Třinecký objev Matyáš: Nechám tam duši. Ať to bolí, nebo ne
Nedáte si pozor a bum. Přejede vás třinecká rolba s číslem 26 na zádech. Když se sbíráte ze země, stačíte zaregistrovat maximálně jmenovku. Matyáš. Jakub Matyáš. Trenér Václav Varaďa urostlého defenzivního rafana vytáhl z farmy ve Frýdku-Místku na play off. V základní části neodehrál čtyřiadvacetiletý bek jediný zápas. V době dlouhých vousů a bitev o všechno se z něj stává jeden z klíčových mužů sestavy Ocelářů.
Je to paradox. Kolem sebe má hvězdy, hráče se zkušenostmi z reprezentace, NHL i KHL. A v prvním semifinále proti Hradci byl nejvytíženějším třineckým hokejistou Jakub Matyáš, s časem na ledě přes 21 minut. Jeho síla je hlavně před vlastní brankou, umí si vychutnat dřinu při oslabení. Neproklouzne mu ani myš a když ano, bolí ji to.
Když ho vidíte v početní nevýhodě, máte jistotu, že se přetrhne, aby puk nedoletěl na brankáře Šimona Hrubce. „Každý má nějakou roli. Já když jdu na led, nechám tam duši, ať mě to bolí, nebo ne. Udělám cokoliv, čím týmu prospěju,“ říká skromně.
Není jen tak nějakým zjevením. Extraligu si zahrál už před třemi roky. Sám ale pak říkal, jak potřebuje zapracovat ještě na bruslení. Udělal kus práce, nemáte pocit, že by bezmála metrákový chlap nestíhal. Větším problémem pro něj byla zranění a nemoc. To byla ta největší brzda, proto si na další pořádnou šanci v extralize musel počkat.
Ale nehudroval. Jako by tohle neměl ani v povaze.
„Potřebujete se vyhrát, cítím, že k tomu mně první liga pomohla. Jsem klidnější na puku, tady si rozhodně připadám jistější,“ bez problémů přijal sezony na farmě ve Frýdku. „Je velká šance hrát play off. Já si pořád hrozně vážím toho, že jsem tady nahoře. Každou minutu, kterou mám, si užívám,“ říká.
Nevyhrožuje, jak všechny zmuchlá do kuličky, že ze soupeřů nadělá fašírku. Na ledě si počíná drsně. Ale mimo něj? Víc se usmívá, netipovali byste ho na ranaře. Ovšem podobný je i Tomáš Linhart, jeho parťák. „Hraju s ním rád, doplňujeme se, má hrozných zkušeností, pomáhá mi. Já se od něj můžu jenom naučit,“ pochvaluje si Matyáš spolupráci s třiatřicetiletým pardálem.
„Snažím hrát vždycky naplno a nechat na ledě maximum. Zápasy v play off jsou takové, patří to k tomu. Trenér mi říká, abych hrál tvrdě, jednoduše, nic extra nevymýšlel. A pokud něco přidám navíc, je to bonus,“ popisuje svůj styl. A ten bonus? Přišel v prvním hradeckém semifinále, když vybojoval puk před druhým třineckým gólem. „Byl to perfektní výkon, ode všech ohromě obětavý. Co jsme si řekli, to jsme plnili a dovedli všechno k úspěchu,“ radoval se z výhry 4:1.
Pamatujte, až nebudete dávat pozor a přiletí rána, byla možná od něj. Jmenovka Matyáš, číslo 26, ramena přes celá záda...
