V extralize se v probíhající sezoně nenajde hráč, který by v jednom zápase předvedl to, co dnes Dominik Kubalík. Útočník Plzně se zaskvěl na ledě Komety Brno, vstřelil čtyři góly, sám o sobě vysokého favorita výrazně potrápil. Na body to ale jeho celku nestačilo. Kometa v utkání bohatém na zajímavosti vyhrála 8:5 a zkazila Kubalíkovi radost.
Pětkrát se během zápasu opřel do puku, čtyřikrát krátce poté zvedal ruce ke stropu DRFG Arény. I brněnští diváci uznale tleskali, když si Dominik Kubalík jel pro ocenění náležící nejlepšímu hráči zápasu. Před reprezentační pauzou se pěkně naladil. „Čtyři góly v jednom zápase nepamatuju, možná jsem je někdy dal v žáčcích, ale spíš ne. Mám z toho radost, na druhou stranu mě hodně mrzí, že moje góly v této sezoně nepomáhají k výhrám. Co si vybavím, tak pokaždé, když jsem se trefil, jsme prohráli. Takže…“ pokrčil Kubalík rameny.

Tady je jeho bilance: v zápasech, kdy skóroval, vydřela Plzeň jediný bod za prohru s Olomoucí v prodloužení. Jinak jsou to čtyři porážky.
Mrzí porážka o to víc, že přišla po pěti gólech vašeho týmu na hřišti soupeře?
„Pro diváky to samozřejmě byl dobrý zápas. Musím říct, že i mě to bavilo, hrálo se nahoru dolů. Pro trenéry a pro gólmany takový zápas asi dobrý není, ale pro diváky ano. Byly tam i šarvátky a potyčky, bylo tam všechno. Nás mrzí, že z toho není aspoň bodík.“
5:09 – 1:1 19:02 – 2:3 47:33 – 5:4 57:28 – 7:5 |
Cítil jste vy osobně během utkání, jak vám s každým dalším zásahem roste sebevědomí?
„Každý gól ho dodá trochu víc. Pro útočníka všeobecně, platí to asi pro všechny. Gól na začátku zápasu je důležitý. Pak je všechno lehčí, najednou všechno jde, všechno se odráží správným směrem. Viděli jste sami můj poslední gól. Jenom jsem to tam plácnul bekhendem a odrazilo se to, asi od brankáře. Náhoďák, který člověk normálně nedá, a najednou, když to padá, tak tam padne i tohle. Jsem za to rád, ale fakt mě mrzí, že jsme to nezvládli. Protože jak jsme byli na té vítězné vlně… (Plzeň měla sérii tří výher v řadě) mrzí to hodně.“
Běhalo vám při střídání hlavou, kolik ještě dáte do konce gólů? Myslel jste napřed na hattrick, pak na čtyři branky, pak na pět?
„Na to není čas, jenom se snažíte vyřešit situaci co nejrychleji. Kometa hraje agresivní styl. Proti ní je to o tom vystřelit z jedničky, nebo to odehrát co nejrychleji. To se nám docela dařilo. Pět gólů je venku dost.“
Vy jste klidně mohl přidat i další. Ještě před koncem jste byl v ideální pozici mezi kruhy, jen tam dostat puk.
„Tam jsem byl sám. Škoda, že přihrávka nepřišla. Zase bych zavřel oči a snažil se to vystřelit na bránu. Ale když to vezmu komplexněji, tak poslední gól Komety padl přes moji stranu, ujel tam hráč a dával do prázdné. Takže já jsem se ke střele nedostal a oni nám to oplatili gólem.“
Co jste dělal během dne? Něco speciálního?
(směje se) „Tak ráno jsem přišel na zimák…“
Cítil jste od rána výjimečnou formu?
„To vůbec ne. Nad tím člověk nepřemýšlí. Takový zápas je jednou za X let, čtyři góly je něco navíc. Musím se opakovat, že jsem rád, ale mrzí mě, že to dopadlo, jak to dopadlo.“
Vraťme se k vašemu programu. Co vás tak rozparádilo?
„Ráno jsem šel na zimák, tam byl trénink, pak jsme jeli autobusem do Brna. Po cestě jsme se najedli. Nic speciálního se nedělo. Že by byla speciální příprava, to ne.“
Nebudete se snažit vystopovat, jaké detaily se děly, abyste si je zařadil do rituálů?
„Já hodně pověrčivý jsem, to je pravda, a nebudu říkat, co k mým rituálům patří. Ale dnes to nebylo nic speciálního, abych to dělal zase někdy příště. Dělal jsem všechno stejně jako jindy. Včetně cesty, kdy jsem si nepouštěl nic do sluchátek. Jsem na to línej, abych si nosil hudbu nebo filmy, vždycky všechno zapomenu doma. Neudělal jsem nic jinak, jen to pak v zápase vyšlo.“
Formu si do reprezentační pauzy nesete solidní, že?
„To se dá říct, že jo. (úsměv) Snad to bude pokračovat i v národním týmu. Doufám, že si tam ještě zvednu náladu a bude to dobrý.“

