4 roky, 7 klubů, práce v první lize. Žolík deptá Vítkovice. Spím dobře, culí se
Tohle jsou životní chvíle a dny Patrika Miškáře. Čekali byste, že zrovna tenhle hráč bude kosit naděje vítkovického týmu v boji o extraligové finále? Nejste sami. Každopádně, tohle už není náhoda. V tom borci něco velkého dřímá. A zrovna teď to naplno prokazuje. Host z jihlavské Dukly druhým vítězným gólem v řadě posílá Hradec Králové na práh velkého snu. Sobotní výhra 4:2 přináší zároveň vedení 3:0 v sérii a jak známo, v domácím play off se z takové ztráty nikdo nevyškrábal…
Hořický rodák už minule zazářil, když bruslí rozsekl ostravské prodloužení a poslal Mountfield do trháku 2:0. Jak známo, následně se strhla mela, uznání gólu po průzkumu u videa rozčílilo vítkovický tábor a rozjela se slovní přestřelka, přišly erupce emocí.
V sobotním večeru nebyly emoce zdaleka takové, stejný byl však hrdina duelu. Za stavu 2:2 na konci 56. minuty trefil úžasně pravý roh Stezkovy klece, šlo o vítězný gól. Pojistka padla do opuštěné brány.
Gól z nebe? I tak se to dá říci, neboť pět minut předtím hosté dorovnali a činili si oprávněný nárok na první triumf. Taky ovšem byli fanoušci svědky Miškářova nesporného umění. Po vítkovické taktické chybě nastalo rychlé přečíslení a krásná trefa centra přes clonícího Patrika Kocha. Vítkovický gólman na luxusní švih nestihl ani náznakem zareagovat.
„Snažil jsem se to dostat na bránu, bek trochu ustupoval, tak jsem ho chtěl prostřelit. Povedlo se mi to, myslím, mezi nohama, a jakmile to vyletělo na bránu, gólman to moc neviděl a spadlo to tam.“
Play off bývá plné velkých a nečekaných příběhů. Stává se, že klasičtí snajpři obou týmů se navzájem pohlídají a do záře světel proniknou jiní. Jako nyní Patrik Miškář.
Celou sezonu strávil v Jihlavě, ve 42 utkáních nabral 31 bodů (12+19), další čtyři přidal v play off. Následně se přesunul pod Bílou věž, co kdyby…. Působil tu už jako junior a platil za slibný talent. Jenže v áčku strávil celou sezonu jenom jednu, v období 2018/19. Navrch ještě půlku další, ale pak se z něj stal stěhovavý pták.
Kadaň, Prostějov, Litoměřice, Kolín, Jihlava. A někde mezi tím na skok do extraligových Karlových Varů na šest partií.
Teď je v Hradci v prvním útoku a při zranění klíčových borců (Cingeĺ, Lev, Jergl) zaujímá prestižní místo v elitní formaci. A zvládá to suše! „Spí se mi dobře,“ culí se Miškář.
Popravdě, právě teď je jeho renomé na nejvyšší úrovni. Nikdy dřív se o něm nemluvilo víc. Může se stát objektem extraligového zájmu, anebo se konečně uchytit v Mountfieldu. Takže? „Mám smlouvu v Jihlavě, i když tam je nějaká klauzule směrem k extralize. Na to se teď ale nesoustředím, já chci hrát teď každý zápas nejlíp, jak umím, a uvidíme, co přijde,“ odpoví na otázku, zda mu dochází, že hraje o další kariéru.
„Jsem zkrátka rád, že mi to tam padá. Týmový úspěch je teď na prvním místě,“ zahlásí z hlediska klubového PR učebnicově. „Takhle to občas někdy je. Kdo nastoupí, dává góly. V play off nerozhodují individuality, pokaždé rozhodne někdo jiný a já jsem rád, že to zrovna dnes padlo na mě.“
Pohled do historie říká, že o prvním finalistovi je rozhodnuto. I Vítkovičtí musí cítit, že lítají v průšvihu. Ale zase, ve všem musí být někdo první. Třeba se Ostravané zmátoří. Nezaujatý příznivec by jistě nebyl proti. „Dokud nebude čtvrtý bod, pořád se to dá otočit, šance pro soupeře tam je,“ ví Miškář.
