Sáhli do své kapsy a část toho, co jim hokej pomohl vydělat, do něj vrazili zpátky. Dušan Salfický a Petr Čáslava se stali od začátku ledna akcionáři Dynama Pardubice. Každý teď vlastní 6,5 % klubu. První se posadil do křesla jako generální manažer, druhý zůstal na ledě. Pro deník Sport vysvětlovali svoje pohledy na dění v klubu. Proč je v takovém maléru a čeká ho boj o přežití v extralize?
Oba si pamatují slavné časy pardubického hokeje. Rvačka o titul, čelo tabulky. Všechno je jen minulost. Bývalý brankář Dušan Salfický a obránce Petr Čáslava investovali podle informací Sportu zhruba dva miliony korun a vstoupili do klubu jako podílníci. „Rozhovor uděláme každý zvlášť a pak to spojíte, ne?“ ptal se Čáslava. Ne, nakonec se podařilo dát oba dohromady k jednomu stolu. Někdy použili dost ostrá slova. Jsou na místě, protože Dynamo je na tom zle, hrozí mu sestup.
Co se musí stát, aby se člověk rozhodl vrazit svoje peníze zpátky do hokeje?Čáslava: „Pan Šmidberský chtěl prodat klub a město mělo předkupní právo. Se Salfou jsme dostali nabídku, jestli se chceme podílet na záchraně klubu. Podmínkou bylo, abychom byli vidět, nesli taky zodpovědnost, aby bylo jasné, kdo stojí za sestavením týmu.“
Ani na chvíli vám neblesklo hlavou, proč já, proč moje prostředky?
Salfický: „Jasně že takové věci zvažujete. Ale když jsme se pak bavili s primátorem, že je tady nějaká nabídka, abych se aktivně podílel na řízení klubu, tak jsem už neváhal. Zajímalo nás, jaký podíl bychom měli koupit, kolik nás to bude stát, to dá rozum. Nakonec u mě převážilo, že mi nebylo jedno, jak se tady hokej vyvíjí.“
Cítili jste, že vás pardubický hokej vychoval, takže teď máte šanci mu všechno vrátit?
Čáslava: „Já stoprocentně.“
Salfický: „Podepisuju. Pardubice mě vychovaly pro velkej hokej, díky tomu jsem si mohl na nějaké peníze sáhnout a teď to chci klubu oplatit. Myslím, že Dynamu mám co dát. Jsem pevně přesvědčen, že jsme udělali dobré rozhodnutí.“
Čáslava: „Udělali. Hlavně tady teď poslední tři roky hraju, plno věcí se mi nelíbilo a postupně zjistíte, že je nezměníte, když si o nich budete jenom dole povídat. Neříkám, že všechny věci budou vidět hned, ale postupem času to dokážeme všem lidem okolo, že tohle byl dobrý krok.“
Rozebírali jste spolu, co vy dva můžete týmu dát jako menšinoví akcionáři?Čáslava: „Pár hodin to zabralo.“
Salfický: „Několik večerů. (usměje se) Měli jsme podobný pohled a vizi, kam by se měl klub ubírat. Oba víme, že je to v první řadě o lidech. Potřebujeme kolem sebe lidi, kterým se dá věřit, fanoušky, kteří s námi potáhnou za jeden provaz, bez nich nic nedokážeme. Chtěli bychom je k sobě zase přitáhnout.“
Taky ale hrozí, že když mužstvo nebude šlapat, lidi budou řvát na vás, protože vy jste majitelé, vy s Dynamem máte něco dělat, vy nesete zodpovědnost. Už nebudete jen ti opěvovaní hráči. Dušan tohle zažil, když dva roky působil v roli sportovního manažera. Tribuny na něj pak pískaly...
Čáslava: „Já jsem pořád ještě na ledě, budu se věnovat hlavně hokeji. Takže na mě si budou moci zapískat rovnou tam, s tím počítám.“ (usměje se)
Salfický: „Tlak byl, je a bude. Zažil jsem si ho jako hráč v cizině i tady.“
Ale tenhle je přeci jenom jiný, ne?
Salfický: „Je. Když pustíte blbý gól, veřejnost si zanadává, ale příště za vámi stojí. Tohle je nějaký dlouhodobější proces, kdy má klub někam směřovat. Já byl dva roky součástí toho všeho a plně chápu, že lidi byli nespokojení.“
Vážně?
