Nová sezona, nový začátek. Minulý ročník se v Pardubicích nesl ve znamení hokejové deprese. Teď se tvoří tým, který má bolavé vzpomínky na záchranu v play out, rozehnat. „Kabina se dává dohromady. Můžeme si tady ale říkat cokoliv, všechno se odvíjí od výsledků. Když jsou dobré, dělá se i parta jednodušeji,“ uvědomuje si kapitán Tomáš Rolinek.
Měl děsnou chuť natáhnout brusle. Na konci minulého týdne absolvovalo Dynamo dobrovolné tréninky na ledě, ani tady veterán nechyběl. Ale až tohle byla oficiální čára za letní přípravou. „Vždycky jsem natěšenej na led, takže i teď. To, co přichází nyní, je pro mě vysvobození,“ vykládal v dobré náladě. Jaký rozdíl oproti březnu. Na tom samém místě klopil pár měsíců zpátky oči, zuřily v nich blesky a měl plné zuby mizerných výsledků.
Před rokem Pardubice mluvily o medaili. Je teď od celého klubu cítit větší pokora?
„Rozhodně, pokora je dobré slovo. Minulý rok tady byly nějaké cíle a všichni jsme asi tušili, když jsme se podívali na kádr, že na ně nemáme. Sport je hodně o pokoře, my si musíme dávat postupné cíle. Vyhrát chce každý, ale nic nepřijde hned a samo.“
Potřeboval jste si přes léto od depresivní sezony vyčistit hlavu?
„Ani ne. Jedna věc je, že pořád myslíte na to, kde se staly minulý rok chyby. Ale hlavně se těšíte na další sezonu, máte šanci všechno napravit a jedete od nuly. Léto mi zkazila jenom jedna věc.“
Povídejte...
„Že jsem nemohl hrát za Srch, vesnici, kde bydlím, fotbal. (usměje se) Měl jsem hlavu dole, protože fotbal mám hodně rád. Ale v lednu jsem byl na operaci s kolenem a doktor mi ho zakázal.“
Poznal Srch na výsledcích, že jste nehrál?
„Projevilo se to, protože kluci postoupili. (směje se)
Aby vás pak za rok chtěli, když jim to tolik šlapalo...
„Zkusím se tam někam zašít, až skončím s hokejem.“
Trenér Draisaitl mluvil o tom, že na loňskou hrůzu by se nemělo jenom zapomínat, ale mít poslední sezonu v hlavě i pro výstrahu. Sedí to?
„Sedí, my, co jsme si tím prošli, bychom to všechno v sobě trochu měli mít jako varování. Nikdo z nás si už nic podobného prožít nechce. Kádr se obměnil a je dobře, že přišli kluci, co s atmosférou, která tady vloni celý rok byla, vůbec nejsou spjatí. Trenér Draisaitl tady nastavil nějaký režim, doufám, že všechno bude klapat.“
Změn v týmu proběhlo docela dost. Jak se vám Pardubice teď jeví?
„Tým se mi zdá silnější. Ale vím, jedna věc jsou jména, která vidíte teď, než se začne hrát, ovšem nejdůležitější je práce na ledě, aby si všechno sedlo. Může to znít jako klišé, jenže je to pravda.“
Z nákupů nejvíc překvapil příchod Petra Hubáčka. Říkal, že si s některými hráči z Pardubic, než podepsal, volal. Na co jste ho sem nalákal vy?
„My jsme se vůbec neznali, viděli jsme se poprvé v životě až tady. (rozesměje se) Ne, konzultoval to hlavně s Petrem Čáslavou, my jsme se na telefonu vzájemně nějak nechytli. Mluvili jsme spolu, až když smlouvu podepsal. Časyho musím pochválit, že se podílel na příchodu takového hráče k nám. Petr Hubáček je pro nás velká posila.“
Asi i do kabiny, což Pardubice dost potřebovaly...
„Samozřejmě, i když už má takový vyšší věk jako já, Časy nebo Petr Sýkora. Jsem ale zastáncem toho, že se by se mělo hlavně koukat na výkonnost, ne na roky. Pokud na to nemáte, hrát nebudete a je jedno, kolik vám je let. Jsem moc rád, že ho tady máme.“
Kromě Hubáčka ještě Dynamo přivedlo tři hráče ze zámoří, Kanaďan Mallet je v klubu zatím jenom na testech. Je ale tohle cesta, jak uvadající klub rychleji zvednout?
„Je to i otázka financí. Čeští hráči nejsou a když ano, tak za ně potřebujete zaplatit tabulky, plus smlouvu musíte dát asi i větší než někomu, kdo přijde z Ameriky jako neznámý. Pokud se tady takový kluk prosadí, jako třeba Nick Schaus, který už má v Evropě nějakou historii, může to být dobré pro něj i pro klub. Uvidíme, v jakém bude stavu Justin Hodgman (momentálně je zraněný), až dorazí.“
Hrál NHL, na farmě, působil v KHL. Věříte, že on je ten první centr, kterého Pardubice nutně potřebují?
„Ano, má toho za sebou dost. Ale jsme zase u toho, uvidí se na ledě.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
