Kratěna o Plzni bez Straky: Chceme ukázat, že to jde i bez něj
Kdokoliv jiný by se bil do prsou: „Podívejte se na mou sbírku. Mám rekordních osm extraligových titulů!“ Od něj ale rozhodně žádná taková slova nečekejte. Plzeňský útočník Ondřej Kratěna pozornost nevyhledává, rozhovory nemiluje. A když mluví o tom, že klíčový je tým, zní to od něj upřímně. „Přesně takhle jsem byl vychovaný,“ tvrdí nový kapitán týmu HC Škoda.
Nikdo jiný nemá více extraligových triumfů než on. Osm! Zlaté medaile ale nemá Ondřej Kratěna ani nikde vystavené. „Na to si nepotrpím. Hlavní je ta vzpomínka uvnitř,“ hlásí ostřílený matador, jenž po ikoně Martinovi Strakovi přebírá v Plzni kapitánské céčko. Do rozhovoru pro Sport se mu moc nechtělo. „Znáte mě, nemám to rád,“ pousmál se, než se nechal přemluvit.
Tohle máte v sobě odmala? Že jste nejraději v ústraní?
„To je dané hlavně výchovou od rodičů. Od mládí mi vštěpovali, že je to týmový sport. A právě mužstvo je to hlavní. Takže takhle to beru. Nejsem to já, ale tým.“
Ani větší interview nemilujete… Spálil jste se někdy při nich?
„Ne, to ne. Jsem prostě takový. Pozornost nevyhledávám. A rozhovory přenechám někomu jinému, kdo je lepší mluvka než já. (pousměje se) U nás v kabině jich máme dost, takže se o to postarají.“
Nezmění se to ani teď, když budete dělat kapitána?
„Uvidíme, jaké další povinnosti to přinese. Ale zatím je to v pohodě.“
Jak vás vůbec potěšilo, že zrovna vy budete mít po legendárním Strakovi céčko?
„Té důvěry si moc vážím, opravdu. A budu se snažit to plnit nejlíp, jak umím.“
Spoluhráči si vás vybrali v tajné volbě, o to víc vás to těší?
„Ano, mám radost z toho, že mám takovou důvěru. Zodpovědnost na nás starších byla i předtím, ale s tou funkcí kapitána se to násobí.“
I kvůli tomu, po kom přebíráte kapitánskou štafetu?
„Určitě ano, je pro mě velká výzva to dělat stejně dobře jako Martin. Udělám maximum.“
Během léta řada lidí v Plzni věřila, že se klubová ikona na led stejně ještě vrátí. I vy jste patřil mezi ně?
„Ta otázka byla na místě, protože spousta dalších se vrátila. Ale u Martina tomu nevěřím. Když řekl, že končí, tak je hotovo. Asi by se muselo stát něco hodně nepředvídatelného a špatného, aby vycítil, že mužstvo potřebuje impulz a pomoc. Tak uvidíme. Ale nevěřím tomu, že by ještě hrál.“
Spoluhráči i trenéři si vás cení hlavně za to, že toho sice moc nenamluvíte, ale když už ano, vždycky je to trefné a přesně popisuje, co má tým udělat. „Jestli tohle o mně povídají, tak to mě těší. Hokej už hraju nějaký čas, měl jsem možnost nastupovat se spoustou výborných hráčů a tohle je něco, co se mi vždycky líbilo. Nekřičet v šatně zbytečně. Nedělat divadlo. A říct jenom to, co člověk skutečně cítí.“
Jak moc vás hřeje u srdce, že jste extraligovým rekordmanem s osmi tituly?
„Měl jsem obrovské štěstí, že jsem hrál v mužstvech, která měla ambice. A vyhrávala. Uvědomuju si, že je to něco, co se každému nepoštěstí. A moc si toho vážím.“
Sbírku trofejí doma nemá
Proč doma nemáte žádnou sbírku všech trofejí?
„Je pravda, že nic vystaveného nemám. Tohle nepěstuju.“
Přitom řada dalších by se tím tak ráda chlubila!
„A proč ne? Každý jsme nějaký. Já to mám nastavené tak, že to nevystavuju. Mám v sobě dobře ukrytý ten pocit, že se to povedlo. Což je pro mě to hlavní. A doufám, že ještě nekončím.“
Takže jste hladový po dalších titulech?
„Samozřejmě. Teď pro nás v Plzni začíná nová éra, bez Martina (Straky). A máme všichni velký sen ukázat, že jsme schopní hrát nahoře i bez něj. A třeba i vyhrát.“
Přemýšlel jste o tom, v čem je vaše kouzlo? Neříkejte, že je to jenom štěstí… Někdo sní o titulu celý život, vy jich máte hned osm.
„Až takhle do hloubky jsem nad tím nedumal, možná až s hokejem skončím. Teď jsem to neřešil. Ale jak už jsem povídal – moc si toho vážím.“
Hráči se shodují, že jste něco jako štístko, které do kabiny přivane ten zdravý vítězný duch… (usměje se)
„Jestli to tak je, byl bych moc rád. A byl bych rád, kdyby to takhle fungovalo i dál.“
O rekordní sbírce nerad mluvíte, ale co odpovídáte na podobné otázky kamarádům a známým?
„Oni se ani nevyptávají, znají mě. Ví, že o tom nemluvím. Pro mě je hlavní, že to mám v sobě, nepotřebuju mít někde medaile před očima.“
Dokážete se bezprostředně po vítězství odvázat?
„Ale to zase jo, moc si to užívám. Ale nejsem tahoun oslav.“
Opijete se alespoň trochu?
„Jo, to určitě. (usměje se) Ale jenom tak, abych z toho měl radost a užíval si to. Ne nějak brutálně. Není to tak, že bych jančil na pódiu. To ne.“
Byl pro vás zatím poslední titul s Plzní, který jste získal před rokem, něčím výjimečný?
„Hrozně jsem si ho užil. Můj ochod ze Sparty dva roky předtím nebyl ideální, navíc jsem měl nějaké zdravotní potíže, a právě tady jsem dostal ještě šanci si zahrát. Takže jsem moc vděčný Martinovi (Strakovi) a Marianovi Jelínkovi (někdejšímu trenérovi), že mě sem vzali. A věřili, že ještě můžu hokej hrát a týmu něco přinést. Jsem rád, jaká se přede mnou naskytla příležitost, a chtěl jsem udělat maximum, abych tu důvěru vrátil. A v tom chci pokračovat.“
Se Spartou jste vyhrál čtyři tituly, přesto jste neodcházel zvesela. Jak na to vzpomínáte?
„Vybavuju si jenom to pěkné, na to škaredé se nemá cenu koukat. To je jako se vším. Když člověk vzpomíná na školu, také si vybavuje jenom hezké zážitky. A ne to, že se mu tam nechtělo a musel se učit… Takže i já na Spartu vzpomínám v dobrém.“
A jak vzpomínáte na slavnou vsetínskou dynastii? S tehdejším nezadržitelným válcem jste vyhrál třikrát…
„Měli jsme tým, který neprohrával. Vítězství se bralo automaticky, byl to tým plný skvělých hráčů. I nás mladé tehdy všichni brali, netvořily se žádné skupinky. A pro mě osobně to byly obrovské zkušenosti. Bylo to malé město, drželi jsme všichni pohromadě. My mladí jsme žili pořád spolu, scházeli jsme se na zimáku i odpoledne. To už se asi nebude jen tak opakovat.“
