Na měsíc vypadl z vítkovické sestavy. Zraněné koleno nepustilo jedenačtyřicetiletého Viktora Ujčíka v prosinci vůbec na led. O půl roku starší Petr Nedvěd z Liberce teď stál jeden zápas kvůli disciplinárnímu trestu a další si pak v civilu odseděl kvůli stopce od vedení klubu. V pátek se Ujčík s Nedvědem postaví proti sobě v zápase Vítkovic s Libercem (17 hodin).
Který z matadorů bude na ledě hladovější? A jak těžké je pro hokejové veterány udržet stále ostrý zvuk svého jména? V rozhovoru pro iSport o tom vypráví Viktor Ujčík – nejlepší aktivní střelec české historie (410 ligových gólů).
Zaznamenal jste ruch kolem Petra Nedvěda v Liberci?
„Ano, četl jsem si to na iSportu, ale nepochopil jsem, co bylo v pozadí. Co se vlastně stalo, o co šlo... Do médií se řekne jenom to, co se říct chce, takže se mi to těžko nějak komentuje.“
Přímo s Nedvědem jste nemluvil?
„Ne, ne. S Méďou se pozdravíme, ale nevoláme si.“
Co s ním teď podle vás stopka od vedení klubu udělá?
„Nevím, co bylo v pozadí, záleží na jeho psychickém rozpoložení a na tom, jak to vzal. Jestli to byla stopka právem, nebo neprávem. Uvidíme… Ale Méďa je na ledě nebezpečný nas*aný i spokojený. (usmívá se) Je to hráč, na kterého si musíme dát pozor, ať přijede v jakémkoliv rozpoložení.“
V aktuální sezoně už byl nějaký čas mimo sestavu Ručinský v Litvínově, Peterek musí v Třinci tvrdě bojovat o místo, teď Nedvěd v Liberci… Není to třeba i tím, že vám, jako čtyřicátníkům, nastavil hodně vysokou laťku Jaromír Jágr? Neříkají si šéfové nebo trenéři klubů – takhle by měl hrát čtyřicátník?
„Žádný soudný člověk se přece nemůže srovnávat v Džegrem! Ať je mu dvacet, nebo čtyřicet. To je stejné, jako bych řekl, že všichni pětadvacetiletí fotbalisté musí hrát jako Messi. Takhle to nefunguje. Džegr je Džegr, nedá se srovnávat. Jsou prostě stavy, kdy se daří víc a kdy se daří míň. Tím si projde každý. A jestli chcete pokračovat, musíte se s tím vypořádat a ustát to. A jde i o to, jestli to je jen o výkonnosti, nebo máte nějaký problém s trenérem, či kýmkoliv jiným v kabině. Nebo nějaký zdravotní problém, o kterém se veřejně nemluví. Musíš se s tím vyrovnat.“
Je to náročné? Jak těžké je po čtyřicítce v každém zápase dokazovat, že stále umíte?
„Máte nějaké jméno, pořád se od vás čekají góly a nikoho nezajímá, jestli vám něco je. Čeká se jen výkon. Já jsem na to za ty roky už zvykl. Mně osobně hodně pomáhá rodina. Ale jsou chvíle, že hokej řešíte pořád dokola. Myslíte na něj, když usínáte, když se probouzíte… Většinou to tak je, když se nedaří. To si pak říkám, že je spousta životních situací, kdy by druzí dali nevím co za to, aby se mohli trápit jen hokejem. Jsou daleko horší věci. Musíte si to sám pro sebe takhle zlehčit, abyste se z toho nezbláznil.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
