Koukal po prohře: Ten nahoře chtěl, aby jim tam ta cihla spadla
ROZHOVOR | Hokejové Pardubice ovládla depresivní nálada. Ačkoli konec čtvrtfinálové série zůstává nadále v nedohlednu, způsob, jakým tým Petra Koukala ztratil třetí zápas série (2:3sn), se v kabině poražených jen těžko popisoval slušnými slovy. To prostě nejde. Všechna čest vítkovickým hráčům, že nic nezabalili, ale přijít o výhru takovou šťastnou šmudlou? S tím se v táboře Pardubic každý těžko smiřoval. „Bolí to,“ procedil útočník Koukal mezi zuby.
Co byste k tak nevšednímu závěru a vůbec celého utkání řekl?
„To, že rozhodlo naše neproměňování šancí a jejich šťastný gól deset vteřin před koncem třetí třetiny. Prodloužení bylo vyrovnané, na nájezdy vyhráli. Vedou 2:1, my musíme bojovat dál.“
K prodloužení nemuselo vůbec dojít, kdybyste v 59. minutě proměnil samostatný únik. A pak přišel trest.
„Ten nahoře to chtěl, jinak si to nedovedu vysvětlit. Jel jsem sám na gólmana, ale minul branku. Byl jsem už docela dlouho na ledě, kdybych byl čerstvější, asi bych zvolil jiné řešení. Takhle jsem to nedal. A těch deset vteřin před koncem? Takové góly holt padají. Už jsem jich viděl mraky a mraky jich padat budou. Bohužel.“
U takových gólů má člověk pocit, že jim snad ani nešlo zabránit, co říkáte?
„Přesně to si taky myslím. Nevím, co se mohlo udělat jinak. Žádnou velkou chybu jsem tam neviděl. Napadlo mě, že kdybych ten svůj nájezd dal, prodloužení nebylo. Ale pořád je lehčí gólu zabránit, než ho vstřelit. A my jsme tomu inkasování měli zamezit. Stalo se, musíme makat dál. Odehráli jsme dobré utkání, potřebujeme na to navázat. Vyložených šancí jsme měli dost, čtyři nebo pět nájezdů.“
Nenapadlo vás před Štefankovým gólem ani na chvíli, že je hotovo, vyhráno?
„Ne, to ne. Všechno běželo normálně, vyprali jsme puk z naší třetiny po manťáku, jejich bek to zavřel, odrazilo se to zpátky a Štefanka to hodil na bránu. Možná jsem mohl udělat něco jinak.“
Co?
„Jak ten puk letěl po prknech, viděl jsem, že to obránce zavírá, já byl od něj dva metry a čekal jsem, kam se odrazí. Odrazil se zpátky, já se ho snažil chytit, ale puk proskákal ke Štefankovi a bylo to. Možná jsem se mohl dostat dřív k tomu mantinelu pro puk, nevím…“
Z pěti „penalt“ jste na gólmana Šindeláře vyzráli jenom jednou, Vítkovice daly čtyři góly!
„Některé nájezdy byly špatně řešený, dnes to třeba Rado Somík udělal výborně, akorát Šindelářovi trefil nahoře hokejku. Doufám, že už do nájezdů nepůjdeme. Musíme udržet hru, kterou se prezentujeme v základní části a dát konečně víc gólů. Odskočit jim a dohrát to v klidu do konce. Hlavně ve druhé třetině jsme měli mraky šancí. To prostě musíme proměňovat! My měli tolik nájezdů…“
Dost bude záležet, co vám Šindelář povolí, zatím výtečně zaskakuje za zraněného Romana Málka…
„My to prostě musíme líp řešit. Zatím má štěstí, nepadá nám to tam. Ale vůbec. Jak říkám, ten nahoře chtěl, aby jim tam ta cihla spadla a vyhráli. Zamrzí to hodně, musíme však hrát dál.“
Co teď?
„Hraje se na čtyři vítězství. Je to fráze, ale pravdivá fráze. Dokud to nedopadne na čtyři zápasy, není konec. Věřím, že to srovnáme a natáhneme na dlouhou sérii.“
