Kladenský kouč Vojta: Nebýt Jágra, tak už netrénuju. Nechci ho zklamat

Už před sezonou zaznívala od šéfa Jaromíra Jágra slova o titulu. „Jarda je známý tím, že nemá malé cíle,“ usmívá se 48letý kouč Zdeněk Vojta, jenž považuje aktuální postavení v tabulce za solidní počin. Zvlášť při vzpomínce na předešlé roky, kdy se tým plácal u dna tabulky.

Jste překvapený, že vám osobně volal Jaromír Jágr jen jednou?
(usměje se) „Má na mě číslo, skype, kdyby potřeboval víc informací, jistě by zavolal. Jinak je v pravidelném kontaktu s Vencou Bartošem (ředitelem klubu), ví o všem, co se děje. Vlastně jsem rád, že tolik nevolá, protože to snad znamená, že vše běží podle jeho představ.“

Kdyby vás uháněl třikrát denně, asi by moc spokojený nebyl...
„To asi ne. Volal mi jenom poté, co jsme doma prohráli s Českými Budějovicemi (19. října, 1:3) a náš výkon vůbec nebyl dobrý.“

Byl hodně naštvaný?
„Ani ne. Ale věděl moc dobře, že tudy cesta nevede a že je třeba se zlepšit. Prioritně ho zajímalo, jak pracujeme a jak vypadají v týdnu tréninky. Když jsem mu podrobně popsal náš program, říkal, že je to v pořádku a ať jsme v klidu, že výsledky přijdou.“

Nečekal jste, že bude volat častěji a, obrazně řečeno, vám do toho bude víc „kecat“?
„Už před sezonou jsme důkladně probírali, jak budou vypadat tréninky i naše hra, o tom jsme mluvili hodně. I teď se může ozvat kdykoliv, ale je jasné, že ve Philadelphii potřebuje mít klid, aby se soustředil sám na sebe. Jsem rád, že mu nepřiděláváme nějaké velké starosti. Zatím...“

Znamená pro vás vést kladenské Rytíře i velký osobní závazek právě vůči Jágrovi?
„Nebýt jeho, už bych asi ani netrénoval a v Chomutově bych se jen věnoval mládeži. Cítím to i tak, že Jardu nechci zklamat.“

Po zmiňované porážce 1:3 s jihočeským Mountfieldem jste zuřil, hráčům jste vytýkal špatné nasazení. Hodně jste jim promlouval do duše?
„Neřekl bych, že bylo nějaké velké haló v kabině, ale samozřejmě jsem jim řekl, že takhle to dál nejde. A částečně to zabralo.“

Nemáte pocit, že fanoušci po úvodní euforii, kdy tým třikrát vyhrál, měli větší očekávání?
„Možná nám dávají až nereálné cíle a kvůli tomu jich v poslední době už tolik nechodilo, což je škoda. Jenom věřím, že je zase do ochozů dostaneme. Jinak máte pravdu s tou euforií, ono se hodně rychle zapomíná na to, jak na tom bylo Kladno v minulých letech... Ale zase chápu, že poté, co klub převzal Jarda (Jágr), si od toho všichni hodně slibují. Taky je třeba říct, že Jarda není člověk, který by byl ve svých cílech zrovna skromný. (usměje se) Což je dobře, protože je skutečně nejdůležitější mít víru. Není nic, co by se nemohlo splnit, jde hlavně o to tvrdě pracovat.“

Jágr už před sezonou mluvil o titulu, o to víc mohou být kladenští příznivci namlsaní...
„Doufám, že jsou snad spokojeni i s tím, kde jsme teď. Samozřejmě pořád platí, že naším jednoznačným cílem je dostat se aspoň do předkola play off.“

Pro majitele je ale metou titul...
„To je fakt. Teď jde o to, kdo bude ten šťastný!“ (směje se)

Co říkáte na to, jak to Jaromírovi jde v NHL?
„Nepředpokládal jsem, že by to mělo dopadnout nějakým průšvihem. Protože když už se pro něco rozhodne, dá tomu maximum. I tohle byl důvod, proč jsem vzal Kladno. Věřil jsem, že by do toho vůbec nešel, kdyby to nemyslel vážně.“

Je zastáncem hodně tvrdých tréninků, během léta jste tahali i pneumatiky. Vrátili jste se k tomu během reprezentační přestávky?
„V tom se s Jardou shodujeme – v přípravě se rozhodně nic ošidit nesmí. A právě při zápasech se z dobrých tréninků čerpá. Takže během pauzy jsme měli jednou i ty pneumatiky.“

Nedávno jste se rovněž stal šéfem kladenské mládeže, jejímž patronem je deník Sport. Funkci jste převzal po Miloši Hořavovi, který sám rezignoval. Co chcete změnit?
„Naposledy jsem se tomu věnoval v Chomutově a věřím, že můžu pomoct i tady. Ale zase nechci vypadat jako ten, který tvrdí, že všechno zná nejlíp a může to dělat sám. Jde hlavně o to, abych mládežnickým trenérům dodal nějaké postřehy nebo občas poradil.“

Stále přednášíte i na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Budete to všechno stíhat?
„No, kolikrát si říkám, jestli to mám ještě zapotřebí se takhle honit. Ale na fakultě přednáším jednou za čtrnáct dní, pomáhají mi tam dva mladí trenéři. No a pokud jde o mládež, stejně jsem byl i předtím na zimáku pořád.“

Vnímáte jako největší problém přivést děti k hokeji?
„Je to mnohem složitější než dřív, kdy při náboru neměl šanci ten, kdo neuměl bruslit. Teď jsme rádi za každého klučinu. Bavil jsem se o tom i s Michalem Ježdíkem (bývalým reprezentačním trenérem basketbalistů). A ten mi říkal: Když před dvaceti letech přišly děti na nábor, uměly běhat. A my jsme je jenom začali učit basket. A dneska? Musíme je naučit správně chodit, běhat, házet. A pak je teprve učíme ten basket...‘ No a v hokeji jsme na tom podobně.“

Chcete i nadále v Kladně vedle sebe mít současně mládežnické týmy PZ i HC?
„Pokud je v ročníku třicet dětí a uděláte mužstvo, patnáct jich bude hrát a zbytek bude sedět? To není dobře. Hokej se naučíte jenom hraním, ne tréninky. Mám ale takovou představu, že by řešením třeba ve 3. třídě bylo udělat jednotné tréninky pro PZ i HC, tím by se uvolnila možnost mít tréninků víc. I na malém prostoru se dají cvičit například přihrávky, je to naopak vhodnější.“