ROZHOVOR | Tři měsíce marodil s natrženou šlachou v ruce. Vyskákal tisíce schodů. S jedinou motivací, avšak zahalenou v mlze: pomoci v play off . Martin Bartek (31) škrtnul negativní prognózy lékařů a pěti góly v sérii odstranil Vítkovice z cesty. „Pocity jsou nepopsatelné,“ tvrdí slovenský kanonýr.
V úterý vrátil Pardubice do života gólem v čase 59:29, zničil tím i narýsované plány Viktora Ujčíka, toužebně čekajícího na titul i na to, že se soupeři pomstí za útrapy v sérii. „Hráč jeho formátu by si měl dávat pozor na to, co říká,“ vzkazuje Bartek do Ostravy.
Jak váš tým přijímal výroky Viktora Ujčíka o ubohosti pardubických hráčů?
„Možná, že i ty jeho výroky nám do semifinále pomohly. A že padají na ledě sprostá slova? To patří k hokeji. Já na naši obhajobu můžu říct, že rozhodčí kolikrát pouštěli jejich zákroky na hraně faulů a my to nechali být. Nekomentovali jsme to. Šli jsme si za svým a dosáhli toho. Vypadalo to s námi špatně, ale díky bohu jsme se dostali tam, kam jsme chtěli. Série byla férová, my se ničeho špatného vůči Vítkovicím nedopustili. Já naopak před jejich výkony smekám klobouk.“
Kam zařadíte čerstvý úspěch?
„Pro mě je to velký okamžik, moc si ho cením. Zvlášť po tom zranění. Já už vážně nedoufal, že se v sezoně vrátím. Momentální pocity jsou nepopsatelné. Tohle vítězství nás ohromně nakopne. Všichni teď budeme po ledě lítat.“
Byla vaše trefa z 60. minuty nejdůležitější v kariéře?
„Určitě patří k nejdůležitějším. Když se trefíte v takové chvíli, je to nádherný pocit. Takový gól slavíte úplně jinak. Tou únavou jsem až spadl na zem.“ (usmívá se)
„Tuhle kapitolu jsem uzavřel. Chci se soustředit na klubové povinnosti, na moji rodinu. Když jsem v reprezentaci mohl být a statistiky na to měl, nikdy mě nezavolali. Ani mě nevyzkoušeli. Nechávám to být. Nároďák mě mohl dostat do Ruska, ale nestalo se.“
Díky tomu se z vás radují v Pardubicích...
„A já tu jsem maximálně spokojený. Loni i letos. Hlavně, aby to v semifinále neskončilo.“
Najdete moment v sérii, kdy jste zapochyboval?
„Člověk v sobě zapochybuje, ale věřil jsem síle našeho týmu. Měli jsme to ve svých rukách, bylo to však s nimi těžké. Oni se nás pořád drželi a nepustili.“
Jak s týmem zatřásla absence kapitána Petra Koukala v posledním souboji?
„Byla to velká ztráta. Hlavně pro první útok. Většinou ale taková zpráva mužstvo stmelí, bojuje i za něj, aby si ještě v play off zahrál. A já moc doufám, že si ještě zahraje.“
Dáte si na oslavu aspoň pivo nebo panáka?
„Pivo nepiju, dám si regenerační nápoj. A na chvíli si oddechnu.“