Manželka mi plakala do telefonu, smutnil vítkovický smolař Húževka

Kolikrát jste si střelu do prázdné promítnul v hlavě?
„Víte co - milionkrát! Usnul jsem až o půl šesté ráno a to ještě s velkými problémy. Pořád dokolečka se mi to v hlavě přetáčí. Chyběl takový kousek! Zdálo se mi, že puk šel dobře, ale najednou se nějak zvrtnul… Do postupu vám chybí třicet sekund a oni vyrovnají. A pak je prodloužení a najednou jste na kolenou. O to víc bolí, když jste tak blízko.“

Dalo se při střele ze středního pásma něco udělat lépe?
„Dával mi tam myslím Cetkovský hokejku, chtěl jsem to poslat směrem na bránu. Nevím, nebylo nám asi souzeno.“

Tlačil jste puk očima, když mířil na prázdnou bránu?
„To se ani nedá popsat, co se vám v takové chvíli honí v hlavě! Něco už jsem odehrál, mám nějaké roky, ale tohle jsem nikdy nezažil. Aby vám postup utekl takovým způsobem. Pořád mě to tíží a leží v žaludku. Když prohrajete 0:5, tak vás to štve. Ale když máte rozhodující gól na hokejce, trefíte tyčku a pak vám vyrovnají třicet sekund před koncem, to je rána. Bohužel… Je to sport, i tohle k němu patří.“

Radost domácích Pardubic • Jaroslav Legner (Sport)Měl už jste sílu se na tuhle situaci podívat na internetu?
„Nedíval jsem se, v hlavě to vidím hodně živě… A jen tak to z ní nedostanu, těžko to budu trávit.“

Snažili se vás spoluhráči uchlácholit?
„Ani ne, každý to cestou domů prožíval spíš sám v sobě. Bylo to hodně smutné… Manželka mi plakala do telefonu, když jsem jí po zápase volal. Celá moje rodina to prožívá. Syn má šest, druhý bude mít deset měsíců, jsou na Slovensku, tak jsem jim hned volal.“

S rodinou nejlépe zapomenete?
„Jasně, těším se na ně. Že se jim můžu zase trochu věnovat a dostanu hokejové starosti z hlavy. S dětmi na ně zapomenete nejlíp, to je nejlepší lék.“

Zůstáváte i příští rok ve Vítkovicích?
„Končí mi smlouva, řeší to můj agent. Já mu jen říkal, že bych rád zůstal v Čechách. A kdyby byla možnost, tak bych ve Vítkovicích zůstal moc rád.“