Analýza: V čem Liberec tápe? Nula šancí, žádný tlak. A jen se nahazuje
Dojmy, pocity a někdy i samotné konečné výsledky lžou a zkreslují realitu. Čísla ne. V tomhle případě jasně potvrzují trend, který Sparta ve čtvrtfinálové sérii proti Liberci začala. Soupeře přehrává, dominuje v klíčových prostorech. A pozor, nejenom v ofenzivní části, ale i u branky Matěje Machovského. Severočechy čeká doma tvrdá šichta při snaze zvrátit vývoj klání. „Podíváme se na video. Máme dva dny na to, abychom to zvládli,“ řekl Petr Kváča.
Ano, deset branek proti dvěma inkasovaným mluví jasně. Stejně tak výplach, který Sparta uštědřila soupeři v prvním duelu čtvrtfinále. Její schopnost soupeře přehrát je však naprosto dominantní. Neexistuje herní prvek, kde by Pražané protivníka nepředčili. A je jedno, zda se bavíme o hře v útočném, obranném, nebo středním pásmu. Sparta lépe blokuje střely, vyhrává vhazování, střílí častěji a z lepších pozic.
„Já nevím. Kdybych to věděl, tak by se to nestalo. Nevím, nevím. Ale mnou počínaje, posledním hráčem konče, to musí být zítra úplně jiný výkon. A já tomu věřím,“ vykládal po prohře 0:7 Ladislav Šmíd zdrceně do nastavených mikrofonů. Do jisté míry se to povedlo. Ve druhém zápase se jeho parta zvedla, byla rovnocennějším soupeřem. Ale ne vyrovnaným. „Pořád to bylo málo,“ hlesl po prohře číslo dvě Jaroslav Vlach. Mimochodem, jak Šmíd, tak i Vlach jsou jediní, kteří zatím dokázali obranný val Sparty prolomit. První zmíněný parádní individuální akcí, druhý buldočí vůlí při dorážce na brankovišti. Jinak? Výběr Josefa Jandače soupeře do šancí zkrátka nepouští.
Za oba dva zápasy se Liberec dostal při rovnovážném počtu hráčů na ledě jen do čtyř (!) vysoce nebezpečných příležitostí, které byly zakončené střelou na branku. Jinými slovy, jen dvě na každý zápas.
