Potřebovali bychom vyfackovat! ulevil si zdeptaný Rolinek
Jak je tohle možné? Nikdo neví… Pardubičtí hokejisté se sami zbavují nadějí na předkolo play off. V nedělním 49. kole extraligy odevzdali body v Liberci, ačkoli vedli 43 minut 2:0. Jenže právě ve druhém dějství, ve kterém Jan Buchtele přidal druhý gól, si hosté zadělali na průšvih.
Ani pět libereckých vyloučení nepotrestali, ani 175 vteřin přesilové hry pět na tři jim nestačilo na pojištění náskoku. A přišel trest. Jinými slovy, nenáviděný play out se blíží, neboť ztráty na desáté Vítkovice (6 bodů) a devátou Kometu (7 bodů) vyhlížejí jako neřešitelná mise. „Potřebovali bychom vyfackovat, jedna facka nás neprobudí,“ komentoval to útočník Tomáš Rolinek.
Dovedete pochopit, že jste ztratili tak dobře rozehraný zápas?
„Po dvou třetinách byl na naší straně výborný výsledek, ale zároveň jsme v prostřední části neproměnili dlouhou dvojnásobnou přesilovku. Tam šla od nás jedna střela na bránu, možná jedna a půl… Třetí třetina byla hrozná, jakmile jsme dostali dva rychlé góly (za 26 vteřin), naše hra se úplně sesypala, začali jsme odhazovat puky. Ať já nebo kdokoliv jiný, nikdo to nevzal na sebe.“
Proč vám absolutně nešly přesilovky?
„Je to v hlavách. Všichni víme, že hlavně musíme střílet, tlačit se do branky, na tréninku všechno funguje, jak má. Ale přijde zápas a nikdo z nás, ať už beci nebo útočníci, puk před branku nedostane. Je úplně na houby, že natrénované věci neumíme přenést do zápasu.“
To má co do činění s vaším dlouhodobě kritickým postavením, souhlasíte? Pod trenérem Říhou hrajete slušně, ale venku hloupě přicházíte o body, stále prohráváte o gól…
„Samozřejmě. Když jste pod čarou, těžko se vyskakuje na desáté, na deváté místo. A naši nejbližší soupeři si to samozřejmě hlídají… Co je hlavní, my si všechny poslední zápasy pokazili sami. Ať už v Budějovicích, na Slavii, v Litvínově. Pokaždé jsme je mohli dotáhnout do vítězného konce, ale stejně to nevyšlo. V neděli zase. To byl stále stejný a tentýž obrázek. Naše venkovní utkání jsou zralé na facku. Pětkrát, šestkrát po sobě. A ne na jednu, jedna facka nás neprobudí. Potřebovali bychom vyfackovat a vzít někam, abychom si už uvědomili, co máme na ledě dělat…“
Teoretické šance na předkolo žijí, realita však vypadá jinak. Jak to vidíte vy?
„Šance, šance, to my si opakujeme pořád. A stejně tak pořád je to k ničemu. Jsme pod čárou a zase jsme se neposunuli nikam. Můžeme si spolu říkat, co chceme, ale na ledě to stejně vypadá jinak. Nehrajeme vůbec extraligu, takhle se nehraje o přežití…“
A co tedy ten postup?
„Já se k tomu nechci vůbec vyjadřovat. Slušně řečeno mě štve třetí třetina v Liberci, vůbec nevím, co bych k našim šancím řekl.“
Jak moc vám naložil v kabině Miloš Říha?
„Ticho nebylo, nemohl být po tom, co jsme předvedli. Kabina byla vzhůru nohama.“
