Doufám, že mě Jirka Hudler pochválil, přál si dvougólový střelec Tesařík

Na pohřeb Jiřího Hudlera staršího, jeho mládežnického trenéra ve Vsetíně, v pátek ráno kvůli nemoci v rodině zajet nestihl. Rozloučení ale Radim Tesařík rozhodně neodflákl, o pár hodin později poslal své dva góly proti Vítkovicím (5:3) do nebe. „Hodně mě mrzí, že jsem nemohl na pohřeb,“ vyznal se zlínský obránce.
Proč jste v Olomouci chyběl?
„Nestihl jsem to. Včera mi onemocněla celá rodina i s manželkou. Musel jsem jet ráno pro tchyni, aby se o ně měl kdo postarat. Chtěl bych aspoň tam nahoru věnovat své dva góly. Doufám, že je Jirka viděl a pochválil mě. Myslel jsem na hattrick, který bych mu daroval, ale aspoň že tam padly ty dvě branky.“
Za kým jste jel slavit před tribunu svůj první zásah?
„Tam seděl můj bývalý spoluhráč ze Zlína, brankář Háp. Potkali jsme se a říkal, že vyhrajeme 4:3. Skoro se trefil… Tři body jsou hlavní, po dvou porážkách v prodloužení jsme je potřebovali jako sůl. Navíc jsme s Vítkovicemi předtím třikrát prohráli. Moc nám to ale nesedlo, hosté klidně mohli vyhrát. Ke konci měli několik šancí, koledovali jsme si o vyrovnání. Měli jsme trošku víc štěstí, ale to, jak se říká, přeje připraveným. Nehráli jsme to, co jsme chtěli a co nám řekl trenér. Nedávali jsme puky jednoduše ze třetiny, furt jsme něco vymýšleli a dostávali se do křeče.“
Jeden gól jste dal tvrdým golfákem, což je u nás netradiční.
„Golfem moc nestřílím. Dnes jsem si vzal na zápas úplně novou hůl, což normálně nedělám. Dvě střídání před tím gólem jsem ji chtěl vyměnit. A vidíte, ještěže jsem to neudělal. Ani si nepamatuju, kdy jsem dal golfem gól. Teď se trefuju většinou zápěstím. Výhoda byla, že mi puk jel krásně pomalu mezi kruhy. Řekl bych, že by to nedal akorát slepý.“
Jak se cítíte po tak vyčerpávajícím utkání?
„Ani se nejdu protahovat a hned valím domů za rodinou. Slyšíte, jak mluvím. Taky to na mě doléhá. Všichni jsou nemocní, uvidíme, jestli budu moci jet v sobotu do Varů.“