Kacetl: Finále jsme si odmakali! S trestným střílením nesouhlasil
Zbývalo pár vteřin do třineckého opojení, v tu chvíli zazněl hvizd sudího Jeřábka. Trestné střílení proti Ocelářům! Arbitr viděl úmysl Ondřeje Kacetla vyhodit branku z úchytů a dal Dynamu šanci na prodloužení. Omaskovaný fantom Tomáše Hyku s lehkou klikou zastavil, nastavil mu levý beton a necelé tři vteřiny před koncem vítal finálovou bránu. Třinec ovládl Game 7 výhrou 2:1 a vkročil do pátého extraligového finále v řadě… „Jsem strašně rád, že jsme porazili Spartu i Pardubice,“ cenil si gólman skalpu velkého kalibru.
Bylo vidět, že vás výrok rozhodčího překvapil. Jak jste argumentoval?
„Nesouhlasil jsem v tom směru, že jsem branku neposunul schválně. Neměl jsem nejmenší tušení, že bych do tyčky najel a ta se posunula. Žádný velký odraz jsem neudělal. Trošku mě to štvalo, protože jsem už předtím upozorňoval na to, že brána moc nedrží. Bohužel na konci vypadla, rozhodčí to pískli, jak to pískli. Asi to udělali správně, mělo to tak být. Nakonec to dopadlo, jak nejlíp mohlo v náš prospěch.“
Honily se vám před nájezdem hlavou černé myšlenky, anebo jste si absolutně věřil?
„Říkal jsem si, že to je osud. Já se hlavně potřeboval trochu vydýchat a sebrat síly na konec, byl tam docela tlak. Trošku jsem to tam pozdržel a připravoval se na Hyčmena, co udělá.“
Trefil jste, s čím přijde?
„Tušil jsem, co zhruba dělá. Udělal tedy trošku něco jiného, ale štěstíčko stálo při mně. Díkybohu mi trefil beton, i když mě měl docela hotového. Ale byl blízko, asi už to neměl moc kam dát.“
Nečekal jste někoho jiného na penaltu?
„Neřešil jsem to. Oni by mohli postavit pomalu celý tým na nájezd, mají výborné mužstvo.“
Chycený nájezd na úplném konci byl zlatým hřebem na postup, souhlasíte?
„Tohle nepatří mně, ale celému týmu. Já chytím nájezd, ostatní zblokují střelu. To vyjde nastejno. Postoupili jsme jako tým. Nebudu lhát, vyšlo to takhle na konci hezky, ale byl bych radši, kdyby čas doběhl a nic se nestalo. Bylo to zbytečně zdramatizované. Postoupili jsme se štěstím, ale šli jsme tomu naproti. A proto jdeme dál. Přešli jsme do finále přes favorizovaný tým, který vyhlašoval útok na titul. Mužstvo na to měl, poskládaní byli od brankáře přes obranu až po útok perfektně, v základní části byli suverénní. Jsme strašně rádi, že jsme je jako tým porazili a postoupili.“
Stále všichni řeší, jak to ten Ondřej Kacetl dělá, že v play off tak září. Už jste vše řekl dříve?
„Jen bych se opakoval, v play off hrajeme jako jeden muž. Na ledě je to vidět. Kluci pomáhají mně, já pomáhám jim. Jeden bez druhého bychom to nezvládli. Týmový výkon nás posouvá dál, odměňuje nás za odvedenou práci. Víme, co máme ve hře dělat, dodržujeme to všichni. Ať sebelepší a důležitější hráč, tak i borec ze čtvrté lajny. Díky tomu jsme úspěšní.“
Přesto se v play off víc věřilo Spartě nebo Pardubicím. Vzhledem k síle kádru i základní části. Přetavili jste prognózy do vaší motivace?
„Naprosto přesně. Oba týmy byly favorizované na titul, postavené na titul. Pardubice to potvrzovaly, Sparta po nástupu pana Hořavy taky. Ale narazili na nás… Já jsem strašně rád, že jsme porazili oba dva celky. Byly to neskutečné série, oba soupeři si zaslouží velký kredit, hrály výborně. Ale my to dokázali týmovostí. Neříkám, že oni tým nemají, ale my to fakt oddřeli a odmakali.“
Jak vůbec bere trojnásobný šampion základní fázi? Není to tak, že jste lehce nad věcí s tím, že pořádně zapnete až v play off?
„Ne, ne, to vůbec. Tam se jde zápas od zápasu a vždycky nás štve každá porážka. A když se prohraje víckrát, naštvání se násobí. Faktem je, že za každých okolností věříme, že se to otočí a že nám to bude fungovat. Pokud děláte správné věci, vždycky se to musí otočit. Přece není možné, aby to šlo pořád proti vám. Konec základní části jsme neměli dobrý, ale vymotali jsme se z toho, pochopili jsme všichni, co máme v play off hrát. Vyhráli jsme po sobě tituly a víme, že tomu můžeme věřit i dál. Nese to ovoce.“
Šestý zápas jste nedochytal, ale předpokládám, že jste zůstal před Game 7 naprosto v klidu…
„Ano. Nic jsem v přípravě neměnil. Góly tam bohužel napadají, potřebovali jsme tomu ve středu dát impuls, který málem vyšel. Držel jsem palce na střídačce, skákal radostí a věřil, že čtvrtý gól tam dotlačíme a bude prodloužení. Nevyšlo to, ale věděli jsme, že to pojedeme urvat sem. I když jsme dostali první gól, pořád jsme makali a byli za to odměněni.“
Ze sedmi duelů série jich pět vyhráli hosté. Čím si vysvětlujete, že roli nehrálo domácí prostředí?
„To je zajímavá otázka… Těžko říci, fanoušci byli fantastičtí na obou stranách, jak u nás, tak tady. Nevím, co na to odpovědět.“
Není tým hostů uvolněnější, není pod menším tlakem?
„Nevidím do týmu Pardubic, ale pokaždé tady mají dvanáct tisíc lidí na stadionu a tím, že byli aspirantem na titul, tak bych řekl, že oni museli. Neříkám, že od nás se tolik nečekalo, ale přece jen se favorizovaly Pardubice a před nimi Sparta. A podívejte se, jak to dopadlo.“
Díval jste se ve čtvrtek na rekordně dlouhý duel Vítkovic s Hradcem a tedy na svého finálového soupeře?
„Koukal jsem se, akorát už to pak bylo dlouhé a já si přál, aby konečně někdo dal gól… (usmívá se) Obdivuju oba týmy, co zvládly, včetně obou gólmanů. Aleš měl přes sedmdesát zákroků… Těžký, fakt těžký, upřímně říkám, že bych to nechtěl absolvovat.“
Soupeř se vám unaví před finále, to je pro vás dobře, ne?
„Co se týká únavy, asi to dobře je. Na druhou stranu, my měli v nohách předkolo a jak jsme si poradili s nejtěžšími týmy v extralize. My si dáme jeden den úplně oddech, abychom dali pokoj hlavám, a nachystáme se dál.“
Vybral byste si soupeře?
„Ne. Je mi to úplně jedno. Pokud chcete vyhrát titul, musíte porazit každého. Teď už je jedno, jestli je váš soupeř blízko, nebo daleko.“
