VIDEO: Bruslení na běžícím pásu! Těžké váhy volí "šibenici"
Přehrávač naláduje tvrdou hudbou, nechá se zavěsit na kladku, připomínající spíš šibenici než tréninkovou pomůcku, a bruslí na umělém pásu. Útočník Jakub Koreis z Komety Brno si takhle přidává, aby byl připravený na sezonu. Bruslařský trenažér, v Česku ne úplně rozšířený, používá i ke střelbě na branku. Pot z něho jen lije.
V areálu plaveckého bazénu, v místnosti skryté za bočním vchodem, našel Jakub Koreis svoji mučírnu. Nejen během suché přípravy, ale i teď jako doplněk tréninků na ledě, chodí makat na bruslařský trenažér.
S chrániči na holeních a v normálních bruslích a hokejových rukavicích šlape sice na místě, ale podle rychlosti, jakou pod ním ujíždí pohyblivý pás, může jet až 30 km v hodině. Dává si krátké intervaly a mezi nimi přestávky – jako v rytmu při zápase. Věří, že tak bude na sezonu nachystaný lépe než jen z posilovny nebo z běhání.
„Mám metrák, takže jsem hledal něco, při čem by tolik netrpěla kolena. Trenažér mi pomáhá i v technice bruslení, pracujeme na odstraňování chyb. Je to pohyb nejbližší pohybu na ledě, díky tomu se bruslení zlehčuje a naberu i kondici,“ pochvaluje si Koreis.
Přivázaný na šňůře je proto, aby se nerozbil o zem nebo mantinel za sebou, kdyby nestíhal tempu trenažéru. To se na začátku stává. Nebo nasadí rychlé tempo a ze čtverce pod sebou vyjede na pevnou půdu. I bruslení na místě se musí učit.
„Dupal jsem na tom, pral jsem se s tím,“ usmívá se Koreis.
„Co si vybavím, byl to zatím nejhorší začátečník, jakého jsem tady měl,“ chechtá se i instruktor Jiří Sedláček, bývalý prvoligový hokejista.
Teď je Koreis jeho nejčastějším klientem. „Šibenici“ si zašli vyzkoušet i Roman Erat, Ondřej Veselý nebo Tomáš Kundrátek, nejdéle vytrval brněnský bijec.
„Možná to na ledě není vidět na první pohled, ale bruslí se mně hodně dobře. Přechod z umělé hmoty na led trvá krátce,“ říká.
Aby mohl v létě na trenažér chodit, musel se domluvit s trenéry v Kometě. Asistent Martin Pešout daný stroj znal z Chomutova, kde je jeden ze tří v republice, takže problém nebyl.
„Kolikrát se na nás trenéři dívají skrz prsty. Co to jako je. My rovnou říkáme, že tady nikoho neučíme hrát hokej. Tohle je jen doplněk, a to užitečný,“ přiznává Sedláček.
Bruslař u něho jen nešlape hodinu jako mužik. Má hokejku, střílí pukem na branku, dělá blafáky, dostává přihrávky a pálí z první. Používá se i práce s větším pukem na silnější zápěstí.
Pak vtrhne na led na společný trénink.
