Rodinu nechal v Ottawě, do Evropy šel jen na skok. Nejdříve do švýcarského Zugu, potom se přes noc upekla výpomoc prvoligové Slavii. A z krátkodobé štace v roce 1994 se vyklubalo dvacet let! Kouč Vladimír Růžička byl u toho, když klub jeho srdce postoupil do extraligy. „Vzpomínky jsou krásné,“ říká před dnešním utkáním s Třincem (od 15 hodin), na které je vstupné dvacet korun.
Zápas Slavia - Třinec ONLINE (15.00) zde:
Góly
Domácí: 38:37. Kolařík
Hosté: 04:38. Květoň, 37:32. Roth, 47:52. Orsava, 56:10. Bonk
Sestavy
Domácí: Furch – Holub, Kadlec, Wharton, Kolařík, Štich, Valach, Knot – Krenželok, Žejdl, Bednář – Tomica, V. Růžička, Jelínek – J. Doležal, Sklenář, Skokan – Poletín, Klhůfek, Stránský
Hosté: Hrubec – Galvas, Roth, Linhart, Hrabal, Roupec, Krejčí, Foltýn – Adamský, Polanský, Martin Růžička – Varaďa, Bonk, Orsava – Rákos, Petrek, Květoň – Polák, Hrňa, Matuš – Marek Růžička
Rozhodčí
Čech, Mikula – Frodl, Charvát
Stadion
Návštěva
11 352 diváků
Dnes je hlavní tváří klubu, který prožívá jubilejní dvacátou sezonu mezi elitou. Právě on Slavii proměnil z periferního otloukánka ve fungující stroj, jenž dvakrát získal titul a urval celkem sedm medailí.
„Hlavně bylo mým přáním, aby se o Slavii nevědělo jen kvůli fotbalu,“ říká někdejší legendární útočník v rozhovoru pro Nedělní Sport.
Co si jako první vybavíte, když si vzpomenete na váš příchod do Slavie?
„Hrozný smrad a bordel v kabině! (směje se) Všude něco viselo, po zemi byly poházené věci. A když jsem se zeptal, kde je pračka, kustodi jen vyvalili oči. Říkali mi, že perou tak jednou za čtrnáct dní, a to ještě doma. Až potom druhý den se tam objevila pračka.“
| Sport ocení Bednáře, jde se za dvacku |
|
Vstup za dvacet korun. Pivo také. Hokejová Slavia v rámci oslav dvaceti let v extralize láká na dnešní zápas s Třincem (od 15 hodin) na mimořádně nízké vstupné. „Věřím, že by mohlo přijít až deset tisíc lidí,“ říká Jakub Mezlík, mluvčí klubu. Deník Sport před zápasem ocení Jaroslava Bednáře, který se stal 65. členem Klubu hokejových střelců deníku Sport. Od Slavie dostane i pamětní dres za odehraných 500 zápasů v lize. Bednář by měl nastoupit i přesto, že poslední utkání s Plzní po otřesu nedohrál. |
Na váš popud?
„Bez ní by to nešlo. Byl jsem v Praze tehdy sám, rodinu jsem měl ještě v Ottawě. Takže jsem si věci potřeboval někde vyprat. Ono není možné v tom trénovat více než dvakrát nebo maximálně třikrát, to pak všechno hrozně smrdí a je to ještě k tomu tvrdé.“
Když jste odlétal z Ottawy, nejdříve jste šel krátce do Zugu, až potom do Slavie. Tehdy jste si říkal, že je to jen na chvíli, že?
„Původně jsem letěl na maximálně měsíc a půl. Ale nějak se to protáhlo...“
Zatím na dvacet let!
„No, vidíte, jak to letí. (směje se) Ale jsem moc rád, jak to dopadlo.“
Byl jste překvapený, že se ozvala zrovna Slavia?
„Kontaktoval mě přes jednoho kamaráda tehdejší trenér Richard Farda. A vyvrbilo se to bleskově, vlastně přes noc. Ale je pravda, že to bylo pro mě zvláštní, protože jsem byl vždycky Litvínovák.“
Jak dlouho jste bojoval s pocitem, že jste vlastně na cizím území?
