Extraliga našla válečníka. Hity ano, ale prát se nechci, tvrdí Okál
EXKLUZIVNÍ VIDEO | Svými „hity“ zatraktivnil hokejovou extraligu, povídají si o něm fanoušci po celé republice. Zlínský dravec Zdeněk Okál rozdává ostré rány, kterými dokáže vyřadit soupeře ze hry, aniž by se provinil proti pravidlům. Tohle moc hráčů v českém hokeji nesvede. „Snažím se hrát tvrdě, ale čistě. Nesnáším zákeřnost,“ říká 23letý křídelník vicemistra, po jehož nárazu ve 2. kole je kladenský Miloslav Hořava stále na neschopence.
A poměrně subtilní Okál (177 cm, 85 kg) řádí dál. V úterý složil k ledu dokonce obra Petera Húževku z Vítkovic. Ten se z otřesu během první přestávky zbrchal a nakonec rozhodl zápas dvěma góly.
„Klobouk dolů po takové ráně…Někteří by se nezvedli. Musím ho ocenit,“ prohlásil zlínský brousek, který se při působení v Americe naučil, jak protihráče zastavit drsným, leč férovým způsobem. Učil ho to kouč Willie Desjardins, pozdější asistent v NHL u celku Dallas Stars. „Musím mu hodně poděkovat. Věnoval se mi, přibral jsem dvacet kilo svalové hmoty a na ledě jsem se zrychlil,“ nezapomněl na svého učitele z juniorského týmu Medicine Hat Tigers.
V extralize se Okál teprve rozkoukává, poprvé zaujal v minulém ročníku. Hlavně v play off se mu zadařilo i střelecky a svou energií pomohl Zlínu do finále. „Hitem jenom někoho zastavím, zatímco gól je euforie. To se vůbec nedá srovnávat. Je to sto a jedna,“ dává přednost trefám do sítí, nikoliv do těl protivníků.
Důraz však má v sobě. Jeho otec Zdeněk i strýc Miroslav léta váleli v nejvyšší soutěži a oba se řadili mezi „tvrďáky“, kteří chodili do soubojů nadoraz a pro ránu nešli daleko. „Strýc říkal, že byl v mládí taky takový jako já,“ přikyvuje Okál junior. Nálepku bitkaře však nosit nemíní. V extralize se zatím porval pouze se sparťanem Zdeňkem Bahenským. „Prát se nechci. Je to zbytečnost, která jenom bere síly. Určitě bych rvačku nevyprovokoval,“ přesvědčuje. To ale neznamená, že by před vyzývatelem utekl. To není jeho styl.
Postavit se rovně čelem, to je Okálův zákon. „Když je fakt potřeba, zvládnu snad všechno. V Americe jsem nějaké rvačky měl. Tím neříkám, že bitku pokaždé vyhraju. Třeba nevyhraju vůbec. (úsměv) Jde o to se nebát, že dostanete na budku. Nejsem posera, který uhne. Je mi úplně jedno, jak je ten hráč velký. Hraju furt stejně agresivně, dohrávám souboje. Snažím se dělat to, co mi říkají trenéři. Umím ránu přijmout i rozdat. Pokud to nebude zákeřné, ať mi dá někdo tělo. Nemám s tím problém,“ uzavírá Okál, atrakce nového extraligového ročníku.
Celý rozhovor se Zdeňkem Okálem čtěte ve středečním deníku Sport
