Marha se poprvé trefil. Teď už po mě nebudete šlapat, smál se
Když se v extralize trefil naposledy, nosil ještě na helmě celoobličejový kryt. Kariéru v NHL i dvanáctileté veleúspěšné působení v Davosu měl teprve před sebou. V pátek, po osmnácti letech, přidal Josef Marha další gól. 37letý pardubický navrátilec byl jediným, kdo v náramné bitvě se Slavií překonal Dominika Furcha.
Vzpomenete si ještě vůbec na svůj předchozí extraligový gól? Alespoň na nějaký záblesk?
„Vůbec, vůbec. Vždyť je to skoro dvacet let, bylo mi nějakých sedmnáct…“
Jak se tedy seběhl tenhle zásah, kterým jste se uvedl po comebacku?
„Vůbec to nebyla střela, která někam mířila, byla to náhoda. Ony góly jsou většinou náhody… (usměje se) Ale čím víc střel, tím víc to tam bude padat. Šance přijdou vždycky, jen je třeba do toho jít a bušit. Pak tam spadne i nějaká brambora. Třeba to nastřelíte, gólman po tom bude lapat a padne to tam."
Cítil jste, že po vašem návratu ze Švýcarska to chtělo co nejdřív se prosadit?
„Rozhodně. Ať je trošku klid a vy novináři po mě nešlapete… (usmívá se) Ať si můžu hrát svojí hru. Vím, jak to chodí, už to dvaadvacet let hraju. Hlavně ve Švýcarsku šlapali hodně.“
Trefil jste se v zápase, kterému dominovali oba brankáři, souhlasíte?
„Jistě, byli výborní! (obdivně) Bod odsud vůbec beru jako úspěch, Slavia hrála výtečný hokej. A moc se mi líbilo, že je tu úzký led, furt se něco dělo. Občas mi přijde, že některé zápasy tady jsou jen o nahánění, ale tohle byl přímočarý zápas, to mě baví. Člověk je na puku, hned ho musí dát pryč, za chvilku k němu zase přijde… Je to jiné.“
Však se hrálo výtečné utkání na to, že je začátek soutěže, že?
„Jo jo, dobrý! Přijde mi, že se fanoušci pobavili, že to byl perfektní hokej. Hodně se bruslilo, což mi vyhovuje, přesně tak se hrálo ve Švýcarsku. Neříkám, že jsem sám nějaký rychlík, ale líbí se mi, že nohy musíte mít pořád připravené, furt vám hoří. Dvacet, třicet sekund a jdete střídat.“
Podívejte se na sestřih utkání Slavia - Pardubice
Jak se vám zamlouvala podpora pardubických fanoušků, kteří se opět v hojném počtu vypravili do Prahy?
„Byli výborní. Jen nevím, jak je to na Slavii běžné, je fakt, že i relativně velká návštěva asi splyne se stadionem. Sám si pamatuju, že kdysi dávno jsme hrávali ještě v Edenu, tam to vypadá trochu jinak.“
Pamatoval jste si pardubické publikum ze svých extraligových začátků?
„Ne, vůbec. Ale teď poznávám, že jsou vážně suproví. Slyšel jsem, že jich chodí hodně, tak snad budeme hrát hokej takový, že se jim to bude zamlouvat. Uvidí se až časem, ono prvních deset patnáct špílů je to takové to hurá, kvalita mančaftu se projeví až později.“
Fandové z Davosu, kde jste působil dvanáct let, taky vyrážejí podporovat tým na venkovní utkání?
„Jo jo, ti jezdí víc než v Davosu, máme víc fanoušků zezdola, protože samotné město je nahoře v horách. Dva tři tisíce jich na nás běžně bylo i na stadionech soupeřů.“
Je hezké, že pořád říkáte „máme“…
„No jo vidíte! (usměje se) Člověk se holt musí přeorientovat.“
