Je suverénně nejmenším hokejistou, který nastoupil v extralize. Miroslav Rohlík měří jenom 167 cm, ale zase takový problém to pro něj není. Hned si pardubického útočníka všimnete, nohy na ledě kmitají s brutálně rychlou frekvencí. Nebruslí, létá. Jeho úkol? „Udělat bordel,“ usměje se. Ve druhém startu mezi dospělými si připsal první gól, pomohl porazit Plzeň 4:2.
„Je to splněný sen. Nečekal jsem, že šanci dostanu takhle brzy, moc za tuhle příležitost děkuju,“ rozplýval se devatenáctiletý mladík. V juniorech mu to docela šlapalo, a tak ho generální manažer a trenér Dynama Pavel Rohlík vytáhl nahoru. Myslíš, že máš na extraligu? Ukaž se i tady.
I když nevyrostl, odpověď je jasná. Má.

Mrňous výškou, velký zápalem. „Mojí silnou stránkou nebude nikoho dohrávat. Ale otravovat pohybem, to zase jo,“ popisuje svůj styl. Všichni drobnější hráči v extralize mají aspoň 170 cm. Na soupiskách je ještě plzeňský Petr Kodýtek, který měří stejně, ale ten nejvyšší soutěž ještě nehrál. A ani v NHL nehraje žádný takhle malý hokejista. Podobnou postavu měl ale třeba známý průšvihář Theoren Fleury, měřil o jeden centimetr víc. Vzory pardubického fofrníka jsou ale jinde: „V NHL je ani nehledám, mně se vždycky líbil spíš Petr Koukal.“
Stylem si jsou opravdu trochu podobní. Myslíte, že jste je setřásli, oni vám už visí za krkem, nadzvedávají hokejku a kradou puk. Sám se nikdy nesetkal s tím, že by ho trenéři v týmu nechtěli, protože mu chybí centimetry: „Ani ne. Vždycky jsem se to snažil dohánět rychlostí a bojovností.“ Tohle mu docela jde.
Stejné je jen příjmení
Mimochodem, Rohlík a Rohlík. Jeden je obr, druhý malý. Jeden klub trénuje a má pod palcem jako generální manažer, druhý hraje. Takže protekce? Vůbec. „Na našem webu už psali, že máme jen stejné příjmení, myslím, že hodně lidí ví, jak to je, ani jsem to nikomu za poslední dobu vysvětlovat nemusel,“ vypráví ten menší, spíš Rohlíček.
Páteční zápas proti Plzni začínal jako 13. útočník. Ale když odstoupil kvůli zdravotním problémům Petr Sýkora, šel do akce a hru hodně oživil. Ve čtvrtém útoku hobloval led s dalším skvělým bruslařem Ondřejem Pannou a Patrikem Poulíčkem, který dostal povolávací rozkaz z Ústí nad Labem.
„Vzpomněl jsem si na trojku Kolář, Koukal, Průcha. Před lety, když začínali, dělal jsem u týmu kondičního trenéra a asistenta a i v případě, že byli na ledě jenom chvíli, udělali hodně práce. Jejich úkolem taky bylo napadat, udělat rozruch a připravit pozici pro ostatní spoluhráče. Tihle kluci to teď zvládli taky,“ chválil je generální manažer Rohlík.
Útočník Rohlík si po zápase vychutnával svůj první extraligový gól v životě. Po debutu proti Zlínu psal, že si splnil sen. Tři a půl minuty proti Plzni všechno trumfly. „Jsem rád, že se vyhrálo, fanoušci byli předtím takoví... No, chvílemi až nepříjemní, výsledky nám chyběly. Gól pak o to víc těší, že aspoň trochu pomohl,“ culil se.
Řekl si o další šanci. Z extraligy by zmizet rozhodně neměl.

