Pardubice porazily ve svém předposledním přípravném zápase Spartu 3:1 a dvacetiletý obránce Vojtěch Budík byl hlavní hvězdou zápasu. Dal dva góly, potvrdil, že se po třech letech v zámořské juniorce rozkoukává rychle. „Byl to hodně dobrý zápas, přijeli za námi fanoušci z okolí, kteří nejsou přímo z Pardubic. A vyhrát nad Spartou? To je vždycky neskutečný pocit. Zvítězili jsme podruhé v řadě, je potřeba takhle pokračovat dál.“
Je znát, že se Pardubice už někam posouvají?
„Přijde mi, že jsme sehranější a týmovější. Je potřeba na tohle navázat v sezoně. Třeba první třetina se Spartou byla z naší strany výborná, druhá už horší. Dohrávali nás, byli aktivnější. Ale třetí už zase byla od nás dobrá, udrželi jsme výsledek. Teď je potřeba dál pokračovat v práci na všech detailech. Věřím, že pak to bude v soutěži slušné.“
Minulou sezonu Dynamo nečekaně skončilo po základní části šesté. Jak se vám tým jeví teď?
„Sledoval jsem Pardubice v Kanadě, vždycky po zápase jsem si hlídal výsledky, fandil jsem jim i na dálku. Zajímalo mě, jak na tom jsou. Bude těžké se vyrovnat tomu šestému místu z minulé sezony po základní části. Na druhou stranu, máme dobrý tým, máme šanci zase uspět. Pokud budeme hrát jako se Spartou, proč bychom to nemohli dokázat znovu? Je to jenom na nás.“
Co vlastně pro vás, pro obránce, který poznává český dospělý hokej, znamenají v téhle fázi sezony dva góly?
„Potěší. První padl tak, že mi to dal Vondrc (Vondráček) do jízdy, já si tam najel a vystřelil pod lapačku. Při druhém gólu jsem pálil z první. Mám z obou tref radost, ale je jedno, komu tam puky padají, hlavně, že se nám v přípravě začalo dařit i výsledkově.“
Jasně, ale pro sebevědomí hráče, který se po třech letech vrátil z kanadské juniorky má tenhle úspěch taky nějaký smysl, ne?
„V první řadě se snažím hrát svoji hru, být aktivní dozadu i dopředu. Hlavně s tím musím pokračovat, neustupovat od toho. Ale taky všechno není dokonalé, dělám chyby. Snažím se je odstranit. V každém zápase si zvykám na dospělý hokej, je to tady chytřejší a silovější než kanadská juniorka, kde jsem hrál poslední tři roky. Pořád musím makat.“
Pardubická defenziva vypadá hodně mobilní, silově je na tom dobře a nechybí v ní ofenzivní typy, Daniil Miromanov, Marek Trončinský a vy. Může to být zbraň?
„Myslím, že obranu máme dobrou. Když budeme dávat góly a tlačit se do branky, půjde to. Navíc je vždycky plus, když obránci pomohou a dají góly, proti Spartě se třeba trefil i Ty Wishart.“
Bylo vlastně dilema, jestli se vrátit zpátky do Česka?
„S Buffalem jsem smlouvu nepodepsal. Byl jsem rozhodnutý, že pokud mi ji dají, vyrazím na farmu Sabres. Jestli ne, tak půjdu domů. Nakonec dopadla druhá možnost.“
Vypadá to, že dostanete v Pardubicích prostor se vyhrát. V přípravě jste na ledě hodně. Pokud se takhle bude vyvíjet i sezona, posune vás extraliga dál?
„Jsem strašně rád, že jsem dostal šanci v přesilovkách i oslabeních. Určitě mi to pomůže. Nechci trenéry zklamat, když mi tak věří, snažím se, abych si co nejdříve zvykl na jiné prostředí, jiný led i hokej. A já chci pomoci týmu, jak jenom to půjde.“