Nejdřív kiks, pak vítězná trefa. Životní gól, smál se Ocelář Kovařčík
Patnáct zápasů s nulou. Až na šestnáctý pokus zapsal Ondřej Kovařčík v letošním play off první bod. A přišel v pravý čas. Ve druhém prodloužení pátého finále rozhodl útočník Ocelářů v čase 86:11 o extrémně důležitém vítězství Třince. „Jsme blízko. Psychická výhoda je teď na naší straně, musíme toho využít,“ burcuje 23letý forvard. V neděli budou doma Slezané útočit na druhý titul v klubové historii.
Jak byste popsal svůj rozhodující gól?
Věděl jsem, že je to přečíslení a šel jsem jenom do brány. Aron (Chmielewski) vystřelil. Já jsem viděl, jak se to odrazilo od zadního plexi a jak to tam padá. Jen jsem se modlil, ať to spadne brzy. Prostě jsem do toho plácnul a štěstí teďka stálo při mně.“
V prvním prodloužení jste ale udělal velkou botu, když jste chyboval v rozehrávce a namazal do šance Petrovi Jelínkovi. Jak vám v tu chvíli bylo?
„Hrozně. Chtěl jsem to nahrát bekovi, najednou se tam ale zjevila liberecká hokejka. On do toho plácl a naštěstí to šlo vedle. Snažil jsem se na to pak nemyslet a jít dál.“
Byla tohle nejdůležitější branka kariéry?
„Dá se říct, že asi jo. Loni jsem dal podobný gól, když jsme postoupili do finále a ty dva řadím asi na stejnou úroveň. Momentálně je ale pro mě asi tento nejvíc.“
Zároveň to byl váš vůbec první bod v letošním paly off. Přišel v pravý čas.
„To jo! (smích) Kluci mi říkali, že si to schovávám na tu pravou chvíli. Ukázalo se, že měli pravdu. Já jsem nepřestával věřit, že to tam spadne. Kvůli tomu se to hraje. Druhé prodloužení pátého zápasu finále, to je sen pro každého hokejistu.“
Říkali jste si už před pátým zápasem, že vyhrát tenhle duel může být naprosto klíčové?
„Věděli jsme, že tým, který vyhraje, bude mít mečbol a psychickou výhodu. My navíc budeme hrát ještě doma. Věřím, že nás fanoušci poženou a uděláme všechno pro to, abychom doma vyhráli.“
Titul máte hodně blízko. Jak těžké bude se z toho nezbláznit? Budete krotit nadšení?
„Říkali jsme si teď v šatně, že je to sice blízko, ale na druhou stranu strašně daleko. Stát se může cokoliv. Hokej je strašně ošidný. My tam před domácími fanoušky, kteří nás určitě poženou, necháme všechno a budeme věřit.“
Sehráli jste pátý nejdelší zápas české historie. Cítil jste únavu?
„Já jsem tak dlouho snad ještě nikdy nehrál. Cítil jsem se naštěstí dobře, ale vím, že kluci toho měli plné zuby. Hlavně obránci, protože v prvním prodloužení jsme měli kliku, že nás tam gólman podržel. Ubránili jsme to zuby nehty. Ale věřím, že sil máme ještě dost, zabereme a vyhrajeme.“
