Zlatý Koukal o Nižněkamsku: Rád zase zkusím něco jiného
ROZHOVOR | Nemůže to říci naplno, váže jej smlouva s klubem, přesto se zdá být vše jasné. Zlatý kapitán Petr Koukal po 11 letech opouští Pardubice a společně s dalším útočníkem Janem Kolářem míří od nové sezony do ruského Nižněkamsku. „Nejspíš to byl opravdu můj poslední zápas za Pardubice. O to je tenhle titul hezčí, že to takhle dopadlo,“ vykládal s doutníkem v ruce.
Jak moc těžké je opustit Pardubice? Strávil jste v nich prakticky celý hokejový život?
„Nebude to snadný, ale život jde dál. Těším se na nové věci. V Pardubicích jsem doma, ale jsem rád, že se někam posunu a zkusím něco jiného. Měl bych jít i s Količem.“
Co se vám honí hlavou pár minut po zisku titulu?
„Neskutečná radost. Nic jiného. Tohle je můj třetí titul s Pardubicemi, ale ta euforie je pořád stejná. Nádherná. Jen se změnila moje role v týmu. Předloni šlapalo mužstvo jako hodinky, letos jsme měli klopýtnutí, pokaždé jsme tekli 2:1 a čtvrtý zápas hráli venku. Ale vždycky jsme ho dokázali vyhrát. Klukům jsem pořád říkal, že nám stačí vyhrát jeden ze tří venkovních zápasů, udržet si pátý doma a hrajeme sedmý u nás. Naštěstí jsme k němu museli jen jednou.“
Co povíte na adresu svých spoluhráčů?
„Jsem na ně pyšnej. Ve čtvrtfinále jsme byli blízko k balení kufrů a teď máme pohár… Měli jsme ohromnou kliku. Došlo nám, že musíme hrát trošku líp z obrany. Věděli jsme, že sílu do útoku máme, ale fasovali jsme hrozně moc gólů. Jenom jeden inkasovaný gól byl vynikající počin.“
Kdy vám bylo v celém play off nejhůř?
„V sedmém zápase s Vítkovicemi. Kvůli zranění jsem nemohl hrát a stál na střídačce. Tam to byly ohromný nervy. To nebylo možný vydržet. Ale zaplaťpánbůh to kluci zvládli otočit a vyhráli to. Panovala tam obrovská euforie.“
Bál jste se o postup v civilu?
„Když nechodíte na led, vidíte chyby úplně všude a ve všem a z tohohle pohledu je to hrozný. Ale kluci to zvládli skvěle a mohli jsme pokračovat.“
Kdo bude hlídat pohár, aby se nezničil jako při minulých oslavách titulu?
„Doufám, že se mu už nic nestane. Snad se o něj někdo postará.“
Kometu jste přejeli 5:1. Zápas jste měli pevně ve své moci, kdy jste uvěřil v zisk zlata?
„Já na to čekal do poslední minuty. Kluci slavili už dřív, ale já tomu uvěřil až asi patnáct vteřin před koncem. Pořád jsem byl na pochybách. Už před zápasem bylo těžký vypustit myšlenky na titul z hlavy, museli jsme se soustředit, abychom to v té palici neměli. Ve druhé třetině to bylo všelijaký. Nevyjeli jsme z pásma, Brno na nás nastoupilo hrozným stylem, nevěděli jsme, která bije. Naštěstí to tam pak Beny flákl. To nám strašně pomohlo. Kometa měla šance, ale Růža to tam zavřel.“
„Snažili se udělat cokoliv, byli trochu podráždění, samozřejmě je to odvádělo od hry, což nám hrálo do karet.“
Zbývají vám síly na národní tým?
„Není nikde psaný, jestli pojedu, ale sílu budu mít. Nějak to zvládneme.“ (usmívá se)
Část čtvrtfinále jste nehrál kvůli poraněnému koleni, už je v pořádku?
„S kolenem není žádnej problém.“
