Když stál v posledních sezonách na střídačce, končilo to úspěchem. Ať s Kometou nebo s Karlovými Vary, které dovedl přes zrádnou baráž z první ligy zpátky mezi elitu. „Snad ta série nekončí,“ tvrdí Martin Pešout, jenž si v 51 letech odbude extraligovou premiéru v roli hlavního kouče. Lázeňský tým je podle něj zdravý, nechce tedy mluvit výhradně jenom o záchraně… V rozhovoru pro iSport.cz hovoří i o Miloši Říhovi a vysvětlil také, proč při baráži usínal až po páté ráno. Sestav si vlastní tým z hráčů extraligy a hraj o 150 tisíc korun >>>
Jako hlavní trenér působil ve slovenské elitní lize. V té české šance dlouho nepřicházela. Ani před lety, kdy sbíral cenné výsledky s mládeží. Až teď se pokusí s lázeňským týmem navázat na úspěšný minulý ročník v první lize. „Chceme dokázat, že i s malým rozpočtem ve skromných podmínkách se dá dělat dobrý hokej,“ tvrdí Martin Pešout, jenž vedle Zábranského dovedl Kometu k titulu v roce 2017.
Pak jste kývl na nabídku tehdy prvoligových Varů. A byla to úspěšná mise.
„Vždycky jsem chtěl dělat hlavního kouče. A byť jsem měl úspěchy jako asistent i předtím v mládeži, tak šanci přišla až v době, kdy jsem si to s týmem vybojoval sám. Je to pro mě takové zadostiučinění.“
Dlouho jste byl ve škatulce asistentů nebo mládežnických trenérů. Podvědomě jste tušil, že máte na víc?
„Když jsem byl před lety na Slavii a dělaly se tam tituly, přes Vláďu Růžičku nejel vlak, k áčku jsem se nedostal. Kdekoliv jinde bych šanci dostal. Podobné to bylo v Kometě. Tím ale nechci brečet, jenom konstatuju. Jak na Slavii, tak v Brně jsem prožil nádherné roky. Posunulo mě to.“
Jste připravený na daleko větší zodpovědnost?
„Jde to s věkem. Kdyby šance přišla před deseti lety, prožíval bych to jinak. Když to řeknu odborně, už jsem adaptovaný na všechno, co s tím přichází. Hlavně stres beru normálně. Spíš se těším, než aby se stresoval.“
Na co s karlovarským týmem pomýšlíte?
„Je mi jasné, že nemám tým, abychom hráli o první trojku. Ale máme zdravý tým. Což mě naplňuje optimismem, že bychom se mohli vyhnout baráži. A kdyby se nám vyhýbala zranění, možná bychom mohli proklouznout i do desítky. I přesto, že na A tým máme rozpočet jenom 26 milionů. V tom mě pobavil Vláďa Růžička v Chomutově.“
Čím?
„Když říkal, že neví, jak si s tím poradí. Přitom má na hráče 40 milionů… Ale já to neřeším, koukám jenom na nás. Věřím, že nás rok v první lize posílil, tým zůstal stejný, na tom můžeme stavět. Nastartoval se tady už loni duch kabiny, který býval založený na poutu s regionem, to karlovarství se vrátilo. Z čehož mám radost. Chceme dokázat, že i s malými prostředky díky rozumné politice se hokej dá dělat. S vedením jsme se shodli, že je lepší mít nižší rozpočet, ale opravdu ho plnit. Tady se nikdy nestalo v poslední době, že by někomu nepřišly včas peníze. To neexistuje. Což je lepší, než slibovat nějaké vzdušné zámky a potom hráčům dlužit.“
Berete to i jako osobní výzvu? Ukázat, že na to máte?
„To ne. S hraním jsem skončil brzo, takže trénuju už skoro pětadvacet let. To snad nemusím nikomu dokazovat, že můžu dělat trenéra. Nechci to prezentovat, že něco já… Ne. Jsme tým! Plný zdravých hráčů, kteří chtějí pracovat a posouvat se. Bez nich to nejde. Držím se hesla, že mladý hráč, který chce něco dokázat, je lepší než ten zkušený, který se ale už vozí na dvojku. O mě ani tak nejde. Neberu to tak, že bych někomu měl něco dokazovat.“
Baráž vás ale stále spoustu psychických sil, že?
„To jo. Ale popisovat to někomu, kdo to neprožil, je těžké. Ale kolegové trenéři pochopí. Jde to rychle za sebou, stříháte zápasy, chystáte tréninky, nespíte.“
Nešlo vám zabrat?
„Usínal jsem v pět, v půl šesté. Už za svítání. A ráno v osm už jsem zase musel být na zimáku.“
Prášky na spaní nezabraly?
„Ty nesnáším, prostě si je neberu. V tu chvíli člověk musí mít kolem sebe lidi, na které se může spolehnout. Což jsem měl. Jsem rád, že Vary držely při sobě. Ukázali jsme charakter. Každopádně se spaním byl problém. Před zápasy už usnu v pohodě. Dneska vím, že když je tým nachystaný dobře, zvládne to. A svou nervozitou bych ho jen rozhodil. K tomu jsem postupně dospěl.“
Máte pocit, že Varům nakonec rok v první lize pomohl?
„Nejenom mužstvu, ale i celkově prostředí. Lidi začali vnímat, že se vrací hokej, který tu byl dříve. Za celou sezonu se snad ani jednou nestalo, že by se na nás pískalo a odměnou pro nás bylo to, že všech šest domácích zápasů baráže bylo vyprodáno. Když lidi vidí, že se hokej hraje pro ně, přijdou a odpustí vám i horší výsledek. Navíc si myslím, že díky tomu, že máme hodně mladých hráčů, je to i velký příslib do budoucnosti. Před novou sezonou máme velkou motivaci i díky tomu, že nás všichni odepisují, hlavně sázkovky. Nejlíp se hraje, když váš ostatní podceňují.“
Jako trenér jste v poslední době končil sezonu úspěchy, můžete si to přenést?
