Těšil se na dobrou večeři od přítelkyně. Zasloužil si ji, za rozhodující gól proti Spartě se mohl Roman Vlach dmout pýchou. Parádní akce! „S Martinem Hamrlíkem (trenér obránců – pozn. aut.) teď na tréninku bruslíme, tak se to konečně ukázalo,“ zasmál se pětadvacetiletý zlínský centr po prvním vítězství v sezoně.
Jak vás napadlo projet celé hřiště?
„Věděl jsem, co chci udělat. Otevřelo se to přede mnou, tak jsem to nakopl a toho jejich hráče přebruslil.“
Pomohly vám změny v sestavě?
„Možná i to. Hlavně jsme si řekli, že to, co bylo, hodíme za hlavu. Šli jsme do toho, že je začátek sezony a odmakáme to. Klidně i na 1:0. A přesně to se povedlo. Předtím nám chyběla jistota do obrany. Myslím, že tohle by nás mohlo nakopnout. Konečně jsme hráli, jak jsme chtěli. Samozřejmě nesmíme usnout na vavřínech.“
Jak se vám líbil výkon nového spoluhráče Roberta Říčka, který přišel na střídavý start z Havířova?
„Robert hrál určitě dobře. Sedli jsme si, pohybově si celkem vyhovujeme. Holas (Petr Holík) má zase perfektní ruce. Snad by to mohlo fungovat i do budoucna, ale po jednom zápase je těžké hodnotit.“
Prý jste spolu hrávali v mládežnických výběrech. Je to tak?
„Já nemám moc paměť na jména a na tváře, navíc nás tam bylo hodně. Ale záhy jsem si uvědomil, kdo to je. Že jsme spolu byli dokonce na pokoji? Jé, tak to je právě to, co jsem říkal…(smích) Tohle už si fakt nepamatuju.“
Co říkáte na brankáře Štůralu?
„Musím ho strašně moc pochválit. Byla na něm vidět jistota, klobouk dolů před ním. Už jsme byli všichni v křeči. Štůry přišel odjinud a třeba to byl ten impulz, který jsme potřebovali. Chtěli jsme mu pomoct a myslím, že jsme splnili to, co jsme chtěli. Vyhráli jsme zaslouženě.“