Martinec o posazení Smoleňáka i své trenérské vizi. Jak vzpomíná na Říhu?
Občas cítíte, že má Tomáš Martinec nabito. Mohl by ovládnout titulky ve všech médiích, ale neudělá to. „Nemám třeba úplně potřebu být někde středem pozornosti nebo aby mě někdo chválil,“ přibližuje trenér Mountfieldu HK svůj postoj. Ve velkém rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz ale nechal nahlédnout do svých hokejových pravidel, mluvil i o posazení kapitána Radka Smoleňáka na tribunu. Co v něm nechal Miloš Říha starší? Hradec v úterý začne semifinále v Ostravě.
Jste dál než před rokem, kdy jste vyhráli základní část. Takže je to pro Hradec dobrá sezona?
„Spíš si říkám, že je hrozně těžký hodnotit, co je úspěch a co neúspěch. Pořád si myslím, že my jsme menší rodinný klub s nějakými možnostmi a rozpočtem a jdeme krok po kroku. Chtěli jsme udělat úspěch v Lize mistrů, čemuž jsme i trochu podřídili extraligu. Vypadli jsme ve čtvrtfinále. Byl to úspěch?“
Hlasoval bych pro.
„Nabrali jsme obrovské zkušenosti, porazili jsme německého i švédského mistra. Vyřadil nás švýcarský šampion, takže pro mě je naše působení v Lize mistrů taky úspěch. Ale hlavně proto, že jsme s nimi hráli vyrovnané zápasy a měli vůbec možnost konfrontace s tak skvělými soupeři. Viděli jsme, kam směřuje hokej. V extralize je pořád sezona rozehraná.“
Jasně, ale už asi nikdo neřekne, že skončila průšvihem, ne?
„Víte, co je úspěch? Když se každý rok pohybujete mezi nejlepšími, když tam patříte dlouhodobě. Jenže ve finále by každý chtěl pohár, každý má sen, že si pro něj dojde. Jen rozdíl spočívá v tom, že máte kluby, které takovou metu mají za cíl už před sezonou, my o tom spíš sníme.“
Už dostává sen reálnější obrysy?
„Jsme blízko, nebo jsme v semifinále ještě daleko? To je relativní. (usměje se) Třeba i ve čtvrtfinále, kde jsme vyřadili Liberec, bylo vidět, jak je hrana mezi úspěchem a neúspěchem tenká. Rozhodovaly detaily.“
Několikrát jsem si říkal, jakou jste měl asi noc po prvním zápase čtvrtfinálové série. Mountfield prohrál a vy jste pak udělal dva nečekané tahy. Na lavičku zamířil brankář Kiviaho, na tribunu kapitán Smoleňák. Po dvanácté kávě v pět ráno jste udělal verdikt?
„Ale ne. (usměje se) Je těžké se překlapnout jinam, pořád přemýšlíte, co by šlo
