Jakmile fanoušci vyvolávali jeho jméno, šlo vidět, že je naměkko. Mělo to své opodstatnění. Michal Birner, duše týmu a jeden ze strůjců historické mistrovské sezony 2015/16, uvažuje o odchodu ze scény. O svých myšlenkách promluvil 38letý mazák bezprostředně po čtvrté porážce se Spartou, která vyřadila Liberec ze čtvrtfinále play off.
Michale, máte jasno, co dál?
„Vy mě tlačíte hned první otázkou…“ (s úsměvem)
Můžu začít jinou…
„Ne, nemusíte, já nemám problém o tom mluvit. Jsem nachystaný na všechno. V hlavě mám spoustu věcí. Jo, asi to byl můj poslední zápas za Liberec. Zatím to tak vypadá. Sedneme si ještě s majitelem klubu a s Filipem Pešánem. Doladíme to dál. Ale takhle jsem to měl nastavené od začátku sezony. Rodina v čele s manželkou mi strašně moc obětovala posledních asi deset let. Teď právě přichází čas, kdy jí to musím vrátit. Uvidíme, ještě není nic na sto procent. Pokud to ale byl můj poslední zápas celé kariéry, jsem s tím v pohodě. Byli tu dnes všichni, co tu měli být. Měl jsem tu rodiče, bráchu, celou svoji rodinu. Skončilo to proti Michalu Řepíkovi, proti jednomu z mých nejlepších kamarádů. Mělo to symboliku. Jak říkám, ještě to není na sto procent.“
Viděl jsem správně, že při loučení s fanoušky na tribunách vám bylo celkem úzko?
„Naměkko jsem byl i v kabině po zápase. Na člověka padnou emoce, uvědomí si, čeho tu byl součástí za poslední dekádu. Beru to tak, že když jsem sem v roce 2015 přišel, tak to, co jsem slíbil, jsem taky doručil. Na to jsem pyšný. Ať už to bude pokračovat jakkoli, můžu odejít s úplně čistým svědomím, že jsem tomuhle klubu dal všechno, co ve mně bylo.“
Jste pyšný i na to, jakým způsobem jste pomáhal v progresu mladým hráčům okolo vás? Rychlovský a spol. zaznamenali průlomové sezony.
„Letos to byla radost se na kluky dívat. Rychlas, Najmič, Oscar Flynn dělali obrovský pokrok. Mají to všechno před sebou. Já se snažil ukázat jim cestu a přeju jim to nejlepší, ať už budou hrát kdekoli. Ať se hokejem baví, ať mají skvělou kariéru a ať milují tenhle klub. I když odsud třeba odejdou, ať se chtějí jednou vrátit sem.“
Můžou být ve vašem případě ve hře vaše rodné a prvoligové Litoměřice?
„Samozřejmě, že se to nabízí. Jsem tam odsud, mám tam zázemí a celou rodinu. Musím si všechno nechat pořádně projít hlavou. První liga není vůbec jednoduchá soutěž, uvidíme. Dan Sadil je můj hodně dobrý kamarád, něco jsem mu před pár roky slíbil a já jsem člověk, který obvykle na takové věci nezapomíná a chce dodržet slovo. Jen to bude muset dávat smysl mně, mojí rodině. I kdybych tady nepokračoval, pořád cítím závazek vůči libereckému klubu. Protože ten klub zkrátka miluju. Moje děti jsou v podstatě Liberečáci, zároveň vědí a s manželkou jim to stále říkáme, že doma jsme v Litoměřicích. Já to tak mám, na Litoměřice jsem hrdý. Začal jsem tam hrát hokej, taky vím, co by si přáli moji rodiče. Ale nakonec to rozhodnutí bude jen na mně.“
Váš náročný styl hokeje měl odjakživa soupeře ve zdraví. V nynější sezoně jste málokterý zápas odehrál fit, přitom jste to nikdy nezmiňoval. Jak těžké to bylo dávat a tvářit se, že je vše v cajku?
„Já se celou přípravu cítil fantasticky fyzicky, zápasy mi vycházely, cítil se dobře. Bohužel při prvním utkání sezony mi prasknul meniskus, asi deset zápasů jsem s tím hrál, ale pak už to nešlo. Šel jsem na operaci, bavili jsme se o tom, jak dlouho budu mimo. Jenže byli tu jiní hráči zranění, šel jsem pomoci týmu dřív, než bylo zdrávo. Asi do ledna jsem se extrémně trápil, hlavně v bolestech. Až pak postupně jsem se do toho dostával, ale asi až poslední měsíc jsem to byl já. Filip mi pomohl najít a zažehnout ve mně tu starou jiskru. Já jsem hráč, který absolutně miluje play off, miluje hrát zápasy po sobě proti stejnému týmu, stejným klukům několik dnů po sobě. Cítil jsem se skvěle a teď mě mrzí, že už dál nehrajeme.“
K Filipu Pešánovi máte hodně blízko, troufnete si tvrdit, že se vrátil domů ve velkém stylu? Spousta hráčů pod ním výrazně vyrostla.
„Vrátil se určitě jiný trenér. Je rozumnější a taky je u úplně jiného týmu. Dřív jsme tu měli extrémně zkušená mužstva, extrémně kvalitní. Koučink musel být tehdy jiný než teď, kdy kluky musí učit, stavět to. Jak vidíte, udělal v tom fantastickou práci, zapracoval další lidi. Filip je určitě člověk, ke kterému mám velký respekt. On byl ten, kdo mě sem dovedl, což mu nikdy nezapomenu. Tenkrát mě s Řepou a se Švíckem přemluvil, ať do Liberce jdeme. Tenkrát bych nevěřil, že z toho bude sedm sezon a tolik úspěchů a medailí.“
Věříte, že se Jakub Rychlovský prosadí do NHL?
„Kdy jindy by měl jít, když vyhraje nejlepšího střelce v hodně těžké evropské lize. S jeho poctivostí, s jeho myšlením. Za mě je to určitě hráč, který má v NHL šanci. Je v něm obrovský potenciál a bude se dál rozvíjet. Přeju mu jen to nejlepší.“
Nakonec ještě ke Spartě, co vám proti ní chybělo?
„Zkušenosti. Jejich celková kvalita je enormní. My svoje šance měli, dnes taky za stavu 2:2, ale nedali jsme je. A oni nám za minutu dali rozhodující gól. Sparta prokázala velkou zkušenost v zakončení, nejen tam. Mají fantasticky poskládaný tým, já jim gratuluju k postupu 4:0. Jeden zápas jsme si zasloužili vyhrát. Aspoň pro naše fanoušky. Ale takový je hokej. Je konec.“
Góly
Domácí: 29:47. Pérez, 31:42. Rychlovský
Hosté: 01:39. Buchtele, 12:16. Irving, 47:24. Forman, 52:52. Horák, 58:57. Forman
Sestavy
Domácí: D. Král (Hrenák) – Budík, Knot, Kolmann, Melancon, Ivan, Galvas, Aubrecht – Rychlovský, Filippi (A), Faško-Rudáš – Birner (C), Bulíř (A), Hawryluk – Mucha, A. Najman, Zachar – Vlach, Šír, Pérez.
Hosté: J. Kovář (Kořenář) – Kempný (A), Mozík, Krejčík, Mikliš, Němeček, Irving, Beaudin – D. Vitouch, Horák, Chlapík – P. Kousal, O. Najman, Řepík (C) – Buchtele, Lajunen, Forman (A) – Hrabík, Konečný, Harper.
Rozhodčí
Šír, Mrkva – Svoboda, Thuma
Stadion
Home Credit Arena, Liberec
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