„Doufám, že jo! Je pravda, že nejdříve jsme v Kometě s Vláďou Kýhosem měli stříbro, pak bronz, následně jsme s Liborem (Zábranským) zachránili ztracenou sezonu. Potom se nám podařilo získat titul, který jsem moc chtěl. No a naposledy jsme s Vary vyhráli základní část, play off a potom jsme úspěšně prošli i baráží. Toho si cením, málokterému trenérovi se podaří, aby pět let končil úspěchem. Věřím, že tím série nekončí a i další rok bude úspěšný.“
Byl jste spokojený s tím, jaký jste se mohl jako asistent realizovat?
„Musím říct, že ano. Jak Vláďa (Kýhos), tak Libor (Zábranský) mi dávali opravdu hodně prostoru, za což jsem jim vděčný. Práci jsem měl opravdu intenzivní. Takže ten přechod byl pro mě minimální, i když jako asistent se člověk, v uvozovkách, může psychicky schovat za toho hlavního. Teď už to nejde. A nejde to naučit, člověk to musí mít v sobě.“
Co vám dala zkušenost pod Zábranským?
„Tu poslední kapku, kterou jsem potřeboval. Abych mohl být tvrdší. Vždycky jsem se snažil s hráči domlouvat, ale když jsem dělal s ním, pochopil jsem spoustu věcí. I to, že dělat těžká rozhodnutí je normální součást práce. Člověk se s tím nemá trápit. Musí rozhodnout, a jít dá. Nepitvat se v tom. Navíc jsem se daleko víc zklidnil na střídačce, zjistil jsem, že nemá cenu na hráče řvát. Nebo jim přehnaně sdělovat taktiku. Jsou tak vyhecovaní, že to stejně nepoberou. Navíc jsem se oprostil od rozhodčích.“
S tím jste míval problémy, že?
„Jo jo. Dostal jsem nadhled. Vím, že je hlavní se starat hlavně o sebe. O svůj tým. A nestarat se, co se děje jinde. Člověk musí hledat chyby u sebe, ne u rozhodčích. Ani ne u jiných týmů nebo v tom, že by nás někdo chtěl poškodit.“
Říha ví, co dělá!
V první lize jste se snažili hrát pohledný hokej. Půjde to i v extralize? Navíc ve vašich skromných podmínkách?
„Hokej je jenom jeden. Těžko kluky budu učit něco jiného. Máme výhodu, že máme systém zažitý. Hrozně mi pomohly štace u mládežnických reprezentací. Tam jsem si vytvořil svůj trenérský mustr. Vím, že bez bruslení se hokej hrát nedá. A největší šanci uspět máte, když se pohybujete v útočné třetině. A nesmíte faulovat, což se nám dařilo i teď v přípravě. Je jasné, že někdy přijde moment, kdy se musí zatáhnout za záchrannou brzdu a upustit od útočného hokeje. Ale aktivní agresivní hra musí převládat.“
Hodně jste stál o to, aby v roli lídra zůstal 39letý kapitán Václav Skuhravý. Pořád věříte v jeho schopnosti?
„Nositelem produktivity a výkonu už asi budou jiní hráči, ale bez zdravé osy se hrát nedá. Proto jsem stál nejenom o Vencu, ale i to, aby zůstali Vláďa Sičák a Standa Balán. Zažil jsem to i v Kometě, kde se zdravé jádro nabalilo kolem Leoše Čermáka nebo Martina Erata. Třicátníci nesmí převažovat, to je potom špatně, ale určitá osa musí zůstat. Je v tom pár úskalí, starší hráči musejí být zdraví. Nesmějí sabotovat trénink a házet vidle do systému. Ale funguje to i naopak. Pokud se my trenéři dokážeme s jádrem domluvit na tom, aby se pracovalo na náročných věcech a neulevovalo se, je to vždycky ku prospěchu hráčů i celého mužstva. U nás je to jednodušší v tom, že je Venca (Skuhravý) na trénink hrozně zatížený. A když ho ti mladší vidí, jak maká, je to pro kouče jednoduché aplikovat.“
Jak jste vnímal, že se vaše jméno skloňovalo i v rámci spolupráce s novým reprezentačním koučem Milošem Říhou?
„Něco proběhlo, ale všichni nás pasují do role mužstva, které bude hrát baráž. Která trvá skoro do konce dubna, takže by nebylo ode mě solidní se bavit o reprezentaci. Byl jsem každopádně poctěný tím, že nějaká jednání proběhla. Možná to bylo dané tím, že kluci ze stěžejních ročníků znám, hráči jako Voráček, Frolík nebo Gudas mi prošli rukama. A třeba v tom byl záměr, abych pomohl s vyjednáváním před mistrovstvím světa. Ale Miloš (Říha) ví, co dělá. Přeju mu hodně štěstí.“
Vy ho znáte hodně dobře, spolupracovali jste už před lety právě v Karlových Varech. Jak veřejnost má vnímat, že si stále nesehnal druhého asistenta?
„U těch jednání nejsem, mám svých starostí dost… Nechtěl bych to víc ventilovat, to je otázka pro něj. Každopádně pro veřejnost to není dobrý signál a byl bych velice nerad, abychom dopadli jako fotbal. V dnešní době vlastně nikoho nebere, kdo ho vede. To jste napsali u vás ve Sportu v jednom komentáři správně. Že už jsou lidi apatičtí… Je jim to jedno, kdo to trénuje. Taková situace v hokeji není a doufám, že nikdy nebude! A že se to rychle vyřeší.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
