Petrovický chce po dvaceti letech titul: Půjdeme až na dno. Na krev
ROZHOVOR | Vloni v létě vezl svého syna na turnaj do Brna a sám pro sebe si říkal: „Tady je hezky. Tady by bylo příjemné hrát.“ O několik měsíců později bude slovenský mistr světa Róbert Petrovický pro Brno bojovat o mistrovský titul. O tom, co ho čeká, má jasno už teď, čtyři dny před začátkem velkého finále. „Půjdeme na dno všech sil. Do poslední kapky krve.“
Svůj první získal s Duklou Trenčín před dvaceti lety, zkušeností má na rozdávání. To, prožívá nyní, si však slovenský veterán Róbert Petrovický hodlá pamatovat do konce života.
„Tohle město jsme postavili na nohy. Lidé věří, že se dá hrát dobrý sport, dobrý hokej. Je zážitkem to všechno kolem sebe sledovat,“ říká.
Sledoval jste taky v úterý večer, kdo se k vám ve finále přidá?
„Viděl jsem poslední minuty zápasu, jak Liberec snížil na 2:3 a jak Pardubice pak pečetily skóre. Jinak jsem odpočíval. Já mám svoji infolinku u syna, ten referuje. (směje se) Volá, tatíno, koho máte, víš? Vypadá to na Pardubice. Takže on line jsem byl.“
Jaký dojem na vás Pardubice udělaly?
„V sezoně jsme s nimi nevyhráli ani jeden zápas, ale to bylo v sezoně. To je o něčem jiném. My jsme překvapením, pro ně je to možná takový cíl. My do toho půjdeme. Záleží i na formě brankářů. Náš Jirka chytá výborně, u nich se zlepšuje Růžička. Bude to boj.“
Cítíte pořád mrazení v zádech, když se chystá boj o zlato?
„Nervózní nejsem. Hráli jsme hodně těžkých zápasů a není třeba si brát do hlavy až tak úplně, že je to finále. Nevyhraje se to prvním zápasem. Ať vyhraje ten, kdo bude mít lepší formu a na koho se usměje štěstí.“
A hlavně ať je to Brno, ne?
„No tak to je samozřejmé, že nebudu fandit Pardubicím!“
Vidíte kolem sebe, jak Brno hokejem žije?
„Před dvěma měsíci jsme se pomalu chystali na Alcatraz, kam nás posílali, teď by nás vynášeli na nějaký brněnský kopec. (úsměv) Z nás po předkole spadl velký kámen, uvolnění bylo znát. Máme partu, která táhne za jeden provaz. My starší hráči máme co říct, mladí přinášejí energii, staří to dotahují. Od gólmana po posledního hráče.“
Byla tady taková parta, už když jste v říjnu přišel, nebo jste prošli vývojem?
„To jsou ty postupné kroky. Přišel jsem pomoct, začal jsem si toho všímat. A říkal jsem si, že tato parta má něco do sebe, kdyby se to (tehdejší výsledky) podařilo zlomit, kdyby se to dalo dokupy. Mohlo by z toho něco být.“
„Ano, tahali jsme hru o postup do posledního zápasu. Ale přišlo to v pravou chvíli a jdeme hrát finále. Jdeme do toho. Hrajeme o titul, můžeme to už říct nahlas a rádi to říkáme. (mluví hrdě) Jdeme se o to vážně porvat, a jdeme úplně do dna, co v nás je. Dva další týdny už vydrží každý.“
Napadlo vás vloni, když jste byl v Brně a bez práce jako turista, že to tak může dopadnout?
„Dobu velkých výroků mám za sebou. Raději pokorně, potichu. My máme mladé chalany, máme zkušené hráče, máme dobré trenéry. Jsou tu chalani, co chápou, o čem to je. Jsme nadšení, že jsme finále vybojovali pro Brno, a pokusíme se jít až na konec. Jak znova říkám, jdeme hrát o titul.“
Jak jste na tom se silami?
„Po postupu nebolí nic. Člověk může mít zlomený prst, zlomenou nohu, ale nebolí ho nic. (úsměv) Dáme na to led, odpočineme si. Když jsme to táhli tak daleko, tak dva týdny jdeme zabrat.“
Pozorujete, že i kdybyste prohráli 0:4 na zápasy, budete pro fanoušky nesmrtelní?
„My ale nechceme prohrát čtyři nula! (rozhodně) A když prohrajeme, tak velmi se ctí. Ale nechceme. Teď ne. Já vyzývám tyto lidi, že v hokeji někdy můžeš jít na dno a dostat ze sebe věci, které nejsou možné. Když budou věřit, když budou fandit, i když se nebude dařit, tak to může vyjít.“
