V Liberci mi nevěřili, teď jsem v euforii, radoval se Kočí

„Jsem za ten gól strašně rád. Tady mi v chlapech v podstatě nikdy nikdo nevěřil, takže jsem se dostal trochu do euforie, to přiznávám,“ vykládal 32letý zadák. Pardubice vyhrály 3:1 a srovnaly stav semifinále na 2:2.

Měl jste v hledišti své nejbližší?
„Rodiče, bratrance a pár dalších známých tváří. Ale ti chodí na Liberec, ne na mě. Kromě tedy té rodiny, ti přišli na mě.“ (usmívá se)

Váš gól přišel krátce poté, co Daniel Rákos spálil obrovskou šanci. Takže váš tým zmařená tutovka nemusela dlouho mrzet…
„Přesně tak. Brzy po té šanci jsme odskočili na dva góly, to jsme byli rádi. Oni museli dát dva, aby srovnali. To je celkem jednoduchá matematika.“ (usmívá se)

Získali jste pocit, že už víte jak na Liberec?
„Nevím, jestli jsme je přečetli, ale už ve středu jsme proti nim hráli dobře. Vypracovávali jsme si šance, jenom jsme nedávali góly, kdežto Liberec nás trestal z předbrankového prostoru. Dnes jsme si to před brankou pohlídali a bylo to vidět. Pár dorážek tam Liberec měl, ale přálo nám i štěstí, že se puk odrážel spíš k nám nebo do rohu, než k nim. A samozřejmě velký podíl na vítězství má Martin Růžička.“

Věříte, že když dnešní výkon ještě dvakrát zopakujete, půjdete dál?
„On je ale každý zápas jiný… Někdo se líp vyspí, nohy mu pak jezdí a může být na tom pravém místě o krok dřív než někdo soupeř. Důležité je dát první gól a pak se soustředit na obranu. Oni se musí tlačit. My jsme je ale do větších šancí a přečíslení nepouštěli. Vyjma toho jediného gólu.“

Po úvodní dvouzápasové sadě počet šarvátek a agresivních výpadů ustal. Znamená to, že se oba týmy víc soustředí na samotnou hru?
„Co se týká šarvátek, nejhorší to bylo ve druhém zápase u nás doma. Teď vznikají jen v prostoru před brankami, nebo když vedeme 3:0, tak do nás zajíždějí. Tak to chodí. Jim v podstatě ani nic jiného nezbývá.“