Pochází z Děčína, chytá za Zlín, bydlí v Třinci. A právě třinecké Oceláře si brankář Luboš Horčička doslova naservíroval ve čtvrtém kole extraligy. K vítězství Zlína 3:2 po nájezdech přispěl 45 zákroky! „Snad nebudu muset po městě chodit kanálama,“ usmíval se gólman, který se v brance prakticky nezastavil, byl v jednom kole.
Oceláři měli místy drtivou převahu. „Třinec byl pod tlakem, protože mu začátek nevyšel, tak to chtěl urvat. Byly situace, kdy nás domácí přehrávali, musím říct, že jsem si zachytal hodně.“
První dva zápasy odchytal Sedláček, jak se zrodila vaše nominace?
„Trenéři nám říkali, že jsme rovnocenná dvojice a do branky nás pustí. Nechtějí, abychom ani jeden seděli. Že se budeme střídat. Navíc jsme tady hráli v přípravě a dařilo se mi, tak mě postavili.“
Že jste v Třinci hrával, to nehrálo roli?
„To už je pravěk, strašně dávno (sezona 2003/04). Extra motivaci na Třinec nemám, i když je pravda, že tady pořád bydlím.“
I když nepocházíte ze severomoravského kraje…
„Jsem z Děčína, ale přítelkyně si mě tady kdysi našla a už jsem tady zůstal.“
Co vám na takový výkon řeknou sousedé?
„To nevím, doufám, že nebudu muset chodit kanálama.“ (usmívá se)
Věděli vaši známí z Třince, že budete chytat?
„Ne, ne. Na stadionu to stejně všichni viděli.“
A na zápas jste šel z domu, nebo jste přijel s týmem za Zlína?
(zasměje se) „Normálně s mančaftem.“
Co pro vás byl nejtěžší moment? Bonkovo nahození z rohu v 55. minutě, které jste si málem srazil do brány?
„Při tom mi zatrnulo! Puk skončil kousíček od brankové čáry. Říkal jsem si, že by bylo škoda si ten výkon pokadit, teda pokazit. Ale těžké to bylo hlavně ve druhé třetině. Tam nás přehrávali, měli hodně šancí. Celá druhá třetina byla těžká.“