Rulík po vyřazení: Abnormální tlak tady nebyl. Kdy v něm bouchly emoce?
Ve své první sezoně dovedl Pardubice k výhře v základní části. Play off? Závoru spustil Dynamu v semifinále Třinec. Takže si Radim Rulík došel pro bronzovou medaili. „Tíha okamžiku na hráče určitým způsobem dopadá. Na někoho víc, na někoho méně,“ řekl o sedmém utkání semifinále, které jeho tým prohrál 1:2. Dlouho se zdálo, že se Dynamo neumí nakopnout.
Prohráli jste, je konec. Na druhou stanu váš tým vytleskává plný zimák. Perou se v člověku v tu chvíli dojmy?
„Všichni jsme rádi, že lidi se k tomu postavili takhle. Ale věřili jsme, že bychom se přes Třinec mohli dostat, chtěli jsme výš. Velice mě mrzí, že se to rozhodlo tady v Pardubicích, v semifinále jsme prohráli tři domácí zápasy. Bohužel... Hraje se na výhry. Všechno kolem je hezký, ale další krůček se nám nepovedl. Nechci mluvit o zklamání, jen jsme pracovali na tom, aby se všechno posunulo dál.“
Máte velmi silnou soupisku. Co říkáte na pohled, že chvíli ale trvá, než se vytvoří vítězný tým?
„Něco na tom je. Uvidíme, jaká bude budoucnost. Pro mě je to první sezona v Pardubicích, než se zorientujete a poznáte hráče, taky to trvá.“
Na velké analýzy je bezprostředně po vypadnutí brzy. Ale vidíte třeba důvod, proč váš tým vypadal až do startu třetí třetiny tak zabrzděný? Dolehla na něj tíha sedmého zápasu?
„Nevím, proč nám dvě třetiny nešly nohy a třetí třetinu ano. Třinec se zatáhl a nebyl tak aktivní, takže našemu tlaku i trochu napomohl. Ale myslím, že jsme měli na to, abychom byli silnější na kotouči, lepší v kombinaci, víc se udrželi v pásmu.“
Dá se to přičítat tlaku na úspěch?
„Majitel si hodně přál, abychom se dostali do finále. Byl to náš cíl, ale nevytvářel tady nějaký abnormální tlak, nic přes čáru. Tady bych řekl, že všechno v pohodě. Jen tíha okamžiku na hráče určitým způsobem dopadá. Na někoho víc, na někoho méně. Přišlo mi, že Třinec v sedmém zápase ukázal svoji zkušenost, jak je omlácený ze zápasů play off. Vědí, co jim funguje. Když jim vypadne dobrý hráč, nahradí ho zase dobrý hráčem na úrovni nároďáku. Není náhoda, že budou hrát další finále, mají sílu. Tím nás vůbec neomlouvám, jen chci přiblížit, proti komu jsme stáli.“
Klíčovým okamžikem zápasu se stal nájezd Tomáše Hyky tři sekundy před koncem. Ondřeje Kacetla nakonec nepřekonal. Vybrali jste ho za exekutora vy?
„Měli jsme tam nachystané dva, Zohyho (Tomáše Zohornu) a Hyčmena. Víc to řešil Ríša Král, přeci jen v minulosti platil za specialistu na nájezdy. Hyčmen si věřil, tak dostal důvěru, myslím, že mu chyběl kousek. Ale tohle jsou přesně drobnosti, detaily. Měli jsme obrovskou šanci srovnat a jít do prodloužení, ale bohužel.“
Působíte vždycky hodně klidně. Ale přeci jen, nebouchly ve vás emoce, když jste viděl zákrok Hudáčka na Sedláka?
„Ve mně bouchly emoce, když jsem viděl zákrok Hudáčka na Davida Musila. Mám to i na fotce a klidně vám ukážu, co se stalo v Třinci. Jestliže tohle se netrestá? Tak to nechápu. Ale teď jsem zákrok na Lukáše neviděl, stal se v rohu před střídačkou soupeře. Přesně vám ovšem řeknu, co tam bylo na Davida, výskok, kolenem do břicha, on byl otřesený a nedohrál zápas. Za mě měl být jednoznačný trest. Jestli budeme takové věci pouštět, tak tomu nerozumím.“