Salfický: „Ano, nebudeme řešit, jak jsem se na tom podílel, co jsem mohl a co ne, jak vypadaly moje pravomoci. To je minulost. Prostě jsem v klubu byl jako sportovní manažer a nešlo to. Teď dávám hlavu na špalek znovu. Věřím, že jsme schopni kormidlo otočit, aby lidi přestali nadávat.“
Vzpomínám na legendární větu bývalého pardubického generálního manažera Zbyňka Kusého. Říkal, že fanoušek přemýšlí docela jasně. Když se vyhrává, mohou za to hráči, když se prohrává, mohou za to ti v kancelářích. Je na tom něco?
Čáslava: „Jakože vyhrávat budu já, když jsem ještě na ledě, a prohrávat bude vždycky Salfa? (směje se) Ne, on vzal veškerou zodpovědnost na sebe, je generálním manažerem, já můžu tyhle starosti pustit z hlavy a mít tam jenom hokej. Beru to tak, že tlak je i na mě, ale hlavní zodpovědnost na Dušanovi. Na ledě to musím ustát já, ale kam směřuje klub, to je spíš Salfova práce.“
Salfický: „To po tobě taky teď chci, aby ses soustředil na zápasy, tréninky a hokejové věci. Výsledky jsou pro nás momentálně to nejdůležitější, musíme se zachránit. Další věci se budou řešit po sezoně.“
Čáslava: „Dole to musíme dát dohromady a dotáhnout do takového konce, aby to nebyl úplný průšvih.“
Ta šatna mě zajímá. Než klub město převzalo, musel jste si ten tlak vyžírat, Petře, vy. Bylo kolem Vánoc a spoluhráči museli mít plnou hlavu toho, co přijde. Vyhodíte generálního manažera Rohlíka, co s námi bude dál, vyhodíte mě? Ptali se takhle parťáci v kabině?
Čáslava: „Ptali se na hodně věcí. Ale já jim říkal, ať se uklidněj, že všechno dopadne dobře. Co jsem jim měl taky říkat? Byly Vánoce, čas pohádek, tam všechno končí dobře. Ne, nechtěl jsem se s nimi o tom vůbec bavit, s kluky, ani s novináři. Tohle se nemá řešit veřejně, co se dopředu stane a co ne.“
Spoluhráči museli ale útočit každý den, jestli je už něco nového, ne?
Čáslava: „Neútočili. Jasně jsem jim řekl, že je to takhle a takhle. Respektovali, že se o tom bavit nebudeme. Občas nějaké narážky byly. Ale nikdo to neřešil extrémně. Teda z hráčů.“
Takže tehdejší trenér, generální manažer a předseda představenstva Pavel Rohlík ano?
Čáslava: „Už bych se k tomu nevracel. Co bylo, bylo. To už nezměníme. A teď je to už stejně jedno, ne?“
S týmem se pořád vekslovalo
Ano i ne. Pardubický hokej za poslední roky spadl do pořádně hluboké díry. Nejde jen o aktuální sezonu, tenhle pád je setrvalý. Proč podle vás?
Čáslava: „Dlouho se tady nepracovalo s mládeží tak, jak by se mělo pracovat. Chybí nám tady střední generace. Hráči jako Buchtele, Nosek, Radil, Kousal odcházeli a sem se nepřivedli jiní. Scházejí tady ročníky, které by Pardubice měly táhnout.“'
Salfický: „Pardubice měly strašně úspěšné sezony, braly tituly v letech 2010 a 2012, nikdo si nepřipouštěl, že by mohlo za pár let nastat tohle, co je teď. Po posledním titulu se rozprášilo vítězné mužstvo a najednou to nešlo. Hokej není o tom, že přivedete pět, sedm hráčů a všechno bude šlapat jako dřív. Musíte mančaft stavět. Hledalo se, jak z toho ven, mládež nebyla na úrovni, aby se z ní někdo vytáhl, tak se pořád dokupovalo, vodili se hráči. S týmem se pořád vekslovalo. Myslím, že v tom roce 2012 měl přijít rok nula, tam se měl začít budovat tým. Po pěti letech bychom třeba nyní už měli nové jádro, které tak chybí. Nemyslím to špatně, ale tady byl každý hladový po úspěchu.“
Rozumím, vždyť jde o Pardubice, o velkoklub, o Hockeytown, o medaile...
Salfický: „Přesně. A jak úspěch nepřicházel, o to víc narůstala nervozita, tlak, a proto jsme tam, kde jsme. Nenastavila se koncepce, spíš každý chtěl rychle zalátat díry.“
Čáslava: „Tady proběhlo takových změn! Manažeři, trenéři... Vždyť oni se tady točili jak na pouti. O hráčích ani nemluvím. Podívejte se na to, že my jsme si tady třeba ani nevychovali svoje trenéry. Na chvíli byli u áčka Ríša Král, Michal Mikeska, Marek Zadina... Ale oni potřebují v organizaci růst. To samé skauting. Máme tady jednoho člověka, to je málo.“
Proto jste chtěli, aby v klubu byl Pavel Marek, který působil v Třinci?
