Videorozhodčí má jasno: Rolinek může říkat, co chce. Gól to nebyl!
Záznam z brankové kamery si prohlížel pět minut. Poté Ivan Koval, videorozhodčí zápasu Vítkovice-Pardubice, rozhodl, že Tomáš Rolinek v čase 58.03 branku na 2:2 nedal. Ostravané tak vyhráli předehrávku 48. kola 2:1. Pardubičtí cítili křivdu.
„Viděl jsem puk v bráně,“ dušoval se Tomáš Rolinek. „Můžu odpřísáhnout, že gól nebyl,“ kontroval brankář Roman Málek. Nakonec rozhodl sudí u videa Ivan Koval. Gól neuznal a pro iSport říká, že puk za čárou nebyl. „Rolinek může říkat, co chce, já to zkoumal třikrát a gól nebyl,“ reaguje Koval.
Můžete popsat, co jste viděl na videu?
„To je snadná odpověď. Kdybych to viděl jinak, rozhodl bych jinak. Po celou dobu nebyl puk v bráně. Prohlížel jsem to pět minut, to znamená důkladně. Sitace byla nepřehledná. Za prvé padl puk do brankoviště Málkovi pod beton. Sjel tam Rolinek, který do Málka zajel. Nicméně byl vidět puk, jak jede pod beton Málka. A z dalších záběrů byl puk vidět patnáct, nebo dvacet centimetrů před brankovou čárou. Mezi tím nebyl puk vůbec nikde vidět. Videorozhodčí může rozhodnout jen tehdy, když vidí jasně puk za čárou. Nebo když vidí brankáře, že chytí puk třeba do lapačky před čárou a pak celou lapačkou zajede do brány. Což u betonů vůbec nebylo. Rolinek může říkat, co chce, já to zkoumal třikrát a gól nebyl. Málek to viděl taky.“
Nezajel Málek s betony a pukem až do brány?
„Ne, ne, ne. Pravý beton, pod kterým byl puk, nikdy, v žádném momentě nebyl za brankovou čárou. A puk byl pod pravým betonem.“
Rozhodčí s vámi řešili jen to, jestli puk projel do brány? Nebo i to, jestli byl Rolinek v brankovišti, nebo do puku kopl bruslí?
„Poslouchejte, pokud znáte pravidla, tak video nemůže posuzovat brankoviště. To může vysokou hůl, jestli přešel puk čáru, jestli to dal bruslí a tak dále. Chtěli po mně, jestli puk skončil za brankovou čárou.“
Čím si tedy vysvětlujete, že Rolinek puk za čárou viděl?
„Pane redaktore, já vám něco řeknu. U hokeje se pohybuju přes padesát let. Dvacet sedm let jsem pískal, z toho patnáct let nejvyšší soutěže. Pískal jsem i mistrovství světa, jako čárový v roce 1978 Praze. Takových řečí jsem slyšel a viděl nespočet. Viděl, viděl… To jsou emoce, to je těžké. Prostě si přál, aby to viděl.“