„Bylo to divné, přiznávám. Jak všechno proběhlo hrozně narychlo, ani jsem to nestihl probrat s tátou. Na Litvínov jsem byl upnutý, najednou to byl jiný klub... Ale Litvínov se mi tehdy neozval, hráče nesháněl. A já jsem hlavně potřeboval hrát, protože v Ottawě jsem neměl skoro žádný prostor.“
Do NHL ho poslala manželka
Z NHL jste byl zvyklý na komfort. A najednou jste přišel do zchátralého Edenu... Byl to šok?
„V zámoří jsem nebyl zas tak dlouho, takže to nebylo hrozné. S tím jsem neměl problém. Byl jsem moc rád, že jsem si mohl zahrát český hokej. A hlavně jsem se těšil na tu srandu a partu v kabině, v zámoří je to přeci jenom dost jiné. Pokud jde o ten komfort, nedalo se to srovnat. Ale nebyl to problém. Je pravda, že i předtím v Litvínově to bylo jiné. Slavia nehrála nejvyšší soutěž, proto to bylo ještě o stupeň níž. Postupně ale šlo zázemí nahoru.“
Angažmá v NHL vyznělo do ztracena. Mrzelo vás to?
„Naposledy v Ottawě už to nebylo ono. Tehdy ještě víc než v současné době hrálo roli to, jestli člověk sedl trenérovi, nebo ne. A musím říct, že mě původně NHL vůbec nelákala. Kdyby mi manželka v mých šestadvaceti letech neřekla, abych to tam taky jako ostatní šel zkusit, zůstal bych doma. Protože do takové dálky se mi nechtělo. Ale celkově to byla zkušenost k nezaplacení, prožili jsme báječné roky hlavně v Bostonu. Krásné město, super lidi.“
Baráž o extraligu jste zvládli, měl jste radost, že vyšla i vám? Přeci jenom jste přicházel jako top hvězda.
„Nebylo to jednoduché, každý si myslel, že budu dávat čtyři góly každý zápas. Jsem rád, že jsem týmu nějak pomohl. Hrozně důležité bylo hlavně utkání v Hradci Králové, kde jsme vyhráli 6:5 a mně se podařilo dát hattrick a ještě získat dva body za přihrávky. Nádherný byl i poslední zápas v Edenu, kdy bylo jasné, že půjdeme do extraligy. Hala málem praskla. Neuvěřitelný zážitek.“
Už tehdy vám bylo jasné, že chcete ve Slavii zůstat i dál?
„Dopředu jsem nekoukal. Měl jsem skvělý pocit, že se to povedlo. Slavia mě oslovila ještě předtím, než jsem se vrátil za rodinou do Ottawy. Ale tehdy jsem ještě řekl, že ne, ale že to bude první klub, který přijde na řadu, pokud se nedohodnu s Litvínovem. Nakonec to tak dopadlo. A zpětně jsem moc rád, že se to vyvinulo zrovna takhle. Jsem nadšený, že můžu být ve Slavii a žít v Praze. To je pro mě nejkrásnější město na světě.“
Hele, já přišel napořád!
Kdy vám začalo docházet, že Slavia se stane vaším osudovým klubem?
„Už když jsem podepisoval první smlouvu se Slavií v extralize, vybavuju si, že jsem seděl s tehdejším manažerem Tomášem Herstusem. Kontrakt byl na dva a půl roku a už tehdy jsem mu říkal: Hele, já jsem nepřišel na dva roky. Ale napořád! Tak na mě koukal jako na blázna. Já ale prostě nejsem člověk, který rád něco mění. Nejsem přelétavej. Nejvíce jsem se do toho zažral, když jsem začal trénovat a podílet se na řízení klubu. Začalo mě to neuvěřitelně bavit.“
Před dvaceti lety starý Eden bez pračky. Teď moderní O2 Arena s veškerým komfortem. Přepadá vás nostalgie?
„Uběhlo to hrozně rychle. Ale nejsem ten, kdo kouká moc dozadu. A když jo, nejvíce mě dostane, když se třeba podívám na nějaké záběry ze čtyřicátých let. To je paráda. Ta nedávná minulost mě až tolik nebere.“
Jste pyšný na to, kam jste to se Slavií dotáhli?
„Jsem rád. Slavia byla hlavně fotbal, když jsem do ní tehdy přicházel. Skoro jsem nevěděl, když to přeženu, že hraje i hokej. A měl jsem sen, aby se v extralize zabydlela a mohla konkurovat Spartě, která byla více zažitá. Je super, že se to podařilo a ty kluby si mohou sportovně konkurovat.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
