Přesně tomu se říká mít štěstí v neštěstí. Liberecký útočník Lukáš Krenželok sice skončil na začátku června s bodnou ranou v nemocnici, ale ve středu již začal opět trénovat. „Kdyby to šlo trochu hlouběji, tak už možná rozhovor nedělám,“ přiznal s tím, že ani neví, jak k poranění při hospodské rvačce přišel. „Všiml jsem si toho, až když na mě sestra řvala, že mi ze zad stříká krev.“ Přípravu na novou sezonu přetrhla Lukáši Krenželokovi šarvátka v ostravské restauraci, ze které ho odvezla sanitka s bodným poraněním. Rychle se však zotavil.
Jak jste nyní na tom?
„Už jsem se normálně zapojil do tréninku a zatím je to v pořádku, drží to. Ještě mám mít volnější režim kvůli jizvě, ale jinak je to už dobré.“
Jak hluboká rána to byla?
„Zezadu přes žebra až do hrudníku, trochu mi to poranilo i plíci.“
Takže jste měl zároveň obrovské štěstí, ne?
„Ano, dá se to tak říci. Kdyby to šlo trochu hlouběji, tak už teď tady možná s vámi nedělám rozhovor.“ (směje se)
Překvapuje mě, že jste začal trénovat tak rychle, vždyť nešlo jen o nějaký povrchový šrám.
„Bylo to dost, proto jsem byl i v nemocnici pár dnů na pozorování, ale teď už je to dobré. Ale netvrdím, že mě někdo bodl nožem. Nevím, jak se to stalo, necítil jsem, že by mě někdo bodnul nebo zda jsem se napíchnul... Nevím. Ale už jsem v pohodě.“
Bodná rána každopádně vznikla při rvačce. Jak ta se semlela?
„U placení byl nějaký problém. Prý jsme dali málo peněz, a přitom jsme dali hodně. Byl jsem napaden, dostal jsem úder a byla z toho rvačka. Jinak nevím, co více k tomu říci.“
Viděl jste nůž?
„Neviděl. Právě říkám, že nevím, jak se to stalo. Nevím, jestli mě někdo bodnul nebo zda jsem se při té rvačce na něco napíchl. Vůbec jsem necítil, že mě něco bodlo. Ani jsem o tom nevěděl.“
Necítil jste bolest?
„Ne, nebolelo to. Byl jsem v takovém stavu, že jsem neznal bolest. (usměje se) Vůbec ani nevím, v který okamžik se to mohlo stát. Řešilo se to s policií, ale řekl jsem, že to nechci nijak řešit, když vlastně nic nevím.“
A kdy jste zjistil, že je průšvih?
„Když na mě sestra řvala, že mi stříká ze zad krev.“
Předpokládám, že do té restaurace asi už znovu nepůjdete.
„Ona je u mamky před barákem, takže možná jo. Hospodskou rvačku jsem nikdy nezažil, ale celá hospoda byla na nohou. A jestli mě někdo bodl, tak to mohl být kdokoliv. Mohlo tam být třeba tak patnáct lidí.“
Takže hospodská bitka jako z obrazů Josefa Lady?
„Bud Spencer a tak. (směje se). Byla to zbytečná šarvátka.“
Když vám řekli, že jste pobodaný, bál jste se?
„Ani ne. Neřešil jsem to. V nemocnici mi řekli, že je to hluboko, ale že je to v pohodě, takže jsem se nebál. Když to tak vezmu, při hokeji jsem se zranil loni třikrát. Jednou jsem spadl hlavou do mantinelu a to mohlo být mnohem horší. Měl jsem třicet stehů na obličeji a teď mám sedm na zádech. (směje se). Tak co bych na to řekl?“
Působíte jako hodně velký flegmatik.
„Přeci nebudu říkat, že jsem se podruhé narodil. Prostě jsem tady, trénuji a nijak mě to neomezuje. Jen musím dohnat ztracený týden přípravy. Nejsem na tom fyzicky tak, jak jsem byl, ale příští týden už to bude v pohodě.“
Jaká je vůbec příprava pod novým koučem Filipem Pešánem?
„Zatím dobrá. Neměl jsem sice možnost porovnat to na ledě, ale kluci říkali, že je to dobré a že cítí sílu. To loni nebylo.“
V čem se liší?
„Tréninky se zkrátily. Máme jednofázové, je to intenzivnější, spíše se nabírá síla. Běháme kratší tratě, sprinty. Ne tři hodiny ráno a dvě odpoledne, kdy je pak člověk chcíplý a nikam se neposunuje. Loni taková příprava byla, že jsem na tom byl skoro lépe po návratu z dovolené než po ní. Pak se hrál i takový hokej.“
Jaký vliv na to má nový kondiční trenér Aleš Pařez?
„Určitě na to vliv má. Vedení s tím něco chtělo udělat, dalo mu prostor a je to super. Jen to pak musíme přenést do zápasů. Věřím, že tady bude dobrá sezona.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
