Šťastný sparťan Pech zlomil Vítkovice: Cesta je ještě dlouhá, připomíná
Rozjel se hodně rozvážně. Jenže pak předvedl Lukáš Pech rychlé ruce a proměněným nájezdem poslal hokejovou Spartu do semifinále play off. Od roku 2009 v něm chyběla. Ve středu ho vybojovala vítězství (2:1sn) nad Vítkovicemi. Celou sérii zvládla 4:1 na zápasy.
Cítíte velkou úlevu?
„Je veliká. Do Vítkovic se nám už vůbec nechtělo a bylo to tady obrovsky těžké. Jsem pyšný na tým, že zvládl roli favorita a postoupili jsme dál. Naše cesta nekončí. Bude ještě hodně dlouhá. To všichni víme.“
Jste za rozhodující nájezd pyšný i na sebe?
„Rád samozřejmě jsem, že jsem pomohl. Ale hlavně patří dík Pepisovi (brankář Tomáš Pöpperle), který vychytal všechny tři nájezdy soupeře. A že tam na ně mají Vítkovice šikovné hráče.“
Vy jste na se na svůj pokus rozjížděl hodně pomalu, rozmýšlel jste možná zakončení?
„Ne, bylo to z jiného důvodu. Na tréninku si penalty trénuji, ale začíná se až od modré čáry. Takže jsem chtěl mít pod kontrolou svou rychlost a v klidu se rozjet. Měl jsem to připravené.“
Do třetí třetiny už nenastoupil Petr Ton, chyběl vám hodně?
„Moc! Já jsem si na konci říkal: Ať se obleče Toňák a jde na nájezd! Naštěstí to u něj není nic vážného, rychle se z toho dostane a pomůže nám v semifinále.“
Kdy se celá série zlomila?
„Podle mého názoru v Ostravě, hlavně v tom prvním utkání tam. A následně jsme se uklidnili, když jsme vedli 3:1 na zápasy. To byla pochopitelně velká psychická vzpruha.“
Ale vítkovičtí hráči se nedali jen tak, že?
„Vůbec. Já jsem věděl, že budou hodně dobře připravení. Když v zimě odjížděli na turnaj do Davosu, mohlo je to zlomit nebo nakopnout. A u nich vyšla ta druhá varianta. Od ledna byli naprosto famózní, potvrdili to i proti nám. Nemají se vůbec za co stydět.“
Jak jste si v posledním duelu užívali podporu deseti tisíc fanoušků?
„Byla to paráda. Ale chvílemi jsem to nevnímal, stres byl obrovský… Pořád vyrovnáno 1:1, každá chyba mohla rozhodnout, takže na ledě se musel člověk maximálně soustředit. Na střídačce jsem si to samozřejmě mohl chvílemi vychutnat.“
