Polanský o vítězné trefě: Když zvednu ruce, je to pořád platný gól
Na začátku prý úplně neprožíval radost z gólu, protože věděl, že rozhodčí požádali o výpomoc kolegu u videa. Třinecký útočník Jiří Polanský rozhodl v Plzni třetí semifinále v čase 56:57 lehkou tečí, jejíž regulérnost se ještě zkoumala. Byl však téměř přesvědčený, že branka na 3:2 platit bude. „Jsem menší hráč, tyčku mám relativně vysoko, takže když zvednu ruce, pořád je to platný gól,“ usmíval se, byť jako střelce vítězné trefy uvedli Vladimíra Svačinu.
Prohrávali jste 0:2 na zápasy, po první třetině byl stav 0:1. Zápas jste však otočili. Jak jste to dokázali?
„Od začátku utkání byla v kabině taková ta chemie, když cítíte, že to je jiné než předchozí zápasy. Dostali jsme první gól, což nás zbrzdilo, ale kdybyste cítili ten život a energii z těch kluků, tak byste věřili v naše vítězství, stejně jako jsme věřili my. Dneska to tak bylo cítit.“
Byli jste aktivnější v pohybu, překvapila vás naopak pasivita domácích?
„V téhle sérii těžko něco překvapí. Mě překvapily ty dva naše domácí zápasy. Mysleli jsme si, že budeme lepší, ale v základní části jsme v Plzni sehráli dobrá utkání a jsem rád, že jsme na to navázali.“
Jak jste vnímal rozhodující situaci zápasu?
„Ta střela mi šla přesně na hokejku, já to sklepl a od první sekundy jsem věděl, že to je na hraně. Ale věřil jsem, že uznají gól. Kluci pak říkali, že si ho zasloužíme, že karma bude dobrá. A byla.“
Takže jste od začátku věřil, že to gól bude?
„Jen jsem úplně neprožíval tu radost, protože jsem věděl, že se půjde na video. Na tréninku tohle ale trénujete, víte, kde zhruba je hranice, co si můžete a co nemůžete dovolit. Já jsem menší hráč, tyčku mám relativně vysoko, takže když zvednu ruce, tak je furt platný gól.“
Třetí duel jste rozhodli v přesilovce, kterou vám domácí v podstatě nabídli. Nicméně ani tyhle situace vám doma nevycházely…
„Pořád je na přesilovkách co zlepšovat, mohli jsme v nich rozhodnout dřív a mohly nám pomoct i v domácích utkáních. Ale jsem strašně rád za kluky, že se do nich vůbec dostali, protože doma jsme měli s pohybem problémy a nenutili soupeřovy obránce, aby faulovali. Tentokrát jsme si o ně řekli a dostali jsme je. Jsem rád, že jsme to využili.“
V Plzni jste vyhráli v této sezoně potřetí. Cítíte, že se otevřela šance ještě sérii zvrátit?
„Důležité je to vítězství, ta morální vzpruha, protože doma jsme neodehráli dobré utkání a roztlačit ten vlak je vždycky strašně těžké. Pro mě není podstatné prostředí, kde se hraje, ale jak se kluci semkli a bojovali. Když budeme takhle pokračovat, máme šanci na kterémkoli stadionu.“
Připouštěli jste si, že když prohrajete, budete mít už velký problém?
„Je strašně těžké jet za stavu 0:2 k soupeři na jeho hřiště, kde na vás celý stadion křičí a řve a panuje dost nepřátelské prostředí, ale na sportu není nic hezčího, než že se proberete do nového dne a všechno je úplně jinak. To náš čeká taky. Nemůžeme žít z dnešního úspěchu, ale věřím, že kluky, kteří dali branky, to třeba psychicky nakopne, začnou se prosazovat, ne třeba gólově, ale herně daleko víc. Pokud budeme hrát naši hru, můžeme Plzeň hodně potrápit.“
