Nemá už před sebou metu, že se jeho tým má dostat do finále jako před rokem. Nový kapitán hradeckého Mountfieldu Petr Koukal to má v sobě ale dál nastavené hodně přísně: „Každý rok jdu do sezony s tím, že ji chci vyhrát. U mě se nic nemění. Do play off postupuje 10 týmů a i Kometa se dostala do finále z předkola. Základ je, abychom nechyběli v první desítce,“ říká bývalý kapitán Pardubic a Jekatěrinburgu.
Tuhle funkci budete mít už potřetí. Jaký jste vlastně kapitán?
„Nemyslím si, že bych měl být nějaký dozor. Když jsem byl mladší, taky mě nikdo nevodil po kabině za ruku. Zažil jsem dost kapitánů, ze kterých si můžu vzít příklad, ať už je to Jirka Dopita, nebo Jarda Bednář. Nemyslím si, že bych najednou po třetině, kterou prohrajeme, v šatně mlátil hokejkou jenom kvůli tomu písmenu a řval tam, že takhle nemůžeme hrát. Mám kolem sebe dobré asistenty, Dominika Graňáka a Dana Rákose, takže oni a i kdokoliv jiný v týmu, kdo ucítí, že něco není v pořádku, se mohou hned ozvat. Nemám s tím problém.“
Kapitánské céčko s vámi nic už tedy nedělá?
„Je to písmeno, které mě opravňuje k tomu si jít před zápasem podat ruku s rozhodčími a s kapitánem soupeře. Samozřejmě je čest, když si vás ostatní vyberou a trochu tam cítíte i tu zodpovědnost. Chci být lídrem, pomáhat klubu i klukům, ale ne proto, že mám na dresu jinou část abecedy.“
Jak je podle vás Hradec vyladěný na start extraligy?
„Připraveni jsme dobře. Ale když se podívám zpátky na výsledky, nebyly moc dobré. Naposledy jsme prohráli v Lize mistrů po prodloužení ve Francii, předtím porážka v Německu... Tohle nějaký obraz možná sráží. Zase to ale můžeme vzít obráceně, je to i pro nás všechny dobrá facka, budeme pokorní. Dostali jsme varování, abychom se na pátek nachytali jinak.“
V minulé sezoně se hrála olympiáda, Mountfield vyhlásil, že bude hrát o titul. Tahle je jiná, najednou kolem vás nejsou tak vysoké mety. Kde v 36 letech, po medailích na MS, výhrách v extralize ještě hledáte motivaci dřít?
„Cítím únavu víc, ale zase tak starej ještě nejsem. Jasně, je to jiné, než když jsme s Količem (Janem Kolářem) a Průchyčem (Petrem Průchou) hráli před každým tréninkem a zápasem fotbal pomalu do úmoru a bylo nám to jedno. Normálně jsme šli pak hrát hokej. Dnes bych se asi po něčem takovém už neprobral. Tohle cítíte. Ale třeba Jarda Bednář tady v minulé sezoně válel ve 41 letech.“
Takže to je vaše meta? Vydržet hokej i po čtyřicítce?
„No, to si zase nedovedu představit, že bych hrál takhle dlouho. I když život letí rychle a hokejový ještě víc, třeba to taky přijde. Ale k té motivaci, jasně, že tohle období před sezonou je těžší. V sezoně to jde pak rychle za sebou a těšíte se na zápasy. Teď jsme měli Ligu mistrů, snažíte se k ní přistupovat stejně jako k mistráku v Česku. Ale pořád tam je rezerva. Teda doufejme, že tohle ještě nebylo naše maximum. Sám jsem zvědavý, jak to bude na Spartě vypadat.“
Měl by se tým umět vyšroubovat ještě víc, než to ukázal s Norimberkem a Rouenem, tohle z něj cítíte?
„Když prohrajete, je na nic, že to herně vypadá sebelíp. Chybějí nám góly, ale když skončí kolo v lize, tak ze sedmi zápasů vám sedm poražených trenérů řekne, jak jim nešla koncovka. Musíme na ni teď pracovat, chce to víc klidu, větší důraz a teď bych mohl pokračovat v těch klasických frázích... Každopádně z tribuny góly asi dávat nezačneme. Jsou to obehraná klišé, ale platí. Uvidíme v pátek v Praze.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
