Zklamaný trenér Výborný: Rezignaci jsem nabídl už dvakrát
Pád Mladé Boleslavi pokračuje. Ve 33. kole Tipsport nestačila ani na Plzeň (2:4) a připsala si sedmou porážku z posledních osmi duelů. „Je to tady už půl roku stejné,“ pravil zklamaně a naštvaně zároveň po dalším neúspěchu trenér František Výborný.
Jak došlo k tomu, že vás Plzeň přehrála?
„Chtěli jsme tři body, už ani nevíme, jak vypadají… Plzeň byla první třetinu lepší, přesto jsme vedli, ale nevážili jsme si toho. Pak jsme dostali gól ve vlastní přesilovce, vzápětí následovala inkasovaná branka v oslabení a už jsme se dostali do toho, v čem hráči nejsou silní, je to o hlavách. Máme hodně těch, kteří nejsou ochotní pro tým padat po držkách, a to je vidět. Plzeň nás i v tomto předčila a vítězství si zasloužila.“
Co s vámi porážky dělají? Vaří se to ve vás, nebo už nevíte kudy z toho ven?
„To víte, že to prožívám, ale půl roku je to stejné. Už jsem o tom mluvil po čtvrtině sezony a stále přichází jen záblesky, jinak je to pořád stejný. Ti, kteří v létě přišli, nemají srdce v Boleslavi. Když dají gól, tak si nějaký plus připíšou, jinak se nic nemění. Nemá cenu se v tom zase rozpitvávat.“
Jaká je vaše pozice?
„Rezignaci jsem už nabízel dvakrát, ale není nikdo, kdo by k týmu šel a já navíc z boje utíkat nechci a ani nebudu. Chci bojovat, ale mužstvo je ve špatném stavu. Teď už je jedno, když budou hrát mladí, aspoň budou bojovat. Není rozdíl, jestli prohrávat v uvozovkách s hvězdami, nebo juniory. Mně je líto hlavně diváků, musím jim poděkovat za podporu a popřát jim všechno nejlepší do nového roku, hlavně to zdraví. Je to sice smutné rozloučení s rokem 2016, nehrajeme dobře, ale je to jenom sport.“
Jak z krize ven? Mluvili jste o hráčských výměnách, proč k nim nedošlo?
„Mluvili jsme o tom před měsícem a nic se nestalo. Rád bych nové hráče uvítal. Takové výměny jsou o vzájemné důvěře, někteří hráči mohou obživnout. My jich několik nabízeli, ale vždycky se z toho couvlo, že dostanou další šanci. Někteří od nás si ty skvělé podmínky, co tu mají, nezaslouží.“
Není tu opatrné prostředí na trejdy? Nechybí manažerům odvaha?
„Tak, to jste řekl správně, že je to tady opatrné. Nejsme v Americe. Jsme příliš opatrní „co by kdyby“. Co se může stát? Měsíc někdo někde bude hrát špatně a vrátí se. Nebo někdo pookřeje. Ale když se neudělá nic, tak je vše půl roku stejné.“
