Končící Růžička: Nostalgie? Není čas, český fanoušek chce medaile
Čtrnáct let, dva tituly, celkem sedm medailí, pětkrát finále, deset postupů alespoň do semifinále a jen jediná sezona bez play off. Tohle za sebou nechává Vladimír Růžička coby trenér Slavie. Nedělní přestřelka v Pardubicích byla jeho posledním utkáním na střídačce milovaného klubu. Odteď už 50letý kouč pracuje pro reprezentaci. „Něco končí, ale něco začíná,“ řekl po porážce v pátém předkole.
Tak rychle jste přepnul v hlavě na své nadcházející povinnosti?
„Samozřejmě, národní tým je zase něco nového, s Ondrou Weissmannem to bereme jako velkou výzvu. Během nadcházející sezony budu mít takový menší oddych, řekl bych. My si už dávali nějaké věci dohromady, v pondělí už máme trenérskou schůzku, kdy bychom si měli říct, co a jak, kteří hráči připadají v úvahu, a pustíme se do toho. A ve Slavii budu dál pokračovat u mládeže, taky si hned sednu s trenéry, zapojím se do toho víc, a začnu všechno pořádně sledovat, junioři i starší dorost hrají play off. Na sto procent se ale budu věnovat nároďáku.“
Nepřepadá vás teď přece jen nostalgie vzhledem ke Slavii?
„No jo, končí to… Ale třeba to zase někdy začne. (usmívá se) Uvidíme.“
Nepřišel ani v závěru utkání okamžik, kdy byste si uvědomil, že jste naposledy na slávistické střídačce?
„Ani zatím moc ne. Asi to časem přijde, ale teď beru věci tak, jak jsou. Teď se opravdu spíš těším na novou práci, trochu jinou, než doteď. Národní mužstvo je zároveň obrovská výzva, náš fanoušek je tvrdý a nekompromisní, chce výsledky a medaile. Hokej je u nás modla.“
Ohledně posledního zápasu, vzhledem k průběhu bolí nejvíc ztráta ve třetí třetině, že?
„Jo, vypadalo to opravdu nadějně. Ale zase je třeba brát, že my jsme od zápasu ve Vítkovicích hráli skoro pořád jako v play off. Šli jsme neustále na krev, kluci hráli se vším možným, jsme pobití. Někteří ani už nemohli nastoupit, jako Petr Kadlec, který měl roztržený loket, nebo Marek Tomica a Jakub Sklenář, v utkání se k nim přidali Šenkeřík se Žejdlem. Udělali jsme v tomhle zápase chyby, možná kdyby hráli ti zkušenější, třeba by se nestaly, ale nedá se nic dělat. K play off tohle patří a s naším stylem hry se ani nedivím, že zranění přicházejí. Soupeř naše zaváhání potrestal, dal nám góly. Je to škoda, mrzí nás to, ale zároveň musím klukům poděkovat. Podařil se nám zvládnout konec soutěže, ani Pardubicím jsme to nedali zadarmo. Musely si to vydřít.“
Byl tohle strop současné Slavie?
„Nevím, já chtěl strop v příštím kole proti Spartě… To jsme si všichni přáli. Ale musíme Pardubickým pogratulovat. My už to mačkali, mačkali, ten citron už byl ale vymačkaný. Šlo to vidět i poslední zápas, kdy jsme byli opravdu vyždímaní. Tady jsme hráli výborně první třetinu, ale pak jsme začali dělat chyby, z toho všechno vyplynulo. Hlavně ve třetí třetině nás soupeř potrestal, během čtyř minut dal tři góly a my jsme to sice zkoušeli dál, ale bohužel… Přestože jsme dali venku čtyři góly, prohráli jsme. Tak to někdy je.“
Byl tohle jeden z těch zápasů, které si zapamatujete nejen proto, že byl poslední?
„Jo, mělo to grády. Ale prohráli jsme…“ (usměje se)
