Loni v létě prostřednictvím rozhovoru ve Sportu oznamoval konec profesionální dráhy plné zážitků a příběhů z NHL, KHL či reprezentace. Jiří Novotný (38) se těšil na práci hráčského agenta pro švýcarský trh, chvíle volna nachystal pro rodinu a krajskou ligu v dresu budějovického Samsonu. Aby v pondělí večer v burácející Budvar aréně vstřebával jeden z nejhezčích okamžiků života. „Kdybych se nevrátil, litoval bych,“ přiznal uznávaný centr.
Nejprve to vypadalo na týdenní výpomoc. S tím, že když to obě strany bude bavit, přijde na přetřes prodloužení výpomoci. Nakonec se z brigády vyklubala zásadní role v týmu a klíčový hlas kabiny. Zkrátka, vytuněný Jiří Novotný v plné palbě jako kdysi. A ve velmi dobré formě. Třeba na vhazování je v play off nejlepší ze všech. Sparta to nebude mít ani trochu snadné.
| Novotný v sezoně | ||
| ZČ | play off | |
| zápasy | 34 | 5 |
| góly | 4 | 1 |
| asistence | 4 | 1 |
| plus/minus | -2 | +2 |
| čas na ledě | 19:00 | 19:45 |
| vhazování | 51,8 % | 65,7 % |
Dobrý tah vrátit se do Motoru, co říkáte?
„Nevím jak Motoru, ale mně se to určitě vyplatilo. Ale doufám, že i jemu. Kdybyste mi řekl před pár měsíci, že se ze dvou domluvených zápasů na výpomoc vyklube semifinále extraligy, považoval bych vás za blázna. Jak se ukázalo, tenhle mančaft má něco do sebe. Všichni říkali, že jsme starší a nezvládneme to, ale ukázal se opak. Rozhodující zápas, dva góly dá osmatřicetiletý Pecháček (Lukáš Pech) a jeden čtyřicetiletý Mižu (Michal Vondrka). Mám velkou radost za kluky, protože tady máme vážně dobrou partu. Vím, že je to klišé, jenže bez dobrého klimatu v kabině to nejde. Máme být na co hrdí.“
Takzvaná stará škola pořád píše. Český hokej vzývá nové talenty, hledá je pod lupou, ale nakonec to rozhodnou pardálové.
„Něco na tom je. Ale zase, aby to nevyznělo proti mladým. Tak to není, v týmu máme střední generaci i mladší kluky. Všichni museli hrabat, všichni se na postupu podíleli. Plus máme vynikající gólmany a výborné trenéry. Musím to zaklepat, všechno běží, jak má. A to jsme ještě neskončili. Odpočineme si, nabereme síly. Čeká nás semifinále a půjdeme do toho znovu naplno.“
Kolik procent úspěchu činí charakter týmu?
„Kabinu si vždycky řídí starší kluci, i když je fakt, že už i ti mladší se k tomu postupně dostávají, což jedině vítám. Ale řád tomu pořád dávají ti nejzkušenější. Zároveň musí jít příkladem, na tréninku, v zápase, všude. Od prvního dne, co tu jsem, to funguje. Z vlastní zkušenosti vím, že když na tréninku vidím fárat čtyřicetiletého borce, nedá mi to a musím makat taky. To je alfou a omegou všeho. Zvedáme se a vyhráváme všichni společně.“
Jaroslav Modrý je příkladem úspěšného trenéra, který si nemusí vynucovat respekt hlasitostí projevu. Nečekal jste, že po kariéře strávené v Americe bude s českým prostředím víc bojovat?
„Já znám Jardu hrozně dlouho. Rozumíme si, je to má krevní skupina. Umí se vžít do pocitů hráče, nekončil jako mladý, takže moc dobře zná pocity starších hokejistů, kteří občas potřebují ulevit. Do ničeho nás vyloženě nenutí, můžeme se rozhodovat na základě vlastních pocitů a zkušeností. Podle stavu vlastního těla. Pro hráče je obrovskou výhodou, pokud má nad sebou člověka, který ví co a jak.“
Když jste viděl a vstřebával rozpoutanou euforii v ochozech po pátém zápase, asi byste litoval, kdybyste u toho byl v civilu jako fanoušek, nebo ne?
„Stoprocentně bych toho litoval. Lépe řečeno, byl bych doslova nasranej. (usmívá se) Ale kdo ví. Kdybych tu nebyl, třeba by kluci šli do čtvrtfinále z třetího fleku, a ne ze čtvrtého. Já jsem jenom jeden dílek z celé té mozaiky, který do toho všeho doufám zapadl. Snažím se maximálně pomáhat tím, co je mi vlastní. Oslabením, vhazováním, černou prací. Makat, ukázat mladým v kabině, co to obnáší být lídrem. Zatím to funguje, jsem za to šťastný a doufám, že tahle pohádka nekončí. Bůh asi chtěl, abych na závěr kariéry ještě něco dokázal.“
Musel jste po návratu upravit životosprávu, anebo to už tolik nehrotíte?
„Není tajemstvím, že jako správný Budějičák mám rád pivo, občas si zajdu. Mám svoje rituály večer před zápasem, naučil jsem se na kroužkované v Masných krámech. Já holt doplňuju vitaminy takhle. Pokud je příležitost, zajdu na jedno. Jako v pondělí s klukama po zápase. Odpočineme si dva dny a začneme se připravovat na další utkání.“
Jak hráčský agent pro Švýcarsko, nenabídne na tamní trh sám sebe?
„Hele, to už určitě ne. (usmívá se) Do první ne, ani do druhé. Jsem maximálně spokojený tady v Motoru, jinde bych nehrál. Kdyby mě na podzim přemlouval kdokoli jiný a za jakékoli peníze, nešel bych tam. Budějice byla jediná možnost k návratu. Chtěl jsem, aby mě viděla rodina, děti. To je pro mě naprosto zásadní a nejdůležitější. Nic jiného nemá význam.“
| Pohled Miroslava Horáka: Devět let snění. Motor to dal |
| Nepatřím mezi ty, kteří po odchodu Mountfieldu z jihu Čech žádali pro jejich šéfy hokejové doživotí se zákazem vstupu na zimní stadiony. Tak černobílé, jak se mnozí snaží popsat, to nebylo. Přesto, před devíti roky se klub zřítil na úplné dno, hleděl do očí zkáze. Bolelo to, ovšem díky čítankovému zanícení a tvrdé práci se vzchopil, z prachu vykutal novou a zatraceně silnou identitu, možná nejsilnější v historii. Na své straně má Motor to nejdůležitější – oddané a hrdé fanoušky. O to sladší a upřímnější byl pondělní triumfální večer. Patřil všem těm, co bezmezně věřili, že přesně takový den jednou nastane. Trvalo to dlouho, ale přišlo to. Velká síla. |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
