Co změnit proti Třinci, aby Boleslav neskončila dřív, než řekne ševc

Zda je kluziště ve Werk aréně pro hosty do kopce, jak tvrdí kapitán Martin Ševc, je bezpředmětné pitvat. Nicméně Středočeši prakticky po každém utkání pociťují příkoří ze strany sudích. V řadě ohledů mají pravdu, z balíčku chyb od arbitrů jich jde víc proti nim. Už však pozbývá smyslu zaobírat se loňskou sérií, do hlav hráčů to přináší jen negativní emoce. Jenže zloba se přelévá i do té nynější. To je brzda navíc.

Nic lepšího si Třinec nemůže přát, než že jeho sok bude mít hlavu zaneřáděnou pruhovanou křivdou. Hráči nabudou pocitu, že Oceláře není možné sportovní cestou srazit, mnozí mohou podlehnout dojmu, že jde o mission impossible. Nejde.

Boleslavští musí začít věřit, že záleží jen na nich. Vyhrabali se ze šlamastiky v předkole s Plzní, náramným způsobem zaškrtili vysoce favorizovaný Hradec. Tenhle tým prokázal sílu i charakter, má na to trápit i mistra. Jen se kabina nesmí patlat v problémech, které náleží do gesce klubového vedení. To se rozhodlo bojovat, když výklad potvrzovacího verdiktu komise rozhodčích po Svačinově vítězném nájezdu zpochybnilo a označilo za absurdní.

Miloš Kelemen o sporném klíčovém okamžiku druhého zápasu:

„Gól uznali, nic s tím už neuděláme. Musíme se s tím smířit a připravit na další zápas.“

Na Martina Ševce se slétávají z různých koutů nadávky, posměšky, výčitky. Ano, je svůj. V nohách a rukách nosí magnet na kontroverzní situace. Přímo se na něj lepí. Zvenčí to může vypadat celkem jasně: rebel, pro někoho kašpar. Ale…

Dotyční nevidí kvantum práce, kterou odvádí za kulisami a ve prospěch týmu. Čtyřicetiletý bek si v hokeji prošel všemi situacemi, je ošlehaný devíti ligovými finále v Evropě. Kdyby ve Švédsku nectili jeho naturel a schopnosti, asi by ho rychle poslali zpátky domů a nenechali vytvořit parádní kariéru olemovanou čtyřmi tituly Elitserien.

Boleslav učinila pořízením Ševce výborný kauf. Přesně takového hráče potřebovala. Zkušený zadák přenesl vítěznou náturu, spoluhráče napěchoval vírou ve vlastní schopnosti. Úplně bez diskuze. Kolikrát sám ví, že u většiny fanoušků bude za blázna, ovšem kvůli prospěchu týmu tu roli převezme, naloží veškerý tlak, nechá na sebe pískat a bučet celý zápas. To by každý nepřijal a nezvládl. Jistě, ne vždy to vyjde a občas i přetáhne strunu, když mu „sepne“. Aspoň se však neschovává v zákoutí kabiny. Bojuje za tým i mediálními výpady vůči soupeři, ať už ten má na sobě jakýkoli dres, třeba pruhovaný.

Leckoho nyní napadne příměr „paní Ševcová“ po vzoru „paní Jandačové“. Ševc po ataku na Marka Daňa dostal opakovanou možnost v klidu a bez emocí vysvětlit způsob zákroku na třineckého útočníka, za nějž byl velmi přísně vyloučen do konce utkání. Tady si to úplně správně nevyhodnotil, když legitimní nabídku k rozhovoru po „vychladnutí“ nevyužil. V éteru tak zbylo jen naštvané zvolání do kamery ČT u dveří kabiny. Proto je (zejména) na třinecké straně vnímaný za uplakánka. Zbytečně.

Martin Ševc po vyloučení do konce utkání v prvním zápase:

„Jsme v Třinci a je to zase to samý. Jen si to natoč… V Třinci jsme a je to to samý. Už to začíná zase jako minulý rok.“

Bruslaři ve dvou úvodních partiích vyslali na třineckou klec 58 ran. Ani jedna se neujala, navrch pouze jeden nájezd z šesti. Tady víc než kdy jindy platí: Babo, raď… Plných 140 minut bez vstřeleného gólu? Ano, hlavní důvod manka 0:2 v sérii.

Na jednu stranu není divu. Znovu, utkává se druhý celek s jedenáctým. Postavení obou týmů odpovídají i rozpočty, zázemí, výdaje na hráče. Z tohoto pohledu má Třinec se sokem až nečekané trable, dračí hokejový výkvět by měl zelenobílé snaživce doma dvakrát přejet. Což se neděje, zvlášť ve druhém případě měli domácí co dělat, aby ukuchtili další bod.

Z boleslavského pohledu přitom nejde o komplex Kacetl. Jeho čísla jsou úctyhodná, ovšem bez excelentní podpory spoluhráčů by taková nebyla, jedná se tu o unikátní spolupráci jednotlivých složek při defenzivní práci.

Chce to, aby střelecky procitl David Šťastný, jeden z nemnoha „gólových“ hráčů BK. Ve druhém duelu měl na holi nájezdový mečbol, ale souboj s Kacetlem prohrál, podobně jako v řadě předchozích případů u něj a jiných omaskovaných mužů. Ocelářská domobrana si výborně střeží i Kelemenův kulomet, na nějž jsou nasazováni nejschopnější beci Ocelářů. Boleslavský plán jistě zněl dostávat se ke Kacetlovi zejména přes třetí obrannou dvojici Adámek, Zahradníček. Teorie, ovšem praxe pokulhává.

Góly boleslavských útočníků v play off

7 - Kelemen

5 - Eberle

2 - Flynn, Kantner, Kotala, Kousal, Lunter, Stránský

1 - Najman

Boleslavská přesilovka? V prostorách klubu a ve vyřazovací fázi zakázané slovo. Každou další hrou v početní převaze si Středočeši kácí vlastní sebevědomí. Ze 48 početních výhod Rulíkovi hoši zužitkovali pouhé čtyři, což činí velmi nelichotivou úspěšnost lehce nad osm procent. Nikdo jiný nemá tak slabý údaj, nejblíže jsou Budějovice s jedenácti procenty. Až příliš často zní v hodnocení aktérů věta o tom, že si nepomohli přesilovkou.

Právě v souboji s Oceláři jde o naprosto zásadní herní situaci, k dispozici měli čtyři a vyšli naprázdno. Recept je jednoduchý: hrát ji co nejjednodušeji. Realizace je samozřejmě mnohem složitější, Varaďovi blokaři doposud inkasovali dvakrát ve třinácti oslabeních v play off. Trenéru Rulíkovi nezbude než se vážně zamyslet nad změnou obsazení do přesilovky. Po dvou nulách se ostatně očekává, že do nynějších útočných formací pošle pořádný vítr. Pozitivně může zapůsobit očekávané nasazení kreativního Oscara Flynna, jenž se dostává ze silného nachlazení.

Nejhorší týmy ve využití přesilovek

Mladá Boleslav - 8,33 %

České Budějovice - 11,11 %

Třinec - 14,29 %

Pardubice - 16,67 %

Mountfield HK - 17,65 %