Čáslava: „Přesně proto. Já se na hráčském trhu nepohybuji, Dušan chvíli, Pavel se vyzná mnohem víc. Agenti vám vždycky někoho doporučí, není to nic proti nim, ale má logiku, že pro něj je jeho hráč vždycky ten nejlepší. On není od toho, aby vám radil. Rozhodnout se musíte vždycky vy.“
Salfický: „Chtěl jsem složit tým lidí, který má stejný pohled na hokej. Já a Petr takoví jsme. Pavel Marek taky, trenér Miloš Holaň nám do toho rovněž zapadl. Všichni se podílíme na skladbě mužstva.“
Jde vám i o to, abyste do klubu zase vrátili hrdost na značku a hráči sem nechodili už jenom do práce, ale cítili i nějakou zodpovědnost?
Čáslava: „To se v první řadě musí změnit prostředí. Lidi sem musí chodit s radostí, musí je to tady bavit. Když to tak nebude a oni se tady budou pohybovat se sklopenými hlavami a strachem, jestli je někdo vyhodí nebo že dostanou trest kvůli tomu, že mají obráceně tričko, nebude to tady fungovat nikdy. Nemůžete sem chodit jak do kriminálu.“
Salfický: „Probudit klubismus je strašně těžká věc. Ono se pořád dokola říká, jak za našich mladých let to bylo jinak... Jo, bylo, protože sportů nebylo tolik, měli jste hlavně fotbal a hokej, viděli jste nad sebou svoje vzory. Dnes děti jsou i vedeny k jiným životním cílům než být slavným hokejistou.“
To z vás mluví praxe?
Salfický: „Mluví, dospívající hokejista vám v klidu řekne, že to ani tak nevadí, že to nejde, vždyť půjde do práce, v klidu... Vydělám si tam víc. Nemají v sobě kolikrát hrdost dotáhnout to v hokeji až úplně nahoru. Možností, co mohou mladí kluci teď dělat, je hodně. Proto ten klubismus tak v krvi nemáte. Neříkám, že to u každého zlomíme. Ale chtěli bychom tady vytvořit znova touhu hrát za Pardubice, zápal. Ať nikomu není jedno, že je tady.“
Petře, s vámi tohle přesně hodně cvičilo, když jste přišel z Ruska do Pardubic a viděl, jak mají mladí vlastně docela na salámu, jak na tom klub je. Mám pravdu?
Čáslava: „Hlavně mi vadilo, že se s tím vůbec nic nedělá a nechává se všemu volný průběh. Máte klubismus a máte profesionalismus. A tady se to neoddělovalo. Jsem místní, tak co, prostě budu hrát. Ne, ty právě musíš být profesionál. Starat se o sebe, trénovat. Protože když to neděláš, podrejváš svoje spoluhráče, když jdeš na led nepřipravenej. Tohle mi vadilo. Ti hráči nedávají hokeji tolik, co by měli.“
Dušane, vy na mě působíte jako velký dobrák
Čáslava vpadne do otázky: „Ale já jsem dobrák taky.“ (usměje se)
O tom nepochybuji. Jen se na rozdíl od kolegy umíte víc mračit, působit nepřístupněji. Mě jen zajímalo, jestli dovedete najednou hráčům, se kterými jste se kamarádili, říct, že už pro ně třeba není v klubu místo...
Čáslava: „Tohle jim říkám pořád.“ (směje se)
Salfický: „Dělá si srandu, tohle není Petrova práce.“
Čáslava: „Přesně, od toho v kabině nejsem, nebudu jim říkat, kdo končí a proč. Tohle bude říkat Dušan nahoře v kanceláři. Proto jsme si složili celý tým, Ota Janecký, Miloš Holaň, Pavel Marek... Tihle tři nám mají pomoci zachránit mančaft v extralize a budovat ho dál. Není to o mně, že budu chodit po kabině a říkat: ´Ty tady končíš.´ To bych si musel dát sám facku. Já jsem hráč.“
Ovšem s docela širokými pravomocemi.
Čáslava: „Když mi něco bude vadit, tak přijdu a na rovinu řeknu: ´Sereš na to a mně to vadí, neděláš, co máš. Začni to plnit.´ Řeknu to podruhý, a když to nezabere ani potřetí, pak třeba řeknu, že půjdeme nahoru, protože tady ten dotyčnej evidentně nechce být. Ale nehrozí, že bych někoho tahal na pivo a pak mu nechával dýchat.“
To jste někde zažil?
