První gól po operaci srdce! Je to motivace do další práce, těší Punčocháře
ROZHOVOR | Po operaci srdce a roční přestávce se vítkovický obránce Petr Punčochář znovu radoval z gólu. V přípravném zápase proti Třinci se trefil jako jediný z Vítkovic, Oceláři vyhráli 4:1. „Je to pro mě povzbuzení do další práce,“ říká třicetiletý bek v rozhovoru pro iSport. „Sice to je jenom příprava, ale jsem za něj rád. A doufám, že si užiju i nějaké góly v extralize.“
Ve 28. minutě jste vyrovnával na 1:1, schoval jste si puk na památku?
„Jak jsme se radovali, tak na mě Michal Barinka křičel, jestli chci puk schovat. Spíš ze srandy. Já mu říkal, že už jsem nějaký gól dal, že to nemusí schovávat.“
Pamatujete si svůj poslední gól v extralize?
„Pfůůů (vydechne) Myslím, že v play off s Pardubicema v roce 2012. V šestém zápase.“
Máte skvělou pamět!
(usměje se) „Já moc gólů nedávám, takže si každý pamatuju. Zatím jsem dal v extralize za sezonu nejvíc čtyři, pět gólů, takže se je vybavuju dobře.“
| PETR PUNČOCHÁŘ |
| Narozen: 8. června 1983 (30 let) v Táboře Profese: hokejový obránce Klub: HC Vítkovice Steel Extraligové kluby: Karlovy Vary (1999–2002 a 2003/04), Havířov (2002/03), Znojmo (2003/04), Dukla Jihlava (2004/05), Litvínov (2005–2010), Vítkovice (od 2010) Reprezentace: účastník MS do 18 let (2000 a 2001) a MS do 20 let (2003) Největší úspěchy: extraligové stříbro s Vítkovicemi (2011), nejlepší hráč 1. ligy v bilanci +/- (2004). V roce 2001 byl draftován Chicagem (186.), ale v zámoří nikdy nehrál. Rodina: manželka Hanka, dcera Amélie. Bratr Ivan hraje hokej v Dánsku. Co jej trápilo: Po třinácti sezonách v extralize u něj lékaři před rokem při rutinních fyzických testech diagnostikovali problémy se srdcem. Po podrobnějších prohlídkách aorty, tepny rozvádějící okysličenou krev ze srdce do těla, mu okamžitě zakázali jakoukoliv fyzickou námahu. Musel na operaci, na plastiku aortálního kořene. „Doktoři mi říkali, že aorta mohla při střetu, nebo při zvýšeném tepu, prasknout. Veškerá krev by šla do břicha a bylo by po mě do dvou vteřin.“ |
Vzal jste si tedy nabízený puk od Michala Barinky?
„Ne, nevzal. Kdyby se to povedlo v extralize, tak bych si jej určitě schoval a doma vystavil. Že se mi to povedlo, že jsem se dokázal po operaci vrátit. Protože jsem po tom toužil a byl bych rád, kdyby se mi to povedlo.“
Zatím jste za Vítkovice odehrál všech pět přípravných zápasů, tak jste s trenéry domluvení?
„Ano. Domluvili jsme se, že mě nechají hrát všechny zápasy. Přece jenom jsem rok nehrál a bude to pro mě lepší. Všechno odehrát, abych se do toho dostal. Přece jenom, zápasy jsou něco jiného než trénink. Vyskytnou se tam situace, které na tréninku nenacvičím. Vyhovuje mi to tak.“
Co bylo při návratu nejtěžší?
„Dostat se do toho zpátky fyzicky. První tři týdny na ledě byly hodně náročné. Dvakrát na ledě, do toho posilovna, skoro čtyři fáze denně. A zápasy k tomu. Týden od týdne je to lepší, ale nejhorší byla fyzička.“
Do soubojů už chodíte naplno?
„Soubojů se nebojím. Když jsem byl naposledy na kontrole, tak mi doktorka říkala, že se nemám čeho bát. Tak na ni dávám a jdu do toho.“ (usmívá se)
S Vítkovicemi jste domluvený, že se klub do konce srpna rozhodne, zda vám prodlouží opci. Věříte, že to vyjde?
„Věřím! Kdybych nevěřil, ani bych tady nebyl.“
