Třinecký Hrabal se vrací na led: Se Zlínem to vždycky bylo na krev
ROZHOVOR - Skvělá zpráva pro hokejový Třinec! Obránce Josef Hrabal (26 let), jeden z klíčových hráčů mistrovského týmu, se víc jak po měsíci vrací na led. Je připravený nastoupit ve čtvrteční předehrávce 43. kola ve Zlíně (18.10, TV Nova Sport). „Staré zranění mě sice ještě pořád bolí, ale jdu hrát!“ hlásí bojovně Josef Hrabal.
Než si Hrabal pochroumal zápěstí, vévodil třinecký tandem Lukáš Zíb – Josef Hrabal kanadskému bodování obránců v celé extralize. Oba ve 33 zápasech nasbírali 19 bodů (Zíb 4+15, účast na ledě +4. Hrabal 6+13, účast na ledě +7). Bez Hrabala se však zkušený Zíb z ledu prakticky vytratil.
V devíti duelech si připsal jen dva body (0+2, účast na ledě -6) a výrazně „zchřadly“ i třinecké přesilovky. Oceláři si od návratu šikovného obránce hodně slibují. „Samozřejmě chci pomoct, ale dlouho jsem nehrál, tak uvidíme, jestli budu co platný,“ krotí předčasnou euforii Josef Hrabal.
Jste už zcela v pořádku, nebo vás zranění ještě nějakým způsobem limituje?
„Měl jsem prasklou chrupavku v zápěstí, pošramocené vazy. Pořád je to bolestivé, ale tohle někdy bolí až půl roku. Cítím to, ale trénuju normálně, dělám všechno, cvičím… Jsem připravený hrát.“
Nutí vás k návratu i to, že právě se Zlínem bojuje o první šestku v tabulce a přímý postup do play off?
„Je jasné, že to bude boj, ale už nemá smysl nic oddalovat. Je to víc jak měsíc. Mohl bych říct, že to ještě nejde, ale já chci hrát. A i kdyby to byl jakýkoliv jiný zápas, tak bych už nastoupil.“
Nikdo vás k návratu netlačil?
„Ne, žádný tlak z vedení, nebo od trenérů není. Všichni chtějí, abych byl zdravý. Rozhodnutí je čistě na mě.“
Ani Lukáš Zíb na vás netlačil? Co jste vypadnul ze sestavy, tak prakticky přestal bodovat…
(pousměje se) „Tak to nevím, jestli je to tím. Ale ne, na tohle řeč s Lukášem nepřišla.“
Zranil jste se dva dny před Štědrým dnem v zápase s Kladnem. Co se vám vlastně s rukou stalo?
„Dělal jsem kličku, utekl mi puk na modré, měl jsem jej pod nohama. Tak jsem si jej přikopl na hůl a hodil do třetiny. Viděl jsem, že mě napadá Toman, tak jsem se připravil na souboj, dal jsem před sebe ruce v úrovni pasu. A ruka se mi tam nějak zkroutila. Ani to nebyla rána, byl jsem připravený, ale ruka se nějak šprajcla, něco v ní prasklo a už jsem jel z ledu.“
Obránce Toman je menší postavy, sehrálo v to souboji nějakou roli?
„Bylo to takové nevinné, nesrazil mě k zemi, ani já jeho. Jen jsme se potkali na modré a souhrou náhod něco prasklo. Možná jsem špatně držel hůl, nevím.“
Jak jste se léčil? Pouze klidem?
„Ano, klidem. Nosil jsem ortézu, pak jsem cvičil, rehabilitoval, protahoval zkrácené šlachy.“
Budete mít na zápasy nějakou speciální ochranu?
„Ruka potřebuje být pohyblivá, takže budu mít tejp. Ať je zápěstí trošku pevnější. S ortézou bych toho na ledě moc nepředvedl.“
Během vašeho zranění klub angažoval dva nové obránce – Tomáše Kloučka a Andreje Novotného. Jak do týmu zapadli?
„Oba jsou to hodně zkušení kluci. A co jsem se chodil dívat na zápasy, tak hráli dobře. Jsou zkušení, dobře si hlídají svá místa, jsou to pro nás posily. Jsem rád, že jsou tady.“
V mládežnických kategoriích jste hrával za Vsetín. Jsou pro vás zápasy se Zlínem stále speciální?
„Když jsem hrával za Vsetín, tak to byly parádní zápasy. Vždycky na krev! Ale teď už to tak nevidím. Žádný zvláštní náboj už to pro mě nemá. Tedy kromě toho, že to bude přímý boj o první šestku v tabulce.“