Čáslava: „Jo, občas se tohle stávalo v Rusku.“
Salfický: „Potvrzuju, v Čerepovci se tohle dělo. Do kabiny přinesli basy piv do kabiny. Ale najednou všichni radši odešli a zůstal tam sedět jen ten jeden hráč na těch dvou basách piva. Mám na hokej nějaký názor, znám kluky v šatně. Ale teď je na trenérovi, aby je poznal, a taky na nich samotných, aby mu momentálně dokázali, že on je potřebuje.“
Dynamo čeká dlouhá a těžká práce
Víte, co si tak říkám? Téma každé sportovní šatny je, že šéf je idiot, trenér se zbláznil... Tohle téma najednou padá, když tam bude Petr dál sedět.
Čáslava: „Já hlavně doufám, že teď se to nebude muset už říkat. (usměje se) Podívejte se, kolik tady bylo trenérů za poslední dobu. Každý byl blbec? Kdyby to hráči teď říkali, musela by jim být hanba. Všichni pana Holaně, Otu a pana Marka respektují. Ota Janecký třeba nikdy netrénoval, ale je to velká osobnost, visí tady pod stropem...“
Salfický: „Jeho dres tady visí, ne on, abych to uvedl na pravou míru.“ (usmívá se)
Čáslava: „Dobře, tak jeho dres. Nikdo z hráčů si nedovede říct, že Ota Janecký je blbec. Nebo aspoň doufám.“
Salfický: „Zase je ale pravda, že každý hráč musí být na trenéra po tréninku naštvaný. Dostal záhul, tak remcá. Ale víte, co vám řeknu? Tohle je správný. Když jdete z tréninku s úsměvem, stojí to spíš za prd. Takže když budou kluci brblat, že jsou unavený, beru to. Pak je to o tom, že když v důležitých momentech trenér něco řekne, musí mít v kabině respekt. Tam pak záleží na inteligenci hráče, jak se zachová.“
Miloš Holaň evidentně respekt má. Petru Čáslavovi na tréninku nevyšla přihrávka a viděl jsem, jak vás za to vypéroval...
Čáslava: „Však je to správný. Když jsme seděli po tréninku, z kluků teklo, byli zfáraný. A nikdo neřekl, že je trenér blbec. V tom našem rohu jsem spíš slyšel: ´Ty vole, to bylo dobrý.´ Všichni byli spokojený, že trénink měl hlavu a patu. Kluci tam seděli a říkali si, že jsme tady nějaký čas asi fakt projebali, když to řeknu hodně drsně. Ale je to tak.“
Poslední dobou mi připadalo, že jste na hokej neměl moc náladu. Vrací se teď chuť zpátky?
Čáslava: „Měl jsem chuť. Hokej mě baví, mám ho rád. Mně spíš tady vadilo to prostředí, že se hledaly chyby tam, kde nebyly. A omlouvala se nedbalost.“
Salfický: „A amatérismus.“
Čáslava: „Vždycky jsem si říkal, že tohle je už opravdu to dno. Ale ne, přišla další rána. A další a další. Pořád jsem neviděl toho, kdo by řekl, že teď jdeme všechno stavět znova, byť to bude bolet. Chyběl mi tady razantní krok.“
Přesně tohle na vás bylo vidět, znechucení.
Čáslava: „Mně takový věci strašně vaděj.“
A když postupně zmizí, budete mít chuť hrát dál?
Čáslava: „Bude to na trenérech. Když přijdou s tím, že už na to nemám, tak skončím. Ale mě bych teď vůbec neřešil. Děti mi taky říkají, že by chtěly, abych hrál dál. (usměje se) Jenže my musíme stavět mančaft a jestli v něm bude Čáslava, Sýkora... To jsou lidi, co tady chtějí hrát, o těch bych se bavil až nakonec. My se musíme koukat do budoucna, jak ten tým má vypadat. A budoucnost není za rok, za dva. Ale mnohem dál. Aby všechno mělo nějaký smysl.“
Salfický: „Vidím to úplně stejně. Nebudu říkat, že teď jsme přišli a děláme všechno super.“
Čáslava: „Vůbec ne, to od nás neuslyšíte.“
Salfický: „Chceme tady rozjet tvrdou práci, která se zúročí třeba za čtyři, pět let. Každý by si přál, aby to bylo co nejdřív. Ale já nebudu mazat nikomu med kolem huby. Nebude to hned. Vidíte, jaká situace je. Čeká nás dlouholetá a hodně těžká práce.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
