstanou navždycky.“
A na tříleté angažmá v Hradci budete jednou vzpomínat jak?
„Hrozně jsem si to užíval. Přiznám se, hrozně jsem se nejdřív bál toho dojíždění z Prahy. Ale ani jednou se nestalo, že bych řekl, jak se mi na tu dálnici do Hradce nechce. Bohužel se nepovedl ten závěr a nevyhráli jsme tady titul. Byly to super tři roky, zase další zkušenost. Pro mě to byly hodně příjemné sezony.“
Jen asi člověk cítí, že Hradec mohl mít na víc teď. Je to tak?
„Měli jsme výbornou základní část. Nebudu počítat ty první tři zápasy, to jsme se rozkoukávali, ale pak se motor rozjel a my skončili na výborném druhém místě. Play off je úplně jiný hokej než základní část. Bylo to vidět. Neuspěli jsme v semifinále, i když v šestém zápase jsme tahali za ten správný konec. Měli jsme tam dobrý pohyb, dost šancí, jenže to nevyšlo. Z určitého pohledu to zklamání je. Nebudeme si nalhávat, že ne.“
Góly
Domácí: 28:00. Chmielewski, 68:51. O. Kovařčík
Hosté: 44:05. Džerinš
Sestavy
Domácí: Hrubec (Hamerlík) – Krajíček (C), M. Doudera, D. Musil, Roth, Linhart (A), L. Kovář – Rákos, Cienciala, Petružálek – Dravecký, Marcinko, Hrňa – Adamský (A), Polanský, Svačina – Chmielewski, M. Kovařčík, O. Kovařčík – Kofroň.
Hosté: Rybár (J. Pavelka) – Gregorc, Zámorský, Graňák, F. Pavlík, Cibulskis, Pláněk – Červený, Koukal (A), Smoleňák – Látal, Kukumberg, Jaroslav Bednář (C) – R. Pavlík, Džerinš, Cingel – Šimánek, Dragoun, Köhler (A) – Vopelka.
Rozhodčí
Pavel Hodek, Roman Mrkva – Miroslav Lhotský, Rudolf Tošenovjan
Stadion
WERK ARENA, Třinec (kapacita: 5 200 diváků)
Návštěva
4 904 diváků
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
