Straka o repre: Teď potřebuju odpočinek, jsem polámaný
Seděl s doutníkem v ruce. Přijímal gratulace, ostatní ho plácali po ramenou. Byl kolem něj obrovský frmol, do toho kupa novinářů. „Ten humbuk nemám moc rád,“ říkal 40letý hrdina Martin Straka. Nejraději by si tu bezprostřední euforii prožil se svými nejbližšími, ne v kabině plné reportérů. „Ale chápu, že i tohle k tomu patří. Protože to je prostě pecka, co se nám podařilo,“ vykládal střelec vítězné trefy.
Jak je vám po těle?
„Je to báječné.... Myslel jsem si, že už to nikdy nemůžeme dokázat, ale podařilo se! Doma jsme měli mečbol, nedali jsme ho, tam jsme se vyloženě asi posrali... Padla na nás ta tíha. Teď jsme hráli fantastický hokej, bylo to utkání se vším všudy.“
Ale ty nervy pro vás...
„Jak jsme měli smůlu, když jsme dali deset vteřin před koncem gól, tak jsme měli štěstí po tom. A na ten šok z té branky před koncem jsme zapomněli. Mohli jsme hned v prodloužení dostat gól, oni minuli prázdnou bránu, to štěstíčko se pak obrátilo k nám, ale my jsme mu šli naproti. Je krásný pocit...“
Jak vám bylo, když soupeř v čase 59:50 srovnal?
„Sednul jsem si... Funěl jsem... A říkal jsem si, že buď je mi to souzené, nebo není. Byl jsem celkově v pohodě. Jak celý zápas, tak během prodloužení jsem se cítil fyzicky bezvadně. A říkal jsem si, že je to osud. Buď se to nakloní k nám a ke mně, nebo ne. Bylo to štěstí, padlo to tam.“
Jak chutná vítězný doutníček?
„Krásně... Občas si ho dám. Kluci kustodi nám je dovezli, stejně jako šampusy, trička, čepice. My jsme o tom ani nevěděli, ale je super, že nám to dovezli. Šli jsme za tím, od Mazyho (gólmana), přes Kovyho (Kováře), ale i všechny mladší hráče. No a Jarda Špaček, klobouk dolů před ním, to je srdíčko, takhle se obětovat... A pomoct. A pak hlavně vědět, kdy má odejít. On už od druhého prodloužení nehrál, věděl, že na to nemá, je toho na něj dost a nestíhá. Celkově před ním smekám. Že se ten borec vůbec do toho oblíknul, když nám teklo do bot.“
Co reprezentace? Je možné, že se do ní vrátíte? Kouč Alois Hadamczik vás mocně láká...
„Já jsem s ním mluvil. Teď si chci ale hlavně odpočinout, jsem polámaný. Ale kdo hlavně musí jet od nás, to je Kovy (Kovář). To je nejlepší hráč, který tady byl. A díky němu jsme to dokázali. Protože v těch důležitých chvílích, hlavně s Litvínovem ve čtvrtfinále, tým táhnul, ale potom i celé play off, byl to úžasný hráč. Jsme rád, že jsme se rozhodli, že jsme ho nepustli...“
A co vy? Až si odpočinete, je vaše účast na šampionátu reálná?
„Teď se o tom vůbec nechci bavit.“
Už víte, jestli budete v kariéře pokračovat v příští sezoně?
„To se vše uvidí. Teď si to užiju, pak uvidíme.“
