Boleslavský Stránský se diví: Pour by se měl probrat. Hraje s košíkem a vyzývá nás ke rvačce
Kat na pět? FURCH. Pořád však není hotovo. Hokejisté Mladé Boleslavi vyválčili i druhý duel v Hradci Králové, po nedělní umlácené výhře 2:1 přidali v pondělí triumf 2:0 a domů si vezou snový náskok. Teoreticky už v pátek může být jasno o postupujícím do extraligového semifinále. Ale na to je brzy. Každopádně jeden z nepostradatelných lídrů kabiny – útočník Jan Stránský – si mohl spokojeně mnout ruce. Na konci duelu si pak ještě rýpnul do hradeckého útočníka Jakuba Poura, ten mu to vrátil.
Výjezd Boleslavi do Hradce za jedna z vašeho pohledu?
„Řekl bych za jedna s hvězdičkou. Velice si vážíme toho, že jsme tu dokázali dvakrát vyhrát. Na druhou stranu to nic neznamená, v minulosti se nejednou stalo, že soupeř dokázal sérii otočit. Hraje se na čtyři vítězné zápasy. Dneska jsme si pogratulovali, v autobuse může ještě proběhnout lehká oslavička, ale zítra je nový den. Na dva vyhrané zápasy ještě nikdo nepostoupil.“
Bude jednoduché nastavit hlavu v tom směru, že v cíli ještě nejste, přitom si ponechat výbavu válečníků?
„Paradoxně my domácí zápasy hrajeme hůř než venkovní. Určitě budeme muset nastoupit stoprocentně koncentrovaní. V obou zápasech nás Hradec přestřílel i přebruslil, ze hry měl víc. My jsme to čekali, ukazoval nám to i v základní části, všechna čtyři utkání si byla podobná. Ale my přijeli připravení, obětavostí a houževnatostí v osobních soubojích jsme se tu neztratili.“
I dnešní plán vám vycházel, ne? Dopředu jste se nehrnuli za každou cenu, spíš trpělivě čekali na příležitost, která se jednou naskytne. Z ní pak Julius Junttila obstaral vítězný gól.
„My víme, proti komu stojíme. Máme videa, technika nám v tomhle pomáhá. Pokud k tomu přidáme stoprocentní obětavost a za zády máme stoprocentního Dominika, věříme jeden druhému a pak z toho vznikne tahle mozaika. Dominik je super gólman, potvrzoval to po celou svou kariéru, hrál v zahraničí i za nároďák. Jeho čísla jsou famózní, moc si ho vážíme. Je jedním z nejlepších brankářů, se kterými jsem v kariéře hrál. Je to zkrátka paráda.“
Hradecký útočník Jakub Pour netajil naštvání, že se spoluhráči málo chodí před Furchovu branku. Je to záměr nepouštět je do brankářovy blízkosti, že?
„Kuba Pour by se měl hlavně probrat, protože ten tady hraje s košíkem na helmě celou sezonu a skoro při každé reklamní pauze nás vyzývá ke rvačce. Nevím, jestli je to od něj fair play. Když je takový frajer, ať si sundá košík a vezme si plexi.“
Na konci zápasu jste mu ukazoval holí, ať se podívá na kostku na stav?
„On mi tam říkal, že jsem slaboučkej. Povídám mu: OK, v osobním souboji asi slaboučkej, ale vedeme 2:0…“
Přitom nedávno jste v kabině interně řešili ostudu 0:7 v poslední třetině posledního kola s Kladnem. Možná vám ten průvan a s ním spojené emoce pomohly, nebo ne?
„Když se na to dívám zpětně, nastartovali jsme si to v Plzni. Nebýt toho Kladna, hráli bychom s Plzní asi taky, ale doma. A jak jsem řekl, doma nehrajeme tak dobře… Zápas s Kladnem nikdo z nás nechtěl prohrát, nevím, k jakému uspokojení tam došlo, ale bylo to fatální, v Boleslavi nás všichni proklínali. Stalo se. Chodili jsme tam jako na kolotoči a každá naše lajna dostávala gól.“
Takže vám celý ten zvláštní příběh pomohl, nebo ne?
„Hned v kabině po zápase jsme měli velký proslov. Jak od vedení, tak od trenérů, i my hráči jsme si tam nafackovali. Jsem rád, že jsme to přešli a v předkole zvítězili.“
Očima Jakuba Poura
Mřížku klidně shodím
„Absolutně není konec! Oni potřebují čtyři výhry, my potřebujeme čtyři výhry. Nic se nemění. Musíme jen zlepšit všechny aspekty hry, abychom začali předvádět hokej, který nás celou dobu zdobil. A k tomu přidat nadstavbu. S jedním vstřeleným gólem se nevyhrává. Furchovi to ale děláme hrozně lehký. Měli jsme optický tlak, ale vyložené šance bohužel ne. Musíme všechny věci zlepšit, jinak se neposuneme.
Přijde mi, že o těch potřebných věcech zatím jen mluvíme, ale neděláme je. Potřebujeme se mnohem víc tlačit do brány za góly, které v play off padají. Bylo by krásný dávat si to do prázdný, ale v play off se všichni stáhnou do brány, všichni to hrají zatažení do boxu. My se tam potřebujeme rvát a vrátit to zpátky sem do Hradce. Prostě tam pojedeme vyhrát!
Když oni vedou, do šarvátek se s námi pouštět nechtějí, což je pochopitelné. Musíme dál věřit našemu stylu hry, s nímž jsme byli úspěšní. Na konci jsme si tam se Stránským něco říkali, on mi povídá, že jen kecám a mám mřížku. Já mu pověděl, že ji klidně kvůli němu shodím. Na to už nereagoval.“